Jeli jsme po dálnici a Zita se horlivě bavila s kluky o tom co se stalo, jaké jsme měli štěstí a co bude dál. Do jejich konverzace jsem se nezapojovala a vyhlížela z ona. Jestli můj život
bude jenom o utíkání od Josepha a jeho gangu tak nic nemá cenu. K čemu to všechno bude?
Nechci, abychom takhle žili. Pokaždé když někde zůstaneme déle, tak si nás najdou. Vím,
že mi Shawn dříve řekl, že když něco Joseph chce, tak to taky dostane, a ještě horší je, kdy ho někdo naštve. A myslím, že my jsme ho naštvali dost. S povzdechem jsem se schoulila na sedačce a zavřela oči. Kdyby nebylo mě, nic z toho by se nestalo. Chtěla bych se vrátit do té doby, kdy jsme ses Tessou jenom smáli a chodili do klubu. Vždycky jsem si říkala, že nás život je úžasný, byly jsem šťastné a svobodné. Bohužel stačilo potkat nesprávnou osobu a všechno se zřítilo jako domeček z karet. Kdyby mi dal někdo na výběr mezi tím, že se vrátím domů nebo tím, že zůstanu, asi bych se rozhodla pro tu druhou možnost. Myslím, že by to lidé pochopili, nebo by si řekli, že jsem úplně blbá. Ale Shawn je člověk, který mě dělá šťastnou a možná on sám o tom ani neví. Je pro mě vším. Povzdechla jsem si a snažila se myslet na něco jiného, dokud nepřišel spánek.
„No tak! Bailey k noze!" zavolal na něj Shawn. Bylo vtipné, jak moc se snažil vycvičit naše
nové štěňátko. Bailey si místo toho lehnul a převaloval se v trávě. Začala jsem se hlasitě smát a Shawn se na mě z dálky zamračil.
„No tak, pojď' ke mne," poplácal na svá stehna a pejsek se rozutekl k jeho nohám. Začal na něj skákat a vrtět ocáskem. Bylo to roztomilé. S úsměvem na rtech jsem ustala ze židle a namířila si to k nim. Zvedla jsem Baileyho a přidržela si ho u hrudníku. „Je krásnej," usmála jsem se a on mě svým čumáčkem začal lechtat pod krkem. „Ty ses krásná," řekl Shawn a dal mi pusu na celo. Přitáhl si mě za pas blíž a díval se mi do očí, přišlo mi, že to trvalo snad věcnost, ztrácela jsem se u nich a mela jsem pocit jako by se všechno rozplývalo.
„Laylo, ustávej," uslyšela jsem z dálky. „Laylo!" Rozlepila jsem oční víčka a před sebou jsem rozeznávala kudrnaté vlasy. „Je ti dobře?" Jenom jsem přikývla, protože myslím, že by mě můj hlas zradil.
Byl to jenom sen, opakovala jsem si v hlavě zklamaně, ale i přesto jsem cítila ten hřejivý pocit v hrudi, při té představě, že by se tohle mohlo jednou stát.
„Dobře, na chvilku jsme zastavili, chceš abych si sedl k tobě?" jemně se usmál a pohladil mě po vlasech. „To by bylo fajn." Oplatila jsem mu úsměv. Shawn obešel auto a prohodil se se Zitou. „Ted' pojedeme do jednoho menšího města, kde přespíme a poté odjedeme někam daleko, kde budeme mít alespoň chvíli klid. Zita nám říkala, že má nějaké přátelé v Kanadě, kteří by nám byli ochotni pomoct."
„Ale v Kanadě máme rodiče." „Ano, možná bychom je mohli navštívit, ale nejsem si jistý, zda to vyjde." „Ráda bych je viděla, ale nechci je vystavit nebezpečí."
„Lay, nikdo nebude v nebezpečí, neboj." Přisedl si těsně k mému boku a já mu položila hlavu na rameno.
„Doufám, ze jednou přestaneme utíkat před Josephem," vykla jsem své myšlenky nahlas.
„Slibuji, že to jednou skončí." Políbil mě do vlasů a já spokojeně vydechla. Zavřela jsem oči
a zaposlouchala se do rádia a tlumených hlasu mých přátel. Když jsem byla na pokraji spánku, ucítila jsem teplý dotek na mé ruce. Oči jsem nechala zavřené a předstírala, že spím. Prozradil mě ale úsměv, který se mi rozlil na rtech, když si se mnou propletl prsty.
