Rozpadající se maska (Sugahina)

-10-

Hinata:

"Skvěle! Chtěl bych se omluvit za to co se stalo předtím.  Už se to nesta..." začal jsem se omlouvat, když mi zrak padl na hodiny.

"To už je tak pozdě!?" ručička hodin se už blížila k sedmičce. Natsu už bude doma a já se musím vrátit dřív, než ON. Musím jí pomoct s úkoly a hlavně zkontrolovat, že je v bezpečí před NÍM.

Suga bude určitě chtít, abych zůstal přes noc... 

"Moc se omlouvám, ale už musím jít! Slíbil jsem, že budu do sedmi doma!" 

Suga:

Jak se může tvářit, jako by se nic nestalo? Proč se zase usmívá jako předtím. Teď ho nemohu nechat odejít... Potřebuju odpovědi...

Než jsem ale stačil cokoli namítnout Hinata už stál u dveří s školní taškou přes rameno a nazouval si boty.  

"Moc děkuju za dnešek a omlouvám se za nepříjemnosti. Chtěl bych ale říct, že je se mnou všechno naprosto v pořádku a není potřeba se o mě strachovat!" ozvalo se ještě předtím než rychle zamával na rozloučení, zavřel dveře a rozběhl se pryč. 

Stál jsem tam jako opařený... Co to bylo? Jak myslel že je všechno v pořádku? Vždyť se mi před chvilkou třásl v náruči.

Znovu jsme si povzdechl a vytáhl telefon. 

265 nepřijatých zpráv

Název skupiny: Tangerine

.

.

.

Noya: Tohle trvá už moc dlouho. Myslíte že se něco stalo?

Daichi: Teď není vhodná chvíle vymýšlet nějaké scénáře. Dáme jim ještě půl hodiny a pak se po nich zajdeme podívat.

Tsukishima: Tohle jsem slyšel už před hodinou...

Suga: Koukám, že jste se tu pěkně rozepsali

Daichi: Suga!!

Tanaka: Tak co je s Hinatou?

Yamaguci: Je všechno v pořádku?

Suga: Co takhle se sejít zítra o hodinu dřív před tělocvičnou a promluvit si?

Kiyoko: Není lepší to prostě napsat?

Suga: Toto bude lepší probrat osobně

Asahi: Dobře, takže se zítra potkáme o hodinu dříve před tělocvičnou

Kageyama: Ok

Noya: Ale notááák! Chci to vědět! Jinak neusnu....

Daichi: Promluvíme si zítra. Teď jděte všichni spát a nezapomeňte si nastavit budík. Dobrou noc.

Vypnul jsem telefon, došel do pokoje a svalil se na postel. Mám ostatním vůbec říkat co se stalo?

Zabořil jsem hlavu do polštáře a najednou se zastavil. Tady před chvilkou ležel Hinata. Cítil jsem jeho vůni z polštáře. 

Můj mozek se snažil někam zařadit vůně... Máta? Určitě jsem cítil mátu a taky nějaké květiny. A taky... kouř? Pohled mi sklouzl na mikinu, přehozenou přes židli. Hinata ji tu musel zapomenout.

Opět jsem vstal a došel až k ní. Levá kapsa byla lehce vyboulená. Asi bych neměl, ale v tu chvíli můj mozek nedokázal zastavit mou ruku. 

Pomalu jsem sáhl do kapsy a obtočil prsty kolem malé krabičky. V hrudi se mi usadila nepříjemná předtucha. 

Pomalu jsem vytáhl z kapsy balíček cigaret. Polovina už byla pryč. Hinata kouří?!