Playboy||Calum Hood

Playboy 10.

,,Tak jako náhodou, uvědomuješ si, v čem jsi šel večer spát?" řekl pobaveně.

,,No, jasně že uvědomuju." řekl jsem to a pak mi to došlo... Šel jsem spát nahej.... 

Nenápadně, opakuji nenápadně jsem se podíval dolů. Vážně jsem na sobě nic neměl. Jujda, menší trapas. Doufám, že Jamie neoslepla. Asi jsem jí musel dost vyvést z míry...

,,Ehm... neuvědomil jsem si to." ušklíbl jsem se na ně a uculil jsem se na JA. Obkročil jsem ji a vydal jsem se pro věci. Oblíkl jsem si trenky a tepláky a šel jsem zpátky. Čapl jsem svou snídani a přesunul jsem se do obyváku, kde už všichni seděli.

,,Ty máš taky oblečení jo?" rejpnul si Ash, Jamie byla docela rudá, mlčela a upíjela džusu.

,,Tak hele, no tak jsem si to neuvědomil, se stane." bránil jsem se, já vážně nemůžu za to, že mám děravou hlavu a nedošlo mi, že jsem nahej.

,,A zrovna přišla Jamie.. Tak co Jamie? Jak se ti Calum líbí?" mrknul Ash na Jamie a ta celá zrudla. Byla rozkošná. Mlčky tam seděla a pozorovala podlahu. 

,,Jamie, mohl bych tě o něco poprosit? Ale pojď prosím nahoru." podíval jsem se na ni, pomalu zvedla hlavu a podívala se na mě, decentně se usmála.

,,Hmm, jasně." konečně se usmála, zvedli jsme se a vydali jsme se na chodbu.

,,A teď si to rozdaj, já to vim!" slyšel jsem Ashe, hahaha, to teda nebylo vtipný. 

Mlčky jsme kráčeli ke mně do kutlochu, sedli jsme si do postele a JA se zhluboka nadechla.

,,Potřeboval bych pomoc, Prue si vymyslela, že mám jít do tý soutěže v šatech a na jehlách." vydechl jsem to, ona na mě koukala a pak se začala smát, zamračil jsem se a doufal, že přestane, ale spíše se začala smát ještě víc.

,,Kluk, co si dělá snídani nahatej bude chodit v podpatkách před zrakem milionem lidí." popadala dech, neskutečně jsem ji probodával pohledem.

,,Tak hele, tohle není vtipný!" káral jsem ji. ,,Pomůžeš mi teda?" udělal jsem smutný oči a doufal jsme, že to zabere.

,,Ty jsi tak roztomilej, že nejde říct ne." usmála se, vtiskla mi rychlou pusu a zvedla se.

Já cítil jak rudnu. Ještě mi žádná holka neřekla, že jsem roztomilej.

,,Děkuju!" usmál jsem se na ni

,,Tak se ustroj a já počkám dole." mrkla na mě a odešla. Rychle jsem na sebe hodil nějaký hadry, čapl jsem mobil a peněženku a seběhl jsem dolů. Jamie tam seděla mezi kluky a něčemu se smála.

,,Náhodou tohle bych do něho neřekla." řekla a pak vybuchl Ash smíchy.

,,Hele, na tohle jsme si už zvykli, normálně se tu promenáduje nahej a ty si na to jednou taky zvykneš." pokračoval Mike

,,To asi těžko, jemu se líbí ta Prue nebo jak se jmenuje." řekla smutně.

,,Možná se mu líbí, ale ty jsi na tom podstatně líp." usmál se na ni Luke.

,,I kdybych se mu líbila, tak si semnou nezačne." smutná byla, hoodně smutná. a to kvůli mně? A jak vůbec přišla na takovou kravinu, že bych si s ní nezačal? Začal! A moc rád! Chtěl bych to teď zařvat z plných plic, ale nechci být za zrádce, co poslouchá a jak jim do tý záležitosti mám vůbec vkročit? přeci tam teď nemůžu jen tak vejít.

Nakonec jsem se tedy vrátil o pár kroků dozadu. ,,Jamie? Můžeme vyrazit!" křiknul jsem a vydal jsem se tedy zpátky do obyváku.

,,Super, tak se tu mějte, zatim." usmála se na ně. I já jsem se rozloučil a pak jsme se vydali do centra. Chytnul jsem ji za ruku a přemýšlel jsem, jak jí to mám říct.

