„Podrobnosti ti řeknu později, vracím se do domu, tohle byla naprosto zkurveně zbytečná cesta, měl jsem zůstat doma a ušetřil bych si pohled na toho hajzla."
Vrací se do domu? Teď? Jen to ne!
Emily vyděšeně chytila Kylea za ruku, bohužel příliš silně a nečekaně, takže mu telefon vyklouzl a spadl obrazovkou na pedály.
„Kurva, Emily!" Zasyčel Kyle a až potom si uvědomil, jak moc pitomé to bylo.
A najednou, během pouhé vteřiny se veškerá dobrá atmosféra vypařila a jediné co zůstalo, byl děs, děs a pobouření.
Děs v Emiliiných očích a pobouření v Kyleovi.
Oba dva si totiž velmi rychle uvědomili, že tohle neskončí dobře.
---------------------------------------------------------
Něco bylo na téhle situaci až příliš jednoduché.
Porušili pravidla.
A teď za to měli pykat.
Kyle se za celou cestu na svoji společnici ani nepodíval, což jí dovádělo k šílenství.
Ne, že by se chtěla vrátit k tehdejšímu rozhovoru, protože atmosféra, která panovala celý večer, byla dávno ztracená, ale potřebovala cítit aspoň malou podporu.
Potřebovala cítit, že se do Morganova domu nevrací sama.
Že nebude jediná, kdo bude muset příjmout následky svých činů.
Jenže to bylo to poslední, co Kylea teď zajímalo, protože moc dobře věděl, že to nebude Emily, na kterou budou čekat vážné následky.
Samozřejmě, pokud se Chris stihne vrátit dřív než oni, jeho zlobu si vybije na obou, jenže tím to u Emily skončí.
Tenhle chlap vlastnil Kyleův zadek, jelikož byli nejlepší přátelé a Kyle mu v tom stoprocentně věřil.
Na druhou stranu, rád dělal věci, které neměl a i když ve většině případů v nich byl Chris jako jeho parťákem, někdy se stalo, že se ocitli na dvou rozdílných stranách.
Jako tehdy s Diannou a teď s Emily.
Nejspíš to vypadalo, jako kdyby se Kyle vyžíval ve kradení Morganových rychlovek na jednu noc, ale aspoň pokud šlo o Emily, žádné větší city v tom nebyly.
Ona byla jenom dívka v nesnázích a on miloval hrát si na rytíře, protože ve skutečnosti byl zlým drakem.
Jedna z věcí, kterou se naučil milovat, když získal moc.
A pořád tam zůstala za zásadní otázka.
Pykat nebo nepykat?
A přednostně, kdo z nich by měl víc?
Když auto zastavilo před garáží a motor ztichl, Emily se chtělo zvracet.
Kupodivu ten veliký strach z Morgana, který cítila celou cestu nahradila nepřekonatelná fobie z tohohle místa.
Nejspíš by v autě čekala celou noc, ale Kyle to nehodlal protahovat.
"Myslíš, že je tady?" Zašeptala, když stoupaly po schodech ke dveřím.
"Myslíš, že kdyby nebyl, nezůstala by tu ochranka?"
Až teď si Emily uvědomila, že černé auto, okolo kterého se podařilo Kyleovi proklouznout už dávno nestálo na svém místě.
"Nemohli jednoduše...odjet?"
V jejím hlase byla cítit naděje.
Nebyla naivní, ale někdy věřila i nemožnému.
Kyle se na ní dlouze podíval, předtím, než otevřel dveře.
"Budeš v pohodě."
Planý slib, který se v domě rozplynul stejně jako Emilyina hrůza.
Všude byla tma. Tma a klid.
Nebyl tu.
Ani nevěděla proč a jak byla vůbec v téhle situaci schopná ale hlasitě se usmála.
Byl to takový ten oddechový úsměv, při kterém si neskutečně ulevíte.
Kyle stál těsně za ní a bedlivě poslouchal, jestli se v prázdném domě něco nepohne.
"Přijeli jsme včas." Vydechla Emily a zamířila směrem do obýváku.
Kyle zůstal na chodbě a sledoval, jak její malé tělo mizí v temné chodbě.
Na malou chvíli uvěřil, že se Morgan opravdu nemusí dozvědět, že Emily opustila dům, jenže pak mu to došlo.
Alarm.
