Nekonečná cesta/ Petr Lexa

Část 29- Odlet

---Ráno---
Nevím jak, ale povedlo se mi vstát kolem 6 hodiny ráno. Rozhodla jsem se si dát sprchu. Vzala jsem si věci, konkrétně černé tílko s nápisem HI! I EXIST a k tomu moje černé kraťásky.
Potom jsem si šla dát sprchu.
Po sprše jsem si vzala pennyboard a šla jsem koupit nějakou snídani i pro kluky vedle.
Když jsem se vrátila tak jsem namazala rohlíky s marmeládu a několik jsem jich dala klukům vedle přes balkon a několik jsem jich nechala Petrovi.
Protože jsme tu dnes byli naposledy, rozhodla jsem se ještě projet na pennyboardu po městě.
Bude mi to tady chybět, snad se sem ještě někdy podívám.
Projela jsem si město, udělala mnoho fotek a věděla jsem, že je čas se vrátit na hotel.
Když jsem se vrátila do pokoje, Petr už byl vzhůru a snídal.
Nevšiml si, že jsem přišla tak jsem k němu došla a řekla: "Dobré ráno."
Málem mu zaskočilo, protože si mě nevšiml.
"No dobré, víš jak jsem se lekl," řekl se smíchem.
"No, vím," řekla jsem a uchechtla se.
Začala jsem balit věci do kufru a Petr se potom přidal.
Měli jsme sbaleno a vyrazili před pokoj, kde jsme se sešli s Jirkou a Dankem.
"Dobré ráno a děkujeme za snídani," řekl Jirka.
"Dobré, a není zač," odpověděla jsem.
Nasedli jsme a vydali se vrátit auta zpět do půjčovny.
Když jsme tam dojeli auto zkontrolovali, naštěstí bylo v pořádku a my potom čekali na autobus, který nás vezme na letiště.
Na letišti jsme si vyzvedli letenky, odbavili nás, prošli jsme kontrolou.
Zbyl nám nějaký čas tak jsme si skočili na jídlo a potom jsme už šli ke vchodu do letadla.
Štěstí stálo na naší straně, protože jsme všichni 4 seděli spolu uprostřed na místech, kde jsou vedle sebe 4 sedačky. Seděli jsme: Petr, Já, Jirka, Dano.
Než jsme vzlétli tak jsme si povídali.
Vzlétli jsme.
Jakmile jsme se dostali do požadované výšky tak jsem si zapnula mobil a vyndala sluchátka.
Opřela jsem se o sedačku a poslouchala. Petr se na mě podíval tak jsem mu nabídla sluchátko a on ho přijal.
Po chvíli si opřel hlavu o moje rameno a zavřel oči.
Když jsem se na něj asi za 5 minut podívala, tak už klidně oddechoval a spal.
Já si nás vyfotila a dala si tu fotku na tapetu.
Potom jsem si opřela svojí hlavu o tu jeho a po chvíli jsem usnula taky...

---O několik hodin později---
Už jsem se úplně probudila.
Byla jsem častokrát vzhůru a to i když byli turbulence.
Byl to vcelku spánek na nic, ale Petr spal celou dobu jak miminko.
Koukla jsem se na čas a za 1 hodinu máme přistávat ve Francii na přestup
No tak alespoň něco.
Jirka spal a vzhůru byl akorát Dano, se kterým jsem si povídala do té doby dokud se v letadlo neozvalo, že za chvíli přistáváme.
Jirku to vzbudilo, ale Petra ne tak jsem ho vzbudila já:
"Péťo, budeme přestupovat, vstávej," řekla jsem a on otevřel oči a podíval se na mě.
"Už? To jsem to celé prospal?" řekl udiveně.
"Jooo," řekla jsem a uchechtla se.
Hned jak jsme přistáli tak jsme se vydali do haly a na přestup jsme měli 2 hodiny.
Zašla jsem si na wc, kde jsem se upravila a potom jsme šli na jídlo.
Dali jsme si bagety a já stihla ještě menší nákupy.
Byl akorát čas a my se vydali do letadla.
Tentokrát jsem seděla vedle Jirky se kterým jsem si celou cestu povídala.
Bylo to super, povídali jsme si o youtube,... a než jsme se nadáli tak jsme byli v Praze na letišti.
Vystoupili jsme z letadla a šli si pro věci, kufry naštěstí přijeli s námi.
Stáli jsme v hale a Jirka zrovna volal taxi a já řekla:
"Kluci děkuju moc za ten výlet... A dáme ještě posledná foto z tohoto výletu?" zeptala jsem se.
"Jasněěě, pojďte... Dáme každý na Instagram," řekli kluci najednou a zasmáli se tomu.
Vyfotili jsme několik fotek a pak šli do taxi, který akorát přijel.
Jeli jsme na autobusové nádraží vyprovodit Goga, který pokračuje do Bratislavy, což mu vůbec nezávidím.
Potom nás taxi zavezl na náměstí ke koni a my se rozešli každý domů.
Doma mě přivítali rodiče a já vyprávěla co jsme dělali, jak jsem se měla, ukazovala jsem fotky a potom jsem si šla dát sprchu a protože byl večer. Projela jsem sociální sítě a  zapadla jsem rovnou do postele...
Ten časový posun fakt dává zabrat...


Jeeej, další díl je tady :)
Děkuju za čtení a votes, Týna :)