/15. listopadu, 1994/
,,Taro, první úkolem jsou draci."
Taru zamrazilo. Draci? O nich se dokonce ani ona neučila! Jak má Harrymu pomoci, když o těchto tvorech nic neví?
,,Harry, máme problém." řekla. ,,A to dost velký."
Harry protočil očima, jako kdyby to, co Tara řekla, dávno věděl. ,,Máme si navzájem pomáhat. Tak prosím vymysli něco, co mi pomůže draka nějak porazit. Nějaká kouzla, lektvary, cokoliv! Musíš alespoň něco vědět! První úkol je už zítra!"
Tara rychle přikývla a podržela se za hlavu, zatímco si za ucho strkala pár pramenů zrzavých vlasů, které jí spadly přes oči. Musela jednat rychle. ,,Po obědě mám hodinu s Hagridem," rozhodla nakonec. ,,Nějak nenápadně se ho zeptám, co o nich ví a jak se jim ubránit. Zrovna on by to vědět měl, tak budeme doufat."
,,Hele, jestli se něco dozvíš, sejdeme se dneska po večeři v knihovně." domluvil Harry.
,,Dobře. Já teď ale musím jít." řekla Tara a přehodila si svou tašku přes rameno a svetr si uvázala kolem pasu. Zahleděla se k východu z nádvoří a spatřila Diggoryho a jeho kamarády, jak se něčemu smějí. Jakmile Taru spatřili, že se na ně dívá, začali na ní ukazovat, smát se a jeden z nich po ní dokonce hodil jednu z jejich broží, kde byl její a Harryho obličej a kolem toho napsáno Potterovi smrdí. Tara zrudla jako rajče a už se chystala po dotyčném skočit, když ji Harry chytl za ruku a zatáhl zpátky.
,,To ti nepomůže," řekl, když ji pustil. ,,Ale věř mi, když zítra vymyslíme něco skvělého, natřeme jim to." Harry se ušklíbl tak, jak ho Tara nikdy neviděla se usmívat. ,,Ukážeme jim, čeho jsou Tara a Harry Potterovi schopní."
*
/15. listopadu, 1994/
Tara pak celý oběd přemýšlela o něčem, co by Harrymu mohlo proti drakovi pomoct. Podle toho, jak viděla ostatní šampióny, si byla jistá, že Madam Maxime a Karkarov jim dají alespoň nějakou nápovědu. Tara ji měla od Harryho a doufala, že nebyl tak nemožný a řekl to i Diggorymu. A i kdyby, s jeho známkami si Tara byla jistá, že by něco vymyslel.
,,Ahoj Taro," pozdravila ji Talia a přisedla si vedle ní. ,,Kde jsi včera byla? Přišel za mnou Fred, a ptal se, jak to, že jsi se s ním včera nesešla venku. Prý ti chtěl něco ukázat s tou obrovskou sépií. Doufám, že si ji neochočili."
Tara se plácla do hlavy. ,,Proboha! Já na to úplně zapomněla! Dodělávala jsem úkol z lektvarů a pak jsem si šla odpočinout a asi jsem usnula... to by vysvětlovalo to, proč jsem se rána probudila v oblečení."
,,Ale to je jedno," řekla Talia a nandala si na talíř koláč. ,,Taky říkal, že ti chtěl něco ukázat na famfrpálovém hřišti... Nevím, jestli tě chtěl dostat na koště nebo jestli chtěl, abys ho sledovala, jak tam létá... nebo jestli ti chtěl dát nějaký dárek na povzbuzení nebo uklidnění nebo pusu..."
,,Talio!"
,,Ale spíš dávám přednost tomu koštěti," pokračovala Talia, jako kdyby Taru neslyšela. ,,Protože se smál jako kdyby něco chystal, a já už jsem ho viděla se takhle tvářit, a tak vypadal zklamaně, jako kdyby se něco geniálního nepovedlo, a takovou emoci jsem na jeho tváři taky už párkrát viděla-"
,,Talio!"
,,Ano?"
,,Říkala jsi, že mě chtěl dostat na koště?" zeptala se Tara a hned se jí udělalo špatně při pouhém pomyšlení na výšku a ten létající objekt.
Talia přikývla. ,,Jo, a prý se s ním máš setkat dneska, pokud máš čas, znovu na hřišti, protože-"
Tara už ale Talii neposlouchala. Košťata... Ta jsou rychlá a dá se na nich pohybovat ze strany na stranu. Takže by teoreticky šla použít proti drakovi... a Harry byl přece jeden z nejlepších na škole! No jasně! Když Harry poletí na koštěti proti drakovi, určitě bude mít šanci!
,,To je geniální!" vyskočila na nohy Tara a usmívala se, jako kdyby právě byla svědkem toho nejlepšího na světě. Talia, která doteď mluvila, se na ní s tázavým výrazem otočila, v puse pořád kus koláče.
,,Co je geniální?" otázala se zmateně.