Když odcházel, zapínal alarm.
Veškerá úleva pomalu mizela.
Někdo ho musel vypnout.
V tom momentě vystartoval stejným směrem, jako před chvíli Emily.
Bylo mu jasné, co najde.
Sako pohozené na sedačce a vedle toho sedícího Chrise, se skleničkou v ruce a s mrtvým výrazem na tváři.
A naproti němu stála Emily.
Lampa, která byla postavená v rohu osvětlovala místnost natolik, aby se daly rozeznat detaily, ale aby nebylo světlo vidět z okna.
Aspoň ne z toho u vstupních dveří.
Když Kyle rozsvítil hlavní lustr, místností se ozval Chrisův hlas.
"Užili jste si výlet?"
Neznělo to naštvaně, právě naopak, znělo to až příliš klidně.
"Chrisi, nic se nestalo. Jeli jsme na jídlo, daleko od Londýna."
Řekl Kyle a Emily si všimla, jak moc zvýraznil poslední slova.
Jako kdyby nesměla do Londýna.
Proč? Protože ji hledá policie?
Protože po ní patrají? Protože má naději?
"Na to jsem se neptal. Ptal jsem se na to, zda jste si výlet užili."
Jeho mohutná postava se postavila a pomalými kroky se vydal směrem k Emily.
Ta byla zticha. Celá tahle jeho očividná hra na klidnou konverzaci byla naprosto vyčerpávající.
Chtěla už aby si vyslechla hádku a poté mohla jít spát.
Jestli se jí to vůbec poštěstí.
Kyle automaticky udělal pár kroků dopředu, tak aby stál na stejné úrovni, jako ona.
Už chtěl něco říct, ale k jeho překvapení to byla Emily, kdo promluvila.
Jeho zmíňka o Londýně v ní totiž vzbudila novou naději a také doufala, že když Morgana vyburcuje k hádce, bude to mít rychleji za sebou.
"Vlastně jsme si to celkem užili... hezky si popovídali se servírkou."
Kyle jenom nesouhlasně vytřeštil oči.
Uvědomuje si vůbec ta holka, co dělá?
Morgan se jenom zamračil.
"Taky si s ní náramně popovídám, až ji pozvu na tvůj pohřeb."
To Emily vyvedlo z míry víc než mělo.
Přeci na tohle už byla zvyklá, nebo ne?
Výhružka smrtí nebyla nic nového.
"Jak jsem řekl, nic se nestalo..."
Pokračoval Kyle, jenže nestihl doříct větu.
"Nic se nestalo? Nic se nestalo?! Poslouchal si mě kurva? Jel jsem do firmy jenom proto, abych tam našel jeho posměšný ksicht a potom se vrátil sem, abych zjistil, že ze mě zase děláš čůráka? Takhle definuješ slova nic se nestalo?"
A bylo to tady.
Průtrž mračen.
Jeho hněv se prodral na povrch.
Posměšný ksicht? O kom to sakra mluví?
Měla být zticha. Věděla to, ale nemohla.
"Čůráka ze sebe děláš sám."
Jakmile tohle vypustila z úst, Kyleova ruka ji prudce ztrhla dozadu.
"Buď už zticha."
"Jen ji nech mluvit, Kyle."
Nenávistě se usmál.
"Všechny nás zajímá, co má tady slečna na srdci."
"Ohledně čeho jsi tak naštvaný, Christophere? Protože jsme odešli z domu, nebo protože ti posměšný ksicht zkazil večer?"
Emily se vymanila z Kyleova sevřetí a postoupila blíž k Morganovi.
"Kdo to je? Někdo komu nesaháš ani po kotníky?"
Vlastně to Emily ani nezajímalo, šlo o to pouze ho vytočit.
I když přeci jenom, jedna část její zvědavé povahy toužila vědět, kdo přesně se pod tím názvem schovává.
Jenže ve skutečnosti vůbec nevěděla, čím ho dráždí a jak citlivé to téma je.
A dřív, než si to uvědomila, Morganovi už došla veškerá trpělivost.
Stál před svým nejlepším přítelem, který z něho dělal idiota a před dívkou, která mu narušila celou jeho pečlivou bariéru bezrizikového života.
Kdykoliv byla poblíž, riziko, že všechno praskne se stále navyšovalo.
A i přesto, že tohle Kyle věděl, vzal ji ven a dal jí jedinečnou šanci utéct.
