K A P I T O L A 7

9.6K 578 127
                                    


/1. září, 1989/

Fred a George seděli v jejich kupé, společně s jejich novým kamarádem Lee Jordanem. Mluvili spolu pouze deset krátkých minut, ale už tak se cítili jako staří kamarádi.

„Páni, kde jste je dostali?" zeptal se Lee a v ruce si potěžkal pár bomb hnojůvek, které mu George půjčil. Měl jich pár doma, ale jeho máma mu je zabavila, než si je Lee stačil zabalit. „A jak vám to dovolila vaše máma? Moje je vyhodila a to jsem ani nestačil mrknout!"

George se ohlédl na své dvojče, jako kdyby nevěděl, jestli to může Leeovi říct. Fred ale přikývl, tak se George pustil do vyprávění. „Náš starší bratr, Charlie," začal. „Jde tenhle rok do svého šestého ročníku do Bradavic. A minulý rok, před jeho poslední návštěvou Prasinek, jsme mu napsali, jestli by nám je mohl koupit, aby nám je dal, až se vrátí." Dopověděl George a Lee Fredovi vrátil hnojůvky, a on je opatrně strčil do svého kufru. Teď akorát doufali, že jejich další bratr, Percy, je nenajde.

Na dveře jejich kupé někdo zaklepal a všichni tři se na ně otočili.

Stála tam dívka, a Fred ji ihned rozpoznal – byla to ta holka, které on a George pomohli s kufrem. Její červené vlasy padaly přes její pravé rameno a její hnědé oči je všechny pozorovaly zpoza skla, jako kdyby byli zvířata v ZOO. Konečně, po tom, co na sebe všichni zírali, se Lee zvedl a dveře jí otevřel. Dívka – Tara, vzpomněl si Fred, bylo její jméno – málem spadla, jelikož se o dveře opírala, ale udržela se, pouze trochu zakopla a ocitla se vedle George.

Fred a Lee se zasmáli, když viděli výrazy na obou Tařině a Georgeově obličeji. Tara se rychle zvedla a začervenala se. Výborně, byla ve vlaku patnáct minut a už vypadala jako nějaká nemotorná holka.

„Potřebuješ něco?" zeptal se Fred poté, co zakašlal.

Tařiny oči ho našli a párkrát zamrkala, jako kdyby si vzpomněla, že od nich něco chtěla. „Ach." řekla potichu a ještě více se začervenala. „Promiňte. Pouze jsem doufala, že bych se tu posadila..."

Lee si poposedl blíž k oknu, aby vedle něj Tara měla místo. „Jasně. Sedni si."

Rusovláska tak udělala a pár minut mezi nimi panovalo trapné ticho. Fred a George na sebe párkrát koukli, nevěděli, co si o dívce myslet, Lee se vždycky na Taru na chvíli zahleděl, jako kdyby nikdy žádnou holku neviděl a Tara pouze koukala na své boty. Popravdě, vypadala jimi velice zaujatá.

Nakonec se Fred ozval: „Promiň, ty jsi... Tara Potterová, že jo?"

Tara zvedla hlavu a pomalu přikývla. Její pohled sjel k Leeovi, protože čekala, že se také zeptá na to, jestli se zná s Harry Potterem, ale zůstal tichý. Možná si myslel, že ‚Potter' je časté příjmení. „A vy tři jste...?"

„Jo, jsem Fred Weasley." řekl Fred a ušklíbl se. „Tohle je můj brácha, George Weasley a tohle je Lee Jordan. Rádi tě poznáváme, Taro."

Na Georgeově obličeji se objevil úšklebek, který byl identický tomu Fredovýmu.

Tara se snažila chovat normálně, ale jak ti dva vypadali – absolutně stejně – ji trochu znervózňovalo. Měla najednou chuť si zkontrolovat, jestli má v kapsách všechno. I Leeův úsměv, který se mu objevil na tváři, Taru vystrašil. A to bylo něco, co se moc často nestávalo: Tara byla docela sebevědomá kolem jiných lidí.

„Promiň, ale stalo se něco?" zeptal se George a Tara zatřásla hlavou.

„Ne, nic se nestalo. Říkali jste něco?" otázala se, tentokrát to však byli kluci, kteří zatřásli hlavy.

Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]Where stories live. Discover now