Dívala jsem se na zahradu. Na část, kde měla Elain svoje rostliny. Zrovna dělala něco u jejich listů a u toho tam byla i Feyre.
Bylo vidět i z okna, že se spolu o něčem baví a obě jsou spokojené. Nesta je taky kdo ví kde tady v domě. Neviděla jsem jí od snídaně. Otec je zavřený ve své kanceláři a přepočítává to bohatství co přivezla Feyre. A že to bylo velké bohatství. Nejspíše nikdy jsem neviděla tolik drahokamů a zlata pohromadě.
Vydala jsem se pomalu vydala dolů po mramorových schodech a cestou rozmýšlela co dál. Chtěla jsem udělat několik věcí.
Chtěla jsem se projít mnohem více po zahradě a zjistit co všechno tady je. Pokud se nemilým tak se mi paní Larentová zmiňovala, že jsou tu i stáje pro koně a kousek do dál je cestička po které se dá jet.
Akorát je tu jeden a zásadní problém. Já v životě nikdy neseděla na koni. A pokud ano tak si to opravdu nepamatuju. Nezbyde mi nic jiného než doufat, že mě to někdo ze služebnostva naučí a nebo budu muset říct některé ze sester. Umějí to vůbec? Nebo to neumějí jako já?
Další věci co chci udělat je vidět znova Kate. Chybí mi. Bez ní se cítím strašně sama. Pokud si dobře vzpomínám řekla, že budu vědět, kde ji hledat. A to místo je jen jedno. A to hospoda kam jsme spolu chodili na jídlo a pití. Nebo spíš ona na pití.
Třetí a poslední věc co chci udělat je, že si promluvím konečně s Feyre. Když zrovna nebude žádná z našich sester okolo. Od té doby co přijela jsme spolu skoro nemluvili jen ve chvíli, kdy se tu objevila.
,, Victorie... " Vydechla překvapeně moje třetí sestra.
,, Ahoj, Feyre..." Pozdravila jsem jí. Moje hlasivky najednou nedokázali nic jiného říct. Jakoby mi všechna slova co jsem chtěla říct uvízla v krku a nebo zmizela.
Feyre se pomalu vydala ke mně. Vypadala jinak... To se nedalo popřít. Pořád byla nádherná a to jak vypadala a co měla na sobě tomu jen přidávalo. Feyre se vydala pomalu směrem ke mně.
Zastavila se kousek ode mě. Pořád byla vyšší. Vždycky budou vyšší než já. Zvedla jsem k ní svoje šedivé oči a upřeně se dívala do jejich modrošedých očí.
,, Vyrostla jsi. " Konstatovala Feyre a zlehka mě pohladila po tváři.
,, Taky si se změnila, Feyre. " Odpověděla jsem jí, že její ruka znova padla k jejímu boku.
-
Pomalu, ale jistě se blížíme k polovině druhého dílu UNHEEDED. Doufám, že se vám příběh zatím líbí a bude líbit i nadále.
Děkuju za všechny přečtení, hlasy a komentáře. Moc si všeho vážím. ❤️