/16. listopadu, 1994/
Když se Tara probudila, myslela si, že to bude další normální den. Usmívala se - ale pak si vzpomněla na úkol, který ji čekal.
Ruce si položila přes oči a vzdychla. Pořád nemohla uvěřit, co se to děje. Byla s Harrym vybrána, aby soutěžili o pohár tří kouzelníků. Téměř celá škola ji nenáviděla, právě zjistila, že profesor Moody z nějakého neznámého důvodu vaří Mnoholičný lektvar.
Další, co Tara věděla, byla Talia, jak křičí, ,,Vstávej, Potterová! Vstávej! Dneska všem s Harrym natřete nosy! Pohni, už tu je tvůj oblek! A musíš ještě jít na snídani! Vstávej, ty noho líná! Pojď! Už jsi poslední z téhle pitomé věže, kdo spí!"
Poslední věta Taru probudila a překvapením spadla stranou z postele. ,,Cože?!" řekla. ,,Kolik je? Kde je Harry? Kde mám oblečení a snídani?"
Talia se nad ní objevila s oslnivým úsměvem. V jedné ruce držela hřeben a přes druhou měla přehozený nějaký modro-bronzový kostým. Tara ihned viděla, co má její kamarádka v úmyslu.
,,Ne, ne ne ne ne ne," zahuhlala Tara odsunula se od hnědovlásky dál. ,,Prosím, Talio, nech mě žít!"
Talia protočila očima. ,,Prosím tě, vždyť tě jen učešu a pomůžu ti s tímhle kostýmem! Náhodou, vypadá úžasně!"
,,Ale Talio, je lepší zemřít při tom turnaji než při připravování se na něj!"
,,Prosím tě, oblékni se a já tě pak učešu," zasmála se Talia a hodila po Taře její kostým, který jí dopadl na hlavě. Tara si všimla zápachu novoty, který oblek vydával. S dalším povzdychnutím se zvedla na nohy a převlékla se. Nandala si na sebe nějaké úzké, kožené kalhoty, zavazovací boty, modré triko a přes to modrou mikinu s bronzovými pruhy a bronzovým nápisem POTTEROVÁ. Nakonec si přes všechno přehodila ještě dlouhý černý plášť s dalšími bronzovými pruhy a znakem Bradavic na prsou.
Zkráceně, cítila se strašně trapně, jak tak na sebe koukala v zrcadle.
,,Páni, Taro, tobě to sluší!" zajásala Talia a přiskočila k ní s hřebenem a gumičkou. Posadila ji na židli a dala se do práce.
Na Tařiný hlavě udělala něco lepšího, než co Tara čekala - žádné přehnané drdoly nebo princeznovské skřipce, které drží dvacet osm culíků. Talia ji pouze vlasy dala do vysokého culíku, který pak spletla do pleteného.
A Tara si musela přiznat, že jak tak na sebe koukala, s pletí čistou a vlasy pryč z obličeje a oblečená jako do cirkusu, jí to opravdu slušelo.
,,Asi se tě budu ptát častěji, ať mě češeš."
Talia se zasmála a zase ji vytáhla na nohy. ,,Pojď, potřebuješ se jít nasnídat. A pak vzhůru soutěžit."
*
/16. listopadu, 1994/
,,...A jako poslední půjdou Potterovi s Maďarským trnoocasým." dokončil Skrk.
Všichni kolem něj přikývli. Taře se každou minutou dělalo víc a víc blbě. Chtělo se jí zvracet, a při pohledu na draka, kterého Harry držel v ruce, měla chuť omdlít. Tohle na ní bylo moc.
,,Taro, Harry," zavolal ještě Brumbál. ,,Pojďte sem, jen na chvíli. Domluvíme se, jak budete soutěžit."
Oba dva k němu přešli. ,,Tak, víme, že bude soutěžit jen Harry." začal Brumbál. ,,Proto potřebujeme nějaký návrh na to, kde by mohla Tara být během úkolu."
Harry se na Taru podíval, a ona na něj.
,,Bude někde, aby na jí drak nemohl ublížit a ona, aby se nebála." řekl Harry a mezitím Tara odpověděla: ,,Budu co nejblíže Harrymu, abych mu mohla kdykoliv pomoci, aby se mu nic nestalo."
Pár sekund bylo ticho, dokud se oba nezačali smát. Pro Taru to byla jedinečná chvíle - byla vůbec nějaká, kdy se s Harrym vůbec zasmála, spolupracovala s ním a chtěla mu pomoci a chránit ho jako správná starší sestra, aby neskončil mrtvý?
Asi ne.