,,Ty!" vykřikla nadšeně Tara a objala ji kolem ramen. Už teď na ně zaraženě koukala většina lidí ve Velké síni, ale Tara svou radost nemohla dusit v sobě. Až se to Harry dozví...
Rozhlédla se kolem, aby ho našla v síni, jak jí u Nebelvírského stolu, ale nebyl tam. Spatřila ale Hermionu a Rona a přešla k nim. ,,Ahoj, hele nevíte, kde je Harry? Potřebovala bych mu něco rychle povědět!"
Hermiona se usmála a chystala se jí odpovědět, ale zarazil ji Ron: ,,Asi šel podepisovat nějaké fotky a posílá je do novin," zabrblal naštvaně a Tara nemohla věřit tomu, co slyší. ,,Ale s námi není. Určitě cvičí na nějaký další rozhovor s Holoubkovou nebo se stará o to, aby se dostal do dalších soutěží, kde není plnoletý nebo zjišťuje, jak zvítězí."
Tara se tázavě otočila na Hermionu s nadzvedlým obočím.
,,Viděla jsem ho, jak ho někam vedl Moody," odpověděla a střelila po Ronovi naštvaný pohled. ,,A jsem si jistá, že neposílá svým fanouškům dopisy. Teď skoro žádné nemá! Určitě se snaží zjistit, co mu pomůže v zítřejším úkolu."
,,To mu právě chci říct!" vyhrkla Tara. ,,Kde jsi ho viděla? Kde má Moody kabinet? Jací fanoušci?"
Hermiona protočila očima apoložila knihu, kterou při jídle četla. ,,Profesor Moody má kabinet ve čtvrtém patře," prohlásila a usmála se. ,,Šel tím směrem před obědem. Pak jsem ho neviděla. Podle mě by ses měla jít podívat tam."
,,OK, děkuji!"
Tara vyběhla z Velké síně a rozeběhla se do čtvrtého patra. Nemohla uvěřit, na co jenom díky Taliinýmu nesmyslnému povídání přišla. Připomněla si, aby jí při další návštěvě Prasinek koupila nějaké ty lékořicové tyčinky, které má ráda, za odměnu.
Tara přiběhla před kabinet profesora Moodyho, ale zevnitř se neozývaly žádné zvuky. Rychle zaklepala na dveře. ,,Pane profesore! Jste tam? Potřebuji s vámi mluvit!"
Žádná odpověď se neozvala, tak to zkusila ještě jednou, ale dopadlo to stejně. Pomalinku otevřela dveře, jen aby mohla nahlédnout dovnitř. Moodyho kabinet vypadal děsivě. Všude byly nějaké divné nástroje, jedno zrcadlo, pár tmavých beden a jedna velá truhla. ,,Haló?" zvolala Tara. Její hlas udělal ozvěnu po celém kabinetě.
Ze všech kabinetů, které Tara kdy navštívila (a to jich s Fredovou a Georgeovou pomocí bylo hodně), Moodyho byl nejstrašidelnější. Vešla dovnitř a rozhlédla se kolem. Opět její zvědavost vyšla na povrch.
Tara přešla k jedné z krabic a otevřela ji. Uvnitř byl nějaký další přístroj, který divně vrčel. Tara to radši rychle zase zavřela a přešla k další.
Tam byla zase nějaká podivná zrcátka, která se měnila na červená, modrá a hnědá. Ani to Taru moc nelákalo.
Poslední krabice, kterou Tara otevřela, byla pro ní nejzajímavější. Byly tam skleněné lahvičky, plné nějakých bylin, prachu a dalších přísad, které vypadaly, jako kdyby se dávaly do lektvarů. Nakonec tam byla stará, špinavá sklenička. Tara ji vyndala a čuchla si k ní. Šel z ní takový hnusný zápach, jako staré boty, smradlavé ponožky a krev.
Tara sebou škubla. Pak přejela pohledem přísady - pár jich dokonce rozpoznala, například nějaké vlasy, rozdrcený roh jednorožce, kůže Hřímala...
Překvapená rusovláska si zakryla pusu dlaněmi. Rozpoznávala to, k čemu jsou přísady používány. Snape jim o tom kdysi říkal a byl to jediný lektvar, který upoutal její pozornost.
Profesor Moody si vařil Mnoholičný lektvar.
Tara rychle krabici zavřela a vyběhla z kabinetu ven. Práskla za sebou dveřmi a utíkala co nejdál od toho místa - s tímhle profesorem nechtěla mít nic společného.
Autorka:
Další kapitola! Doufám, že se líbí! Písnička nahoře je ta, kterou jsem poslouchala pro inspiraci :-) A tamto je nějaká náhodná fotka Tary :-) Doufám, že to není moc urychlené, a že se líbí!
Co si myslíte, že se stane? Přijde Moody na Taru nebo naopak? ;-)
Díky moc a užijte si státní svátek!
~Ami