Když jsem si našla druhou baterii a otevřela si další bránu, šla jsem do další třídy. Čekala tady na mě další ventilace. Ale než jsem do ní šla, musela jsem si do mobilu napsat cestu v této prokleté škole. ,,Fajn, to by jsme měli." Řekla jsem a vyvěsila jsem se dovnitř ventilace. Uviděla jsem před sebou otvor a už jsem chtěla seskočit dolů. Ještě, že jsem to neudělala, protože pode mnou prošel ten, o kterém jsem si myslela, že je přeživší. ,,Dobře.. tak na toto kašlu. Nejdu tam. Tohle není žádný přeživší, ale nějaká oživlá hračka." Pokračovala jsem potichu dál v plazení, dokud jsem neobjevila další otvor. Když jsem usoudila, že tam nikdo není, seskočila jsem. ,,Nejsi úplně dobrý posluchač, že? V tomto jsi hodně jako ostatní lidé. Zajímalo by mě, jestli tvůj křik bude znít stejně jako ten jejich. Těším se, až to zjistím." Rozeznělo se z rozhlasu škodolibě. ,,Dobře, tak jsem se spletla. Nikdo tu není normální a neumí mi nic říct tak, aby to znělo normálně." Řekla jsem si.
Nabila jsem si zelenou ruku a otevřela si tím další bránu. Ta s hodou okolností vedla zase do nějaké třídy. Objevila jsem tam mluvící cedulku s naší známou paní Rozkošnou. ,,Nedělám to, ale co nám paní Rozkoš poví?" Ze zvědavosti jsem na ní zmáčkla tlačítko. Mluvila něco o lidském těle, orgánech a nejmenší kosti v těle. ,,Takže v této třídě se učily děti o lidské anatomii jo? Ale pokud tady všem šibalo na hlavu, tak bych se ani nedivila, kdyby si na to přivedli nějakou živou figurínu. Beztak na toto byl použit nějaký školník a vyndali z něj orgány a dětem namluvili, že je to falešné a školník je na dovolené.." Řekla jsem si znechuceně. Všimla jsem si, že ve třídě byly nějaké dveře. Zkusila jsem je otevřít a uviděla před sebou nějaký generátor. ,,Že by to byl on?" Pomyslela jsem si a zkusila jsem ho zapojit. Povedlo to. ,,Jo, konečně jsem to nahodila. Nebylo to zas tak těžké, nikdo mě tu nenaháněl a nechtěl zabít, konečně mohu odejít." Když jsem to dořekla, generátor někdo rozbil a vypadla z něj baterka. Najednou přede mnou stála paní Rozkošná!