Jako kdyby byla to jediné, o co se Christopher musel starat.
Jako kdyby měl náladu vynaložit tolik energie, jenom kvůli nějaké novinářce
Jako kdyby ji netoužil zabít.
Sakra, že toužil. A zárověn také toužil, aby se jejich noc zopakovala.
Žádná děvka nebyla tak dobrá jako ona.
A nebylo to kvůli tomu, že se po něm vrhla a chtěla si to s ním rozdat na záchodcích v jeho vlastním klubu, ale kvůli tomu, že mu tu noc dala pocit naprosté kontroly.
A to byla jedna z nejnebezpečnějších věcí vůbec, jelikož Christopher Morgan moc dobře věděl, jak takové kontroly zneužít.
Zrovna teď by si nejspíš ale vybral tu levnou děvku, než pobouřenou hnědovlásku.
Vytáčel ho už jenom ten fakt, že to ona byla pobouřená.
Vytáčelo ho, jak si na něj dovolovala, i když pokaždé stejně skončila schoulena v koutě.
Kriste pane, měla by děkovat, že ještě vůbec dýchá.
"Co si to kurva řekla?" Obořil se na ní a na malý moment se jeho veškerá zloba nasměřovala od Kylea, zpátky k Emily.
"Chri-" Chtěl ho Kyle přerušit ale stačil jediný pohled aby zmlkl.
"Zopakuj to." Zasyšel a jeho oči ztmavly.
I přesto, jak moc chtěla vyhovět jeho přání, nebyla schopná jediného slova.
"Řekl jsem, abys to zkurvěně zopakovala!"
Jeho mohutný křik otřásl celým domem a donutil Emily o krok poodstoupit.
Proč si nedržela pusu, ty náno?
Proč ho vždycky vyprovokuješ a potom mu ukážeš, jak zbavělá doopravdy jsi?
Nejspíš by se v duchu pustila do dalších úvah, ale už jí na to nezbyl žádný čas, jelikož Morgan udělal něco, co jí poslední dny nedávalo spát.
Ani ona, ani Kyle si toho nevšimli, dokud Morgan nevytáhl zpoza kalhot pistoli a nenamířil jí přímo na Emily.
Jenom jediné slovo proběhlo v její hlavě.
Doprdele.
"Whou,Whou,Whou, kurva chlape neblbni!"
Kyleuv obličej okamžitě propadl panice, jelikož Chrise znal.
A věděl, že on by byl schopný Emily chladnokrevně zastřelit a nestrávit nad problémem, který představovala už ani minutu.
A i když Emily Chrise tak dobře neznala, myslela na to samé.
On to udělá. Zastřelí mě.
Tohle je tvůj konec. Nikdy neuvidíš Jasona, nikdy...
Chtěla, aby jí ten malý hlásek v hlavě řekl veškeré úžasné věci, které plánovala udělat, ale nic jiného ji nenapadlo.
Nic jiného, než pomsta Jasonovi pro ni neexistovala.
A teprve teď si Emily uvědomila, jak žila poslední roky taky v Londýně.
A pro co žila.
Pro nic.
Měla dokonalý byt, dokonalé přátele, dokonalou práci, dokonalého šéfa, dokonalé koníčky a dokonalé ambice.
Všechno bylo až příliš dokonalé na to, čím vším si do té doby prošla.
Copak jí osud dával druhou šanci? To těžko.
Protože přeci jenom, něco dokonalé nebylo.
A když před pár dny uviděla Jasona, vlastně poprvé od svého odchodu z Ameriky měla nějaký velký cíl.
Chtěla ho dostat a věřila, že důvod, proč se do toho všeho tak vrhla byla právě touha po pomstě.
Možná to ale bylo jinak.
Možná do toho jejího dokonalého života konečně přišlo něco, co jí donutilo opět žít, opět přemýšlet a opět za něco bojovat. Možná jí to dalo nový smysl a možná otevřelo staré rány - a to bylo přesně to, co potřebovala.
Život totiž nemůže být jenom dokonalý, věci musí být vždy vyvážené.
Dobré ve špatném, špatné v dobrém.
Takže ano, možná jí příchod jejího bratra donutil na chvíli znova žít nějak jinak, než dokonale, ale také jí dostal před jasnou smrt a to už nebylo dobré ve špatném, nebo špatné v dobrém - to už se k ničemu nedalo přirovnat, protože v momentě kdy máte umřít a nejste na to připraveni - v ten moment už dobro a zlo nerozlišujete.
