Vadim: Pěkný večer, přeji :-)
Já: Ahoj.
Vadim: Copak se děje?
Já: Nemám nějak náladu.
Vadim: A řekneš (napíšeš) mi co se stalo?
Já: To není moc zábavný téma.
Vadim: Aha, něco ohledně kluků?
Já: Tak trochu.
Vadim: Co konkrétního? Jestli to můžu vědět?
Já: Včera jsem se rozešla s klukem, podváděl mě.
Vadim: Tak to je pěknej kretén. Nechápu, jak mohl ublížit takový úžasný holce, jako jsi ty. :-(
Já: To je hezký, že si to o mě myslíš.
Vadim: Nemyslím, vím to.
Už víš, kdy budeš mít čas?
Já: V sobotu by to šlo.
Vadim: Dobře, těším se na tebe. :-)
Já: Já na tebe taky, ani nevíš jak.
Chtěla jsem položit telefon, jenže v tu chvíli mi přišlo oznámení - snap od Vadima. Tentokrát na té fotce nebylo nic vidět a bylo u ní napsáno Už tě chci mít u sebe, princezno.
Mobil jsem položila na stůl a udělala fotku, ke které jsem napsala Nebuď unáhlený.
Vadim: K tomu snapu - nejsem unáhlený, jen už tě chci konečně poznat, aby bylo jasno. :-)
Já: Promiň, pochopila jsem to špatně.
Vadim: Neomlouvej se pořád, každý má právo se splést.
Já: Jak v čem a jak kdy.
Vadim: Notak, už toho hlupáka nech plavat, on ti za to nestojí.
Já: Asi máš pravdu, ale nejde na to všechno jen tak zapomenout.
Vadim: Tak mysli na sobotu, na mě, a třeba ti to zapomínání půjde lépe.
Já: Dobře, děkuju za radu :-)
Přišel mi další snap - zase od Vadima.
Na fotce seděl na židli, za ním byla vidět ta krásná cihlová tapeta, usmíval se a u fotky bylo napsáno Chci ten tvůj úsměv vidět alespoň na fotce.
Neváhala jsem, zapla přední kameru, usmála se a bez popisku mu to poslala.
Jeho reakce - Zamiloval jsem se do tvého úsměvu - mě donutila se trochu začervenat.
Vadim: Už se nemůžu dočkat, až ten dokonalý úsměv uvidím naživo.
Já: Zas tak dokonalý není.
Vadim: Je stejně dokonalý jako ty.
Já: Už víš, na co půjdeme do kina?
Vadim: Ghoul. Je to ve 3D... Nic jinýho stejně nedávají.
Já: Dobře, horrory mě nevadí.
Vadim: To si můj člověk. :-)
Já: To je super :-) Musím jít, zítra brzo vstávám, půjdu ke koním.
Vadim: Tak se hezky vyspi, dobrou noc, princezno :-*
Já: Dobrou noc.:-)
Ten večer jsem měla hodně smíšené pocity. Nevěděla jsem, co si o tom všem mám myslet. Chce mě-nechce mě? I když je to blbost, neviděli jsme se, píšeme si teprve necelý týden. V hlavě jsem si pořád představovala sobotu, jenže jak se znám, tak zase všechno pokazím.
Zachumlala jsem se do deky, stočila do klubíčka a vzápětí jsem usla ani nevím jak.