S trhnutím jsem otevřela oči a probudila se ze snu. Pořád to bylo to samé. Vždycky se dostanu na to samé místo. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Pokoj byl pořád ponořený do hluboké tmy. Za nějakou dobu ho budou zase rozsvěcet paprsky slunce.
Padla jsem znova do polštářů a unaveně jsem vydechla. Pořád to samé. Od té doby co jsem se vrátila k sestrám mě to pronásledovalo více.. Vrátila jsem se domů..?
Domov... Je to vždycky tam, kde má člověk svoji rodinu a nebo to může být i někde jinde? To že je domov většinou spojován s rodinou neznamená, že to tak musí vždycky být, ne snad? Domov by měl být spojován s pocitem bezpečí i bez toho, aby se tam nacházela naše rodina.
Už jsou to dva týdny od toho co jsem se vrátila k sestrám. Elain mě hned zavedla do pokoje, který pro mě vybrala. Byl s výhledem do zahrady. Měl obří postel s nebesy, několik skříní a knihovnu s několika plnými policemi knih. Teď byli závěsy zatažené a nebylo nic pořádně vidět. Poté co jsem si prohlédla pokoj mě Elain zavedla do jídelny, která byla.. Nádherná. Asi nejotevřenější prostor celého panství. Nemohla jsem ani uvěřit svým očím, když jsem to celé poprvé uviděla. Přišlo mi to jako výjev ze snu.
Možná až všechno jako velká náhoda... Copak se tolik náhod může stát najednou? Nalezla se loď o které byli všichni přesvěcení, že se potopila a k otci se dostali peníze od muže co s ním obchodoval. Po tolika letech? Není to moc velká náhoda? A co třeba to, že Feyre je prý u tety, kterou ani nemáme. Vždyť žádná taková naše teta není. Kde je teda Feyre ve skutečnosti? Elain mi pořád tvrdí, že u té tety. Co když se na to zeptám Nesty, co ta mi odpoví? Pokud mi teda nějak odpoví a nebude mě ignorovat. Celé je to nějaké zvláštní... Kde je Feyre a kdy se konečně vrátí sem ke své rodině?