Takže co vlastně Emily zbylo?
Nic.
A možná i proto klidně stála a čekala jakýkoliv pohyb, jakoukoliv akci, a jakoukoliv bolest která měla následovat.
Když mě střelí do hlavy, temnota přijde okamžitě, nebo snad ne?
Kupodivu nezavřela oči.
Právě naopak, dívala se přímo do těch jeho a snažila se vypadat silněji.
Silněji, než ve skutečnosti byla.
No tak dělej. Střílej. Přísahám bohu, jestli nevystřelíš...
Kulka však jejím tělem nikdy neprošla.
Christopher vystřelit chtěl. Opravdu chtěl, jenže věděl, že kdyby to udělal, už by nebyla cesta zpět.
Odhodlaně semknul obočí a s hlasitou nadávkou zbraň složil a otočil se k Emily zády.
Ta se mezitím bezúspěšně snažila spolknout slova, která se jí hromadila na jazyku.
Takhle to bude pořád? On si prostě vytáhne zbraň, zahrozí a potom konec?
Co si kurva vůbec myslí, že dělá?!
Trvalo pár vteřin,než se Emily plně vzpamatovala ze...šoku?
Možná to byl šok, možná jenom očekávala, že umře a to se nestalo.
Zase.
Ostatně, jako vždy se dopustila té samé chyby.
Nedokázala udržet pusu pod kontrolou.
"Baví tě to? Baví tě vytáhnout tu zkurvenou pistoli a dívat se mi do očí, mezitím co na mě míříš? Tak už mě sakra konečně zastřel!"
Bylo to tak hloupé.
Tak moc hloupé.
Jenže Emily měla nervy dávno přepracované.
Co měla dělat?
To, co následovalo bylo nejspíš v porovnaní s ostrou kulkou nic, ale i přesto to z Emily vyrvalo tu poslední, dokonale skrytou emocionální sympatii, kterou k němu chovala.
Měl toho po dnešku dost a jednoduše se neovládl.
Prudce se otočil zpátky čelem k ní a než stačil Kyle cokoliv udělat, jeho ruka vyletěla a tvrdě dopadla na její tvář.
Byla to taková rána, že se Emily neudržela na nohou a svalila se k zemi.
Levá strana obličeje během vteřiny změnila barvu a Emily si s roztřesenýma rukama přejela po zarudlém místě.
Nechtěné slzy se jí hrnuly z očí.
"Ještě jedno slovo a dopadneš hůř."
Pravdou bylo, že Chris chtěl Emily uhodit ještě silněji.
Daleko silněji, protože možná by to z ní konečně vymlátilo tu drzost.
Měl pocit, že si užívá fakt, že ji nemůže zabít.
Jestli ale byla přesvědčena, že své poslední dny mezi živými stráví bezstarostně v pohodlí jeho domova, tak to se mýlila.
Morgan totiž plánoval něco jiného.
---------------------------------------------------------
Konečně po dlouhé době kapitola :-)
Uff,tohle mi dalo, má asi 2100slov a psala jsem ji na mobilu, jelikož jsem líná zapínat tady ten počítač (Pro ty, kteří nečetli Informace -Nejsem doma ale ve Varech)
Takže jsem s tím docela bojovala :-D:-)
Hlavně mi ale pomohla dobrá nálada, jelikož jsem včera viděla úžasného Jamieho Dornana♡♡
Zkrátka doufám, že se kapitola líbila a snad přidám co nejdřív další:-)
A ještě dvě informace!!
1)Znovu jsem změnila obsazení (Jop, jsem strašná :-D) A tentokrát si to odnesl Kyle, vzhledem k tomu, že nejsem na pc a do pondělí asi ani nebudu, v obsazení to ještě není, ale změnila jsem obrázky u kapitol:-)
A druhá, důležitější informace!
10.8. odlétám na tři týdny do zahraničí (Ano,jedu se válet k moři:-D) Kde samozřejmě nebudu mít přístup k wifi, ani k počítači...Možná si ale najdu čas a budu psát na mobilu, takže až se vrátím (31.8.) Měla bych začít přidávat:-)
Užívejte si prázdniny!:-)
Lovee ya♡