Unknown in the night |POZASTAVENO|

10. Kapitola

Povzdechla si a začala žvýkat croissant.

,,Hm.., Marinette?" řekla Tikki najednou a přiletěla k ní.

,,Ano, Tikki?"

,,Jen jsem přemýšlela...možná by sme měli zavolat Mistra Fu, aby se podíval na Kocoura jak je na tom. Nevíme přesně co se Kocourovi stalo, tak pro jistotu," řekla svojí domněnku Tikki a tázavě se podívala na Marinette, co si o tom myslí.

Dívka si zamýšlivě zkousla spodní ret. ,,Vlastně to je dobrý nápad," uznala a postavila se, ,,Tikki Teč-"

,,Ne Marinette! Ty zůstaň tady. Musíš hlídat Kocoura. Půjdu pro Mistra já." řekla Tikki a Marinette už chtěla vyjednávat, no už neměla s kým, protože Tikki vyletěla z poklopu, který vedl na balkón, ven.

Něco si pro sebe zamumlala a uraženě si sedla na postel a opřela se o zeď za ní.

O několik minut zazvonil zvonek, který oznamoval že někdo prišel. Marinette vyskočila na nohy a normálně z pokoje vyletěla a hnala se dolů, kde prudce otevřela dveře a v nich stál usměvavý stařík o paličtce.

,,Mistře!" usmála se na staříka, který očividně rád viděl modrovlásku.

,,Zdravím tě Marinette," pozdravil a vešel dovnitř, ,,jak si na tom?"

Marinette si unaveně promnula obličej. ,,Celou noc Kocour vyváděl...takže jsem toho moc nenaspala," podívala se na něj.

,,Uhm...a kde je?" zeptal se a ona ukázala na svůj pokoj nahoru.

Přikývl a šel nahoru s Marinette v patách.

,,Promiňte že tolik schodů." pípla stydlivě a on se jen usmál. Vyšel i schody do postele a podíval se na trpějícího Kocoura.

,,Hm...tu ránu mu udělal akuma?" zeptal se.

,, To nevím...nevím jestli si to udělal sám nebo mu to udělal akuma."

,,Hmm..." nad něčím se zamyslel a začal se hrabat v tašce, kterou měl se sebou. Pak vytáhl lahvičku, v které byla tekutina sytě zelené barvy. Marinette pozvedla obočí a začala si kousat nechty, když Mistr otevřel láhev a zní vyšel odporný puch.

,,Naleju mu tohle na ránu, pak potrvá dva tři dny dokud se mu to nezacelí." vysvětlil jí a podíval se na ní. ,,Musím uznat ale, že si vykonala dobrou a hlavně odvážnou práci, žes mu to zašila." usmál se na ní a ona mu úsměv obětovala.

,,Děkuju."

Sedl si a pomalu nalil zelenou tekutinu na zašitou ránu. Kocour se prohnul v páse a zasyčel.

,,Pak mu to obváž pevně, aby lék účinkoval rychleji." obeznámil jí a postavil se. Marinette pokývala hlavou na znak souhlasu a taky se postavila, aby mohla Mistra doprovodit ku dveřím.

,,Ještě jednou vám děkuji Mistře, pomohl ste mi,"

,,Nemáš zaco, proto jsem tady,"usmál se, ale pak jeho tvář nabrala na vážnosti, což bylo u Mistra Fu neobyčejné.

,,Marinette, dávej na sebe pozor. Nebezpečí je všude kolem nás, musíš se ohlížet. Jinak černá temnota dolehne na celý svět a už nebude návratu." s těmito slovy zatvořil dveře a nechal nepochopenou dívku stát před dveřmi.

Musí si dávat pozor? Na co jí to říkal? Před čím jí chtěl varovat?

Podívala se na dveře, že je otevře a ještě dohoní Mistra, ale něco jí říkalo, že radši ne. Musí tady zůstat se svými otázkami.