„Wau. On má ségru? Že nikdy neřekl." Měla vyvalené oči a otevřenou pusu dokořán.
„No právě, tohle se může stát jen mně." Dal jsem si hlavu do dlaní.
„Brade, minutku počkej, než mi tady budeš vylévat srdíčko, co s tím mám společného já?" zeptala se a já jsem si vzpomněl, že jsem chtěl pomoc.
„Mohla bys Connora přesvědčit, že ji nic neudělám." Řekl jsem opatrně.
„Já? Zlatko rozešla jsem se s ním před týdnem, no spíš on se mnou, řekl, že ví, že ho podvádím a že se mnou nechce mít nic společného." Vysvětlila mi.
„Tohle, že řekl?" zeptal jsem se, moc se mi to na Connora nehodilo.
„Ne doslova a včera jsem ho viděla s tou holkou, která se s nikým nebaví, myslím, že se jmenuje Samantha, jen si vykládali, ale on se na ni díval, jako by to byla nejkrásnější dívka v jeho životě, což je kravina, já jsem přece krásnější." Vlasy si přihodila přes rameno a usmála se.
„To jsem netušil." Řekl jsem omluvně. V hlavě jsem hledal obrázek osamělé dívky ze školy, nakonec jsem ho našel, byla to blondýna s velkými modrými očima, s postavou tak akorát a jemnými rysy v obličeji. Nebyla můj vkus, ale musel jsem uznat, že k zahození není. Natálie byla úplně jiný typ holky, vysoká bruneta, rysy měla jako každá modelka, sjel jsem jí pohledem a zaplavila mě vlna pochybností. Nevypadala zrovna nejlíp, kruhy pod očima, kostnaté ruky, které jí trčely z trička XXL, které na ni vypadalo do st divně.
„Brade, je jedenáct a já jsem unavená, myslela jsem si, že nedojdeš zrovna s tímhle a já zítra mám schůzku, takže měl bys jít." Vypadala opravdu unaveně.
„Dobře já už jdu." Řekl jsem a zvedl jsem se a šel ke dveřím.
„Dobrou." Řekla za mnou.
„Dobrou." Řekl jsem a zavřel za sebou dveře. Strčil jsem ruce do kapsy a šel k autu. Měl jsem dvě auta, a protože už je zima, tak jsem kabriolet nechal v garáži. Odemkl jsem ho, nasedl a nastartoval. Na křižovatce jsem nezabočil domů, ale jel rovně a byl jsem tu. Seděl jsem v autě a díval se do jejího okna, jestli něco nespatřím, v okně byla jen tma, proč by si slepá dívka měla rozžnout v pokoji? Potřeboval jsem vidět aspoň její siluetu, ale její pokoj byl ve tmě na rozdíl od vedlejšího. Connor seděl u počítače a v dolní okně se objímali jeho rodiče. Chvilku jsem ještě počkal, jestli náhodou, ale když se nic nedělo, zklamaně jsem odjel.