Brumbál se také lehce usmál. ,,Nechám to na vás. Ale dám vám jednu podmínku, na které se všichni porotci domluvili - pouze jeden z vás může být na hřišti. Nechci vidět, jak Harry odlákává draka a Tara mezitím krade vejce. Ne, Harry se bude snažit první, pokud by potřeboval pomoc, Tara ho vymění. Ale můžeš Taro stát na nejnižší tribuně a Harrym pomáhat, dávat rady - chápeš, co myslím."
Tara přikývla a vyschla ji pusa. Nemohla ji otevřít, natož odpovědět.
,,První půjde pan Diggory, až pan Filch vystřelí z děla-"
Pan Skrk sebou vystrašeně škubl, jak zeshora školník Filch vystřelil dřív, než očekával. Venku na tribunách už byl slyšet potlesk a studenti, kteří podporovali své favority. Diggory vypadal bledě, vystrašeněji než kdy dřív a obrátil se směrem k východu - Tara si ještě vzpomněla, jak tu byla Juanesová a přála mu spousty štěstí a nakonec ho ještě láskyplně políbila.
Sledovala, jak zmizel venku a dav ho divoce přivítal. Pak ji někdo zaťukal na rameno.
,,ÁÁÁÁÁÁ!" vyjekla a otočila se tak rychle, až klopýtla a skončila v někoho silných rukou. Nemusela hádat, kdo to je - tyhle ruce už znala, jelikož se v nich tolikrát našla a objímala je. Zvedla oči a usmála se na Freda, který se na ní šklebil zpátky. Dal ji rychlou pusu na čelo a pak ji vytáhl ze stanu ven.
,,Co tu děláš?" zeptala se udiveně Tara.
Fred pozvedl obočí. ,,Copak, nemůžu ani jít navštívit svou přítelkyni před tím, než se vydá na strašně gigantický ohromně nekonečně obrovský smrtelný úkol a popřát jí štěstí?"
Tara se zasmála a ještě jednou se zasmála. Obdivovala, jak Fred neustále dokáže udržet chladnou hlavu a ze všeho si dokáže udělat legrace. Zachumlala si svůj obličej do jeho bundy a usmála se do ní.
,,Frede, já se bojím."
Fred ji chytil kolem pasu a přitáhl si ji ještě blíž k sobě. Tara pevně zavřela oči a užívala si chvíli s ním. Nevěděla, co říct, a Fred očividně také ne, protože mezi nimi bylo pár minut ticho.
,,Já vím."
Tara měla chuť začít brečet, ale věděla, že se musí držet - kvůli sobě, Fredovi, Harrymu. Nemohla ho těsně před úkolem s draky zklamat a nechat samotného.
Z druhé strany stanu se ozval bouřlivý potlesk. Diggory očividně získal zlaté vejce. Tara od Fred odskočila a nahlédla do stanu, kde viděla, že se připravuje Fleur. Poté Krum a nakonec ona s Harrym. Udělalo se jí ještě víc blbě a zbledla.
,,Kdy jdete?" zeptal se Fred.
,,Poslední," ozvala se Tara, ale její hlas zněl podezřele vysoce. ,,Asi by ses měl vrátit, Frede. Ať to neprošvihneš."
Fred přikývl a vydal se kolem stanu k tribunám. Než ale Taře úplně zmizel z pohledu, otočil se na ni a usmál.
*
/16. listopadu, 1994/
Tara vystoupila ze stanu bledší než kdy předtím a přešla si to přes tribuny úplně dolů. Její černý plášť za ní dramaticky vlál a věděla, že oči všech na tribunách jsou na ní. Pak se postavila na své místo naproti východu. Celý stadion (dalo se tomu vůbec říkat stadion) ztichl a očekával příchod Harryho.
Vybouchlo dělo a Tara se ještě naposledy koukla nahoru, kde spatřila Freda a George a Talii. Skousla si ret a pohlédla na stan, kde zrovna vycházel Harry.
Tara viděla draka, jak potichu sleduje zeshora Harryho. Pomalu roztáhl křídla a chtěl vzlétnout - Harry pouze seskočil dolů na kameny pod stanem.
,,SEHNI SE!" zaječela najednou Tara. Lidé nejblíž ní se na ni otočili a lekli se, ale její oči sledovaly draka, který vzlétl a napadl Harryho, který se díky Tařinýmu varování na poslední chvíli sehnul.
Dav zajásal, že se konečně začalo něco dít.
Harry skákal z balvanu na balvan, jak se snažil dostat pryč od draka, který po něm šlehal ocasem a snažil se ho spálit ohněm. Tara se snažila najít nejlepší místo, kam se mohl schovat, aby přivolal svůj Kulový blesk - taková byla jejich taktika.
,,Harry!" vykřikla Tara a zamávala ve vzduchu rukou, aby upoutala pozornost svého mladšího bratříčka, ale ten se jenom snažil najít dobrý úkryt.
,,POTTERE! HŮLKA!" zkusila to ještě jednou Tara. Tentokrát Harry slyšel, vyndal z hábitu hůlku a máchl s ní: ,,Accio Kulový blesk!"
