Epilog

147 5 3
                                    

DĚKUJU ❤.

Za všechnu podporu, za to že jste to dočetli sem, za to že vás ten příběh bavil tak jako mě a dali jste mu šanci.

Dvě speciální díky jsou tu pro dvě osoby. _Annie777_ a _ta_co_ma_rada_queen. Obě dvě svými komentáři v průběhu psaní tohohle příběhu posouvali dál a díky nim jsem Bena a Kristie chtěla dotahnout do konce. Děkuju holky❤

"Minulý týden začalo natáčení očekávaného filmu o kapele Queen. Podle posledních informací ztvární hlavní role, tedy členy kapely, herci Rami Malek, Gwilym Lee, Ben Hardy a Joe Mazzello," znělo z rádia, které mi zpříjemňovalo cestu autem do Londýna. 

Sama pro sebe jsem se potutelně usmála, jelikož tohle natáčení je pro Bena nesmírně důležité a taky je to důvod, proč naším domem téměř každý den zní rachot bubnů doprovázený peprnými nadávkami. Ben si totiž nevěřil, že by to mohl dokázat, když zalhal o tom, že na bubny umí hrát.  Cvičil skoro pořád, byl nervózní a já nevěděla jak mu pomoct. Naštěstí už si je jistější a to filmování mu hodně zvedlo náladu. 

Já si naproti tomu užívám chvíli volna. Nedávno jsem dotočila jeden historický film, který byl zatraceně náročný, ale o to lepší pocit jsem z něj měla. Bylo to teprve podruhé co jsem hrála hlavní filmovou roli a nesmírně jsem si to užívala. 

Vlastně...jsem si užívala každou minutu svého života. 

Každý den s Benem, se kterým jsme se necelý rok po tom, co mě požádal o ruku na londýnském oku, vzali, je jako podělaný nebe na týhle Zemi. Je to ráj, kterého se nemůžu nabažit.

 Ale není to jen on, za koho prožívám neskutečnou radost. 

Třeba Mandy. S Tylerem spolu sice nakonec nezůstali a pokud vím, Tyler teď má dokonce přítelkyni, ale jejich syna Tobiho milují nade vše. Oba jsou to úžasní rodiče a ten malej šmudla je snad ještě úžasnější. Je to smíšek s Mayinou roztomilostí a Tylerovýma očima. "Někdy mám pocit, že je to dítě jenom jeho, jakoby po mě neměl jediný povahový rysy," říká často Mandy, čemuž se já směju, protože na takové úvahy je ještě brzo, když mu nejsou ani dva roky, ne? 

Nebo taky za Timothyho. Se svým klukem spolu bydlí v tom malém domečku, kde jsem s ním kdysi žila já. Zdá se mi to tak dávno, jako bych s Benem bydlela už celou věčnost. Jako bychom o něm jako o svém manželovi mluvila celou věčnost. 

I o tom jsem se dneska bavila s mamkou, od které právě jedu. To hlavní téma, který jsem s ní ale potřebovala vyřešit, se týkalo něčeho úplně jiného. Byla to věc, se kterou jsem si nevěděla rady, přestože jsem z ní byla nadšená, a musela jsem si o tom promluvit. Musela jsem si poplakat a zasmát se, nalít ji vínem, abych jí mohla říct, že teď už o ní budu mluvit jenom jako o babičce. 

Jakmile si to znovu uvědomím, úsměv se