,,Tak tady bychom mohly koupit ty šaty." promluvila najednou. Zrovna, když jsem se chystal uvýst vše na pravou míru. Sakra.

,,Dobře, myslíš, že tam na mě budou mít? A nebude to divný, když si nakráčim do obchodu, že chci šaty? A na sebe??" zarazil jsem se, co si o mně pomyslý? Nebudu za blázna? Budu! Bože co si to Prue vymyslela za ptákovinu!!

,,No tak na tebe budou divně koukat." ušklíbla se, ale vůbec to nebylo vtipný!!

,,Ne! Já tam nejdu!!" zaprotestoval jsem, nechtělo se mi tam. Ne vážně ne!

,,Pojď, já to tý paní vysvětlim, jen pojď." usmála se na mě a táhla mě dovnitř.

Hned tam na ně vybalila, co potřebujeme a já bych jí nejradši zabil, ale protože ji nejspíš miluju, tak jsem to neudělal. Nechal jsem se obskakovat tou paní a JA a bylo mi fajn. I přes to, že mě rvali z jednich šatů do druhejch. Cítil jsem se fajn v její společnosti.

Po asi dvouch hodinách jsme spokojení opustili krám s šaty a sunuli jsme se koupit boty. Vážně nevim, co bych si bez ní počal. Drželi jsme se opět za ruce a krášeli jsme si to sydneyskými ulicemi. Asi bych jí to vážně měl říct. Aspoň něco naznačit, aby věděla, že jsem tu pro ni, že mi na ní záleží a že mi není lhostejná.

,,JA?" opatrně jsem se zeptal, podívala se mi do očí a usmála se. Skvělej začátek. Líp to ani začít nemohlo.

,,Ano?" rozzářila se, ale jakmile jsem chtěl pokračovat, tak se mi rozzvonil mobil. Kterej kretén přerušil tuhle důležitou chvilku!!

Neochotně jsem ho vytáhl z kapsy. Luke. Hm jasně, ten co nepokazí, to zvrže. Přijmul jsem to, ačkoliv tedy nerad.

,,Ahoj, hele prosimtě, nastal problém a musíme do studia. My už jedeme, tak se dostav co nejdřív. JA můžeš vzít nejpíše sebou." vybalil to všechno na mě. Haha. Super, tak já se těšil, že ji pozvu na oběd a ono hovno. Vážně nám tohle někdo nepřeje a až já zjistím, kdo ten někdo je, tak budu zabíjet!  

Proč se tohle musí dít zrovna mně? Proč musím být já ten smolař?

,,Jo, dobře, tak mi už jdeme." řekl jsem otráveně a bez jakýkoliv odpovědi jsem to típnul.

,,Jamie, musíme s kluky do studia, jdeš semnou a nebo jedeš domů?"  řekl jsem ji aktuální situaci. Vypadala, že přemýšlí, já osobně bych si nepřál nic jiného, než jen to, aby šla semnou. Je mi s ní tak moc dobře. Nesmírně potřebuju její společnost. Cítim se s ní tak sám sebou a ani nevim proč.  

Jestli je něco magického, co nám nedovolí jednat upřímně, tak je tu aspoň nějaký nadpřirozeno, který nás svedlo na stejnou cestu a já věřím, že tahle cesta je správná a vede do cíle. Do našeho společnýho cíle. Bylo by fajn sdílet společnou budoucnost. 

Každej chce žít jako v pohádce. Chce být nesmrtelný, ale mně by v tuhle chvíli pouze stačilo pár minut, abych jí mohl všechno říct. To jak to bylo včera při flašce a i to potom. Jak nás nejspíše s kluky slyšela a taky to ráno. Promluvit s ní a probrat tu záležitost z kuchyně. Znát její názor a pak ji taky musim dokázat, že mi není lhostejná a že bych si s ní klidně začal. 

Asi budu děkovat bohu, že mi ji přivedl. No bohu, spíše klukům, že mě do týhle soutěže přihlásili, její kamarádce, která tam přihlásila ji a taky jejímu přítelovi. Asi budu hnusnej, když řeknu, že jsem rád, že se s ní rozešel, ale nebejt toho, tak ji ani neznám, protože by nezapíjela tenkrát v tom baru žal. A když by přeci jen zapíjela třeba slávu, tak bych o ni ani nemohl bojovat. A to teď můžu!!