Většina lidí to neslyšela, ale Harryho kouzlo bylo pro Taru jasné přes celé hřiště. S kamennou tváří vyhlížela Kulový blesk, na který může Harry naskočit.
A pak ho spatřila: letěl rychle jako blesk, od Bradavického hradu, a vypadalo to, že si ho ještě nikdo nevšiml. Tara rychle koukla na Harryho, který se schovával za jedním velkým balvanem, zatímco na něj z druhé strany drak šlehal oheň.
,,HOTOVO!"
Harry Tařin znak pochopil a otočil se. Spatřil svůj Kulový blesk a rozběhl se po plošíně jednoho kamene. Než ale stačil spadnout, odrazil se a jako mistr skočil na svůj Kulový blesk a letěl dál od draka. ,,JÓ!" ječela nadšeně Tara a tleskala. Ostatní se kolem také přidali, a slyšela dokonce Hermionu, jak divoce tleská a ječí radostí.
Harry se snažil chytit vejce, ale než se ho stačil dotknout ho opět pronásledovaly plameny.
,,Sakra," zamumlala Tara.
Harry vyletěl nahoru do vzduchu a drak za ním. Když už ale neměl dost dlouhý kovový řetěz, roztrhl ho a vydal se ještě dál za Harrym, který proletěl nad prfoesorským sborem a nějakými důležitými lidmi z ministerstva, mezi nimi pan Skrk. Maďarský trnoocasý se vydal za ním a tak proletěl nad profesory. Z jejich tribuny se ozvaly zděšené výkřiky, jak drakovy ostny na ocasu zničily jejich tribunu.
To vzbudilo radost u studentů a začali znovu tleskat. Fred a George dokonce zaječeli, ,,SKVĚLE, DRAKU!"
Tara se musela zasmát, ale její smích zněl nervózně. Harry ji totiž zmizel z dohledu.
Nevěděla, co má dělat. Harry zmizel a drak s ním, směrem k Bradavicím. Technicky nebyli na hřišti... Mohla by ona jít tam a rychle vejce vzít, než se drak vrátí?
Tara nad tím nápadem zatřásla hlavou. To bylo hloupé. Harry měl zatím vše pod kontrolou. Domluvili se, že ona jeho místo nevezme, dokud to nebude opravdu vážné. Proto, i přes všechny její instinkty, které na ní křičeli, ať jde do akce, zůstala pevně stát a vyčkávala, stejně jako všichni ostatní, co se bude dít.
,,Vem to vejce!" zaječel najednou Lee Jordan.
,,Jo!" přidali se ostatní.
Tara měla nutkání udělat to, co chtějí. Pohlédla k profesorům a zachytila pohled profesora Brumbála, jak na ní upřeně kouká a čeká, co udělá.
Ona ale jeho směrem zatřásla hlavou.
Tohle byl Harryho úkol. Bylo to na něm, aby vyhrál.
*
/16. listopadu, 1994/
Konečně Tara spatřila čoud, který se táhl za černou tečkou letící vzduchem směrem k nim. Nemohla si pomoct a začala ječet radostí. Dlaňmi si překryla rty a z očí jí vytryskly slzy radosti. Harry to dokázal! Nějak zdolal draka a teď letěl pro vejce!
Jakmile Harry slétl blíž k zemi a uchopil vejce, všichni začali divoce jásat a tleskat. On to dokázal! A jestli se Tara nepletlam, za nejkratší čas ze všech šampiónů!
,,Gratuluji!" řekl Brumbál, jakmile Harry přistál na hřišti. Tara se rozběhla po tribunách k východu, strkala ostatní studenty pryč z cesty a snažila se dostat k Harrymu. On se zmateně rozhlížel kolem, jako kdyby nemohl uvěřit, že to dokázal.
,,Harry! Proboha, tys to dokázal! Nemůžu tomu uvěřit! Tys to udělal!" ječela Tara a objala ho. ,,Byl jsi úžasný!"
,,A pan Harry Potter dokázal ukrást zlaté vejce svému drakovi nejrychleji ze všech! Výborně! Proto jemu a slečně Taře Potterové udělujeme... první místo!"
Autorka: Omlouvám se, že je to trochu delší kapitola, ale chtěla jsem všechno dát jen do jedné :) A teď potřebuji zase nějaké rady - chcete příští kapitolu rovnou ples a nebo první příprava na ples a až pak ples? Já osobně dávám přednost první přípravy tancování a šaty a až příští kapitolu ples :-)
A taky - lidičky, tohle je už třicátá část! Asi to vypadá, že píšu pomalu, protože jsem začala už o prázdninách... ale mě to holt jde pomalu :-) ale tak daleko jsem jenom díky vám :-)
~Ami