Rozpadající se maska (Sugahina)

-25-

Hinata:

"Musím se ti teď podívat na ten krk, dobře?" zeptal se mě Suga a já mu odpověděl přikývnutím. 

Pomalu ke mě natáhl ruce a odvázal mi tenký obvaz z krku. Jakmile Suga uviděl celý můj krk, neubránil se zhrozenému pohledu.

Myslí si, že jsi nechutný. A tak je to správně. 

Sklopil jsem zrak a podíval se jinam. "Myslím, že bychom ten krk měli nechat neobvázaný. Musíme počkat, až se zhojí".

Na to jsem si jen povzdechl. Jestli budu nosit ten krk takto neobvázaný, uvidí ho Natsu a bude se vyptávat. 

Nespokojeně jsem zkroutil obličej a podíval se na Sugu. "Asi nechceš, aby tě takto viděla tvá malá sestra že?"

Přitakal jsem. Suga odešel, ale za chvilku byl zpátky s šátkem. "Co tohle?" zeptal se a ukázal mi ho.

Usmál jsem se a ukázal mu zvednutý palec. Nakonec mi obvázal šátek kolem krku a pustil se do své snídaně. 

"Ty už jsi snídal?" zeptal se po tom co dojedl svou porci. Zavrtěl jsem hlavou a naznačil, že žádné jídlo nepotřebuju.

Než stačil něco odpovědět, přerušilo nás zavrzání schodů. "Onii-chan?" ozvala se Natsu a rozeběhla se do mé náruče.

"Ahoj, já jsem Suga, kamarád tvého brášky." řekl Suga. Natsu se na mě ještě pro jistotu podívala, aby se ujistila, že pro ni neznámá osoba před námi mluví pravdu. 

"J-já jsem N-Natsu... Omlouvám se za v-včerejší večer" odpověděla moje sestřička.

"To je v pořádku. Bylo jasné, že když se probudíš v neznámém domě s neznámými lidmi, tak budeš zmatená. Co kdyby sis teď dala něco na snídani?" usmál se Suga a zavedl Natsu do kuchyně.

"Tady je to tak pěkné! A velké! A je tu spousta jídla!" rozzářila se Natsu a začala prozkoumávat lednici.

"Opravdu si mohu vybrat cokoli chci?" zeptala se Natsu už asi po desáté. "Samozřejmě" zopakoval trpělivě Suga.

"Třeba i tento jogurt?" řekla Natsu a vytáhla z lednice jeden z mnoha jogurtů. "Ano můžeš, tady máš lžičku a pusť se do něj" usmál se Suga a podal jí lžičku.

"Děkuju moc!" poděkovala Natsu a odběhla si sednou do obýváku. "Tak a co by sis dal ty Shoyo?" 

Oba jsme se na chvilku zastavili. Suga sám vypadal překvapeně, že mě oslovil mým jménem.

"Oh... p-promiň..." začal se omlouvat Suga, ale já ho přerušil. "To je v pořádku. Jestli chceš, můžeš mi říkat Shoyo" napsal jsem do bločku.

"Uh... T-Tak dobře. V tom případě mě oslovuj Koshi, dobře?" řekl a s červeným obličejem se poškrabal za krkem. Přikývl jsem a potichu se uchechtl.

"T-Takže co by jsi si teda dal na snídani?"