Unknown in the night |POZASTAVENO|

10. Kapitola

Nespala. Kocour sebou celou noc škubal a plakal. Asi se mu zdála noční můra. Ale můra nemůra, takhle to nešlo. Musela ho chodit uklidňovat tým, že za ním přišla a hladila ho po vlasech, dokud nepřestal sebou škubat a neuklidnil se. Takhle za ním chodila už minimálně dvě hodiny, až se nakonec rozhodla, že tedy bude s ním v jedné posteli. Protože zkuste v noci pořád chodit po schodech a při tom ste skoro slepý z toho jak ste spali a nenarazit si při tom několikrát čumák.

Lehla si vedle Kocoura a ten jakoby to vycítil, jí v spánku objal za pás a přitáhl si jí k sobě.

,,To není možné tohle. I v spánku?" řekla si pro sebe Marinette a povzdechla si. Ale když bude ticho, tak ho nechá. Aspoň už může spát.

Zavřela oči a pak se hned oddala říši snů.

~

,,Marinette! Vstávej!" vykřikla šeptem malá Tikki a zatřásla Marinette, aby se probudila.

,,Co-co?" zeptala se ospale modrovláska a promnula si oči.

,,Škola." řekla Tikki.

Prudce se posadila a tým skoro probudila stále spícího Kocoura, který se nepříjemně zavrtěl, ale spal dál.

,,Ale co Kocour?" zeptala se Marinette a nervózně se podívala na svoji kwami.

,,To já nevím..." odpověděla jí.

Modrovlasá dívka se zamyslela. ,,Řeknu mamce, že mi je špatně a nech mě ospravedlnění ze školy." řekla rozhodně a postavila se, aby šla dolů do kuchyně za mamkou. Tikki už ani nemohla namítat.

,,M-mami? Je mi nějak špatně..." řekla, když přišla dolů a unaveně se podívala na mámu, která právě utírala nádobí.

Modrovlasá žena přestala utírat a podívala se na svou dceru. Přišla ku ní a sáhla jí na čelo.

,,Pane bože! Mari, vždyť ty úplně hoříš!" vyděšeně se na Marinette podívala, ,,Zavolám do školy, že nepřijdeš. Jdi si zatím lehnout." nakázala jí a přišla k telefonu.

Marinette přikyvla a vyletěla do pokoje, kde si spokojeně sedla na otáčející křeslo.

,,Tak, a máme to z krku." usmála se na Tikki.

Tá se na ní také usmála, ale pak jí taky sáhla na čelo.
,,Ale vážně hoříš."

,,To je z toho, že Kocour mě málem uvařil. Vždyť mi celou noc bylo hrozné horko!" zasmála se nad tým a ovávala se rukou, aby se schladila.

Červená kwami se na ní pobaveně ušklíbla a zaletěla si pro sušenku, do svých zásob.

,,Marinette? Tady máš snídani a nějaké léky. Já musím jít do pekárny, máme tam nával a táta to sám nezvládne, vždyť ho znáš. Nevadí ti to?" řekla máma, když se její hlava objevila v poklopu a položila tác s jídlem na zem.

,,Nene, jen běž. Děkuju za jídlo." usmála se na mámu a tá jen přikyvla a zmizela z pokoje.

,,Alespoň, že nepřišla do pokoje a neviděla Kocoura." řekla Tikki s plnou pusou sušenky.

,,To jo." pobaveně zakroutila hlavou a sebrala tác s jídlem ze země a zanesla ho nahoru na postel.

Snídaně se skládala z čerstvých croissantů, čokoládových sušenek a jahod s pomerančovým džusem. Jedna z výhod dítěte pekařů.

Léky odložila stranou, nebude ich potřebovat. Jen si nechala jeden, a ten byl lék proti bolesti. Ten dá Kocourovi.

Sedla si na postel a zadívala se na kočičího kluka, který vypadal tak nevinně, když spal.