„Pojď dovnitř." Řekl mi Theo.
„Kde jsme to vůbec?" zeptala jsem se.
„U mě doma." Odpověděl mi. Dostala jsem strach, co když? A bylo to tady zase, ten známý pocit, ruku jsem natáhla ke svému hrdlu.
„Tay, co se děje?" vykřikl starostlivě a podržel mě.
„Vzduch." Zasípala jsem.
„Potřebuješ jít ven?" zeptal se mě. Jen jsem přikývla, pomohl mi ven, když jsem se párkrát nadechla, bylo mi zase dobře.
„V pořádku?" zeptal se mě Theo.
„Teď už jo." Odpověděla jsem.
„Co to bylo?" zeptal se mě.
„Já jsem jen dostala strach." Řekla jsem a snažila jsem se usmát.
„Ze mě nemusíš mít strach." Řekl mi. A pak jsem ucítila jeho rty na mých. Chvilku jsem byla v šoku, ale potom jsem ho odstrčila.
„Co to děláš?" zeptala jsem.
„Já jsem si myslel, že. To už jedno, ale když už jsme před mým domem, mohli bychom..." zarazil se.
„Nikam nejdu." Vyštěkla jsem.
„Slyšel jsi Theodore, nikam nepůjde." Řekl Brad.
„Jen jsem ji chtěl udělat čaj." Řekl mu Theo.
„Chvilku jsem vás pozoroval a myslím, že jsi ji na čaj nezval." Řekl Brad. Bradova ruka chytla moji a vedl mě pryč.
„Děkuju." Zamumlala jsem.
„Proč se mi vyhýbáš?" zeptal se.
„Nechci o tom mluvit." Řekla jsem.
„Vysvětli mi to." Přikázal mi.
„Ty a jedna holka, prostě jsi mě podvedl." Nadechla jsem se.
„Kdo ti to řekl?" zeptal se.
„Ema." Vyštěkla jsem naštvaně.
„Podvedl jsem tě, to je pravdu, ale Emě jsem nic neudělal, musíš mi věřit." Řekl mi zoufale.
„Řekni mi, jak ti můžu věřit? Potom, co jsi mě podvedl?" křikla jsem.
„Protože mě miluješ a ty to víš."