Probudil mě zvuk iPadu, který upozorňoval, že mi přišla zpráva, než jsem mohla zprávu vypnout, celá se přehrála, její obsah byl takový: Dnes včasně ráno zemřela má jediná dcera Sofie. Pohřeb bude ve středu v 15:00 hodin. Děkuji za účast.
Hned jsem byla probuzená.
„Sakra." Ulevila jsem si, posadila jsem se na postel. Sofie vlastně splnila všechno, co chtěla, možná už čekala, až jí odpovím. Prohrábla jsem si vlasy. Bylo mi Sofie líto, ale... A zase tu bylo to ale.
„Tay jsi doma?" zeptala se máma.
„Ano." Vykřikla jsem. Postavila jsem se a sešla dole po schodech.
„Sofie zemřela." Zavzlykala jsem.
„To je hrůza Tay." Řekla mi máma.
****
Nahmatal jsem prázdno vedle mě a hned se mi zastesklo. Včera to bylo bezva, ale ráno je mi to na nic. Posadil jsem se a rozhlédl jsem se po pokoji. Co jsem za svůj život dokázal? Zeptal jsem se sám sebe. Místo odpovědi jsem vstal a oblékl se. Vzal jsem si klíčky od auta. Mám tam jet nebo ne? Pevně jsem stiskl volant. Jednou tam budu muset a proč ne když jsem sám doma? Trošku jsem se zamyslel a vzpomněl jsem si na Tay, která se včera smála, chybí mi. Chvilku jsem postával před domem, ale pak jsem šel ke vchodovým dveřím, váhavě jsem stiskl zvonek a počkal jsem.
„Ahoj mami." Pozdravil jsem, když se otevřely dveře.