Rozhlédla jsem se kolem sebe. Všude okolo byli bílé police zdobené zlatem a v nich plno knih. Byla to obří knihovna do které pronikalo velkými okny světlo z venku. Tahle knihovna měla dvě patra a vypadala, že je zde uchováno několik tisíců knih. Než bych je všechny dokázala přečíst musela bych nejspíše prožít několik životů, abych to stihla. S tím jak velká knihovna to byla bych to nestihla za jeden lidský život.
Velkými okny sem proudilo velké množství denního světla, které osvětlovalo celou knihovnu a dodávalo jí na kráse. Cesta mezi těmi obrovskými policemi plných knih byla lemované sochami. Pomalu jsem dělala kroky dopředu. Dlouho se mi tento sen nezdál a nevěděla jsem za jak dlouho se opět rozplyne a já budu opět vytažena z tohoto snu zpátky do nepříjemné reality.
Prohlížela jsem si sochy. Všechny byli neskutečně nádherné a precizně vytvořené. Velmi kvalitní práce. Zastavila jsem se u jedné sochy. Byli to dvě osoby. Muž a žena. Milenci. Oba stáli a byli velice blízko u sebe. Muž držel ženu v náručí a líbal ji na tvář. Oba byli velmi realističtí. Jakoby před mnou opravdu stáli. Ve tváři jim byla vidět láska, oddanost a to, že si jsou velmi spolu blízcí. Jako by si bez toho druhého neuměli svět ani představit.
Udělala jsem k nim ještě jeden krok a prohléhla si celou sochu. Dole na podstavci byl napsaný krátký nápis nebo možná spíše citát.
,, Láska je most, který spojuje naše srdce."