Rozpadající se maska (Sugahina)

-16-

Hinata:

"Hey, Shoyo? Proč se vždycky odcházíš převlékat jinam?" zeptal se Noya. 

Zastavil jsem se v půli kroku. V místnosti se udělalo hrobové ticho a všechny zraky se upnuly na mě. Co teď?

Copak? Bojíš se, že tvoji "kamarádi" zjistí, co se s tebou děje? Že se s tebou přestanou bavit?

Zase ten hlas, ale teď ho nemohu nechat mě ovládnout. Musím myslet. A to rychle.

"Uh... No... Nevím...? Mám rád když se mohu převlékat o samotě..."

"Převlékat o samotě". Nic horšího tě nenapadlo? Možná by jsi jim měl ukázat své pravé já. Třeba by konečně pochopili, jak jsi neschopný. K ničemu. 

"Huh... No... A nechceš aspoň jednou tu zůstat s námi?" 

Ne... Jen to ne... O ni mě uvidí. Uvidí co otec udělal. Začnou mě nesnášet. Nemůžu je ztratit. Prosím... Nemohou mě opustit...

Najednou mi došlo, že jsem dnes ráno použil makeup i na svá záda a břicho. Dnes máme mít totiž tělocvik a nechtěl jsem riskovat, že by mě někdo zahlédl.

"No... Tak d-dobře...?" řekl jsem roztřeseně a odnesl své věci zpět ke své skříňce. Překvapené pohledy ostatních se mi nepříjemně zavrtávaly do zad. Zhluboka jsem se nadechl a pomalu si přetáhl triko přes hlavu. 

Pohledy ostatních mi klouzaly po zádech a já cítil nepříjemné mravenčení. Nesnáším, když se na mě někdo kouká při převlékání... Vyvolává to ve mě nepříjemné vzpomínky... Rychle jsem si přes hlavu přetáhl normální triko, popadl své věci a vydal se ke dveřím.

"Hinato počkej! Nemohl by jsi prosím zajít teď ke mě? Včera jsi si u mě nechal mikinu a já ti jí zapomněl přinést do školy" ozval se Suga, zatímco se vydal mým směrem.

________________________________________________________

Trošku kratší kapitolka... Neměla jsem moc čas se rozepsat :D