Zbytek cesty do města Clarksvill jsem jenom vyhlížela z okna a přemýšlela nad normálním životem a o mém budoucím já. Nedalo mi to a musela jsme se neustále zamyslet nad tím co bude. Dřívější představy o tom, co budu dělat jsem radši vypustila z hlavy. Je jasné, že všechno bude jinak, ani nevím jistě zda se dožiji třiceti. Upřímně? Nad takovou představou mě zamrazilo. Zajímalo by mě, co lidé dohnalo k tomu, aby pracovali pro Josepha. Někoho třeba přinutí k takové hnusné práci, ale jak se do toho může někdo pustit dobrovolně? Nikdy to nepochopím, možná mají dobrý důvod, nevím, ale touto prací se každý upisuje smrti.
Po příjezdu do města jsme se ubytovali v motelu, který se nacházel v chudší čtvrti. Auto jsme zaparkovali asi dva kilometry od místa našeho přespání, kdyby náhodou zjistili naší poznávací značku. Nechtěli jsme riskovat zbytečně. V motelu jsme si vyndali jenom potřebné věci a vysprchovali se. Po večeři se Zita a Cody rozhodli pro menší nákup. Jelikož se Shawnovi nechtělo, tak jsem se s ním šla projít. Procházeli jsme ulicemi, které byly skoro prázdné a povídali si. Po dlouhé době jsme se bavili o běžných věcech. On se mě vyptával na mojí bývalou školu a na mé dětství. Rád poslouchal všechno o tom, co on nemohl zažít a co nemohl mít. Viděla jsem v jeho očích, jak občas pozoruje mé rty. Hltal každé mé slovo. Z jeho očích jiskřilo a vypadal šťastně, což mě těšilo. Zaslouží si být šťastný a je mi líto, že nemohl vést takový život.
„Už je docela pozdě a stmívá se, měli bychom se vrátit," navrhl Shawn. Pouze jsem souhlasně
přikývla a vydali jsme se opačným směrem. Začala jsem mít docela obavy, protože se mi tady vůbec nelíbilo. Kolem nás stály staré domy s polorozpadlou omítkou a nikde ani noha. Občas zafoukal studený vítr a já si k sobě přitáhla okraje slabé mikiny.
„Slyšel jsi to?" zeptala jsem se vyděšeně, když se v černé uličce ozval řinčivý zvuk. Ohlédla jsem se a přicupitala blíž k Shawnovi.
„Určitě to byla jenom nějaká krysa, která se hrabe v odpadcích, uklidni se." Pohladil mě po
paži a chytil mě za ruku. Po nějaké době jsem měla velmi nepříjemný pocit, ze nás někdo sleduje. Když jsme procházeli předposlední uličkou k motelu, naskočila mi husí kůže. Zastavila jsem a otočila se. Přimhouřila jsem oči a podívala se na zelený velký kontejner. „Shawne, přísahám, že za tím kontejnerem někdo je," oznámila jsem mu. Shawn zbystřil a já se utvrdila v tom, že neblázním. Jeho ruka zpevnila stisk a druhou si sáhl za opasek pro zbraň. Stále jsem si neuvědomovala, že ji nosí pořád u sebe. „Počkej tady," řekl a pustil se mě. Dostala jsem strach, věděla jsem, že se umím ubránit sama, ale přišla jsem si jako ochrnutá. Shawn se pomalu přibližoval k tomu místu a já napínavě sledovala jeho postavu. Vytáhla jsem z kapsy mobil a chystala se zavolat Codymu. Otočila jsem se za sebe, abych mu mohla popsat kde jsme a v tu chvíli jsem se instinktivně sklonila. Přede mnou byl muž oblečený v černém měl v ruce bílý kapesníček, který mi chtěl přiložit k puse. Shawn ihned zareagoval a střelil naším směrem. Bohužel minul. „Shawne pozor!" zakřičela jsem, když na nej vyskočil druhý muž. Srazil ho k zemi a začal se s ním prát. Můj úkol byl postarat se o ho druhého. Postavila jsem se k němu čelem a rozkročila nohy, abych mela lepší stabilitu. „Snad si nemyslíš, že mě přepereš." Zasmál se pod svou kuklou. „Nikdy nevíš." Pokrčila jsem rameny a bleskově
jsem mu zasadila ránu do ruky, kde držel ten kapesník. On hbitě reagoval a pěstí mě chtěl trefit do břicha. Vyhnula jsem se mu a ruce jsem si začala držet před tělem. Bylo mi jasné, ze mě chce dostat na zem. Za sebou jsem slyšela tvrdé rány, které mě děsily. Odhodlala jsem se k dalšímu útoku. Pravačkou jsem zamířila na jeho čelist, ale jelikož byl o trochu vyšší, chytil mou drobnou ruku do té své baculatější a s otočkou si mě přitáhl na hrud. Začala jsem se sebou chvíli zmítala, ale pak jsem se vzpamatovala a tou největší silou jsem mu šlápla patou na nohu. „Au!" vykřikl bolestí. Pro sebe jsem se usmála a v duchu se pochválila. Své ruce Poté jsem ho kopla do holeně. Zaskučel a vrhl se na mě jako nějaká šelma na svou oběť. Povalil mě na zem a zalehl. Mého omráčení využil a natáhl se pro ten kapesník. Snažila jsem se vyprostit kopáním, ale to nepomohlo. Přitlačil mi páchnoucí látku na pusu a všechno se mi rozmazávalo. Ve šmouhách jsem zahlédla Shawna, který se snaží vyprostit. Ten, který mě držel, ze mě slezl a šel pomoct svému parťákovi. Po chvilce ležel Shawn na boku a oni do nej kopali, dokud nebyl v bezvědomí. Chtěla jsem křičet, brečet, nadávat, ale nic jsem nezmohla.
***
Probudila jsem se do tmy. Hlava mě bolela, ale nebylo to nic vážného. Posadila jsem se a pokusila se rukama nahmatat nějakou stěnu. Chvilku mi to trvalo, ale nakonec jsem na ní narazila a postavila se. V tu chvíli se otevřeli velké těžké dveře. V okamžiku mě zaslepilo světlo. Přišla ke mně mohutná postava a pevně mě chytla za paži. Z tmavé místnosti mě přivedl do jiné, kde už svítila žárovka. Shodil mě na kolena a chytil mě za vlasy. Moji sklopenou hlavu narovnal a já před sebou spatřila svázaného Shawna. Byl ode mě asi tři metry. Stál na nohách a kolem zápěstí měl obmotané provazy. Nad ním byla tyč, na které bylo uvázané lano. Z pohledu na jeho bezmoc se mi svíral žaludek. „Tak, teď' mi řeknete, kde sídli Joseph, jinak to pro vás neskončí dobře," řekl ten muž, který mě sem dotáhl. Ten druhy, který stál vedle Shawna přikývl. Mel blonďaté vlasy stáhnuté do menšího culíku a pevný vyraz v obličeji. Jeho krátké tričko odhalovalo tetování lebky propletenou hadem. Bylo to velmi nezvyklé tetování, ale na jednu stranu bylo zajímavé.
„My nevíme kde je," řekl Shawn a vyrušil mě v mém zkoumání. Jeho odpověď' se nesla po
kamenných stěnách a mně naskočila husí kůže z jeho chladného a vyrovnaného hlasu.
„Nelži nám tady." „Nelžu. Jsme na útěku od Josepha."
„Já vím a taky se povídá, že je to díky téhle krasotince." Zašklebil se a trhl mi vlasy dozadu.
Zasyčela jsem bolestí, ale nic jsem neřekla.
Shawn mi vždycky říkal, že ať se děje cokoliv tak mluvení mám nechat na něm.
„Ji z toho vynech," řekl a ten mu za mnou se zasmál. „Je to vázne vtipné. Vidím v tvých očích tu starost, když se jedná o tuhle krásku. Kdysi jsem byl také zamilovaný, a to je v téhle branži velmi špatná věc. Jsi zranitelný a ta bolest je nekonečná. Takže předpokládám, že tvoje holka není zvyklá na pořádné vyslýchání co?" zeptal se výsměšně a Shawn s sebou trhnul. Muž stojící vedle něj přistoupil s nožem k jeho tělu a zanechal na něm krvavou stopu. „Nech toho!" vykřikla jsem zoufale.
„Tak copak zlato, budeš mluvit? Povíš mi, kde ten Joseph je?" zeptal se a já navázala pohled se Shawnem, který mi jasně naznačoval ať jsem zticha.
„Mluv se mnou!" zvýšil hlas.
„Maxi," řekl tvrdě a jmenovaný přiložil ni k jeho krku. „Už budeš mluvit?" zeptal se a já stále měla. Max jemně nožem přejel po levé straně jeho krku.
Budu mluvit, jenom u mu přestaň ubližovat," řekla jsem poměrně klidným hlasem. Sklopila
jsem pohled, abych se na Shawna nemusela dívat. Viděla jsem, že ho ta zranění nijak nerozhodila, ale nemohla jsme se na to dívat.
„Chceme Josepha mrtvého stejně jako vy, tak nechápu, proč nechcete spolupracovat."
„Protože nejste o nic lepší než on."
„Hele dej si pozor na hubu! Je na vás vypsaná odměna, víte o tom?"
„N-ne," odpověděla jsem.
„Vázne ne? Tak toho bychom mohli využít. Můžeme zavolat Masonovi, jeho gang se chce Josephovi zavděčit, protože na tom nejsou moc dobře, jako bývali."
„Pane, myslíte, že je to dobrý nápad?"
„Proč by nebyl?" Ohradil se.
„Mason si při tom dá velký pozor. Ví, že chováš proti Josephovi zášť. Neprokoukne to?"
„Pomůžeme vám," vypadlo ze mě.
„Cože?" zeptal se výsměšně jejich vůdce a přitáhl si mě za vlasy, tak abych viděla na Shawna. Potůček krve mu stékal z odhalené hrudi k riflím a udiveně zkoumal mou tvář.
„Chceme Josepha mrtvého stejně jako vy. Řeknete nám, kde Masona najdeme a my mu vlezeme do pasti a až budeme vědět, kde je, dáme vám to nějak vědět, nebo nás můžete už od začátku sledovat, to je na vás."
„Páni, kdo by řekl, že v té své hlavě uchováváš takové nápady. Ale bohužel nemáme jistotu, že neutečete."
„Každý musí někdy zariskovat," řekla jsem a stále upínala pohled na Shawna.
„Nejsem blbej," zasmál se, „necháme si tady tvého milovaného, abychom měli jistotu, že nám neutečeš. Až budeme mít Josepha dělejte si co chcete, ale jestli se vám stane cokoliv, nebude to souviset se mnou."
„Souhlasím."
„Ne," řekl Shawn. Byl naštvaný, což se dalo předpokládat, ale pro jeho bezpečí udělám všechno.
„Nebudeme vám pomáhat s ničem!" sykl a trhnul svýma svázanýma rukama. Max chtěl opět použít nůž na jeho tělo, a tak jsem zareagovala rychle.
„Nechte ho! Pomůžu vám, dobře? Slibuji, že udělám všechno, co bude v mých silách a vy ho poté propustíte."
„Tak se mi to líbí. Necháme vás chvíli osamotě. Jdeme uskutečnit tuto velkolepou akci." Pustil mě a oba muži odešli z místnosti. Zamkli a mezi námi nastalo ticho. Postavila jsem se a šla k němu.
„Shawne, nezlob se, já-„
„Mlč," řekl vyčerpaně.
„Shaw-" „Říkám ti ne kurva!" vyštěkl a já se zastavila v pohybu.
,,Promiň," vydechl, „nechci, aby ses takhle podvolila." Přišla jsem k němu, vzala jsem si jeho hlavu do dlaní a políbila ho na rty.
„Postarám se o sebe, měla jsem dobrého učitele." Mrkla jsem na něj. Potřebovala jsem se zbavit toho napětí ve vzduchu.
„Laylo, víš, že nás hned zabijí, jakmile jim pomůžeme."
„Je mi to jasné, ale já nás zachráním." Usmála jsem se a ještě jednou jsem ho políbila.
„Zkus rozvázat ty provazy." „Jsou moc vysoko."
„Vylez po mě," řekl rozvážně. Než jsem to udělala, zahlédla jsem lesklý předmět ve stene.
Obešla jsem ho a ze zdi jsem vyndala vrut, který by mi mohl pomoct. Vrátila jsem se k němu a ruce jsme spojila za jeho zátylkem. Trochu jsem povyskočila a objala jsem ho nohama kolem boků. Začala jsem se pomalu posouvat po jeho těle výš, dokud jsem nedosáhla na provazy. Byly dost pěvně utáhlé, ale podařilo se mi jimi prostrčit ten hřebík. Začala jsem s ním projíždět mezi lany, které by mohly po nějaké době povolit.
„Pospěš si, pokusíme se utéct, ale budeme mít jenom jednu šanci." Se stáhnutým žaludkem
jsem nepřestávala a snažila se nepřemýšlet nad tím, že se vrháme do velkého nebezpečí a
možná i do naší smrti. Nakonec jsem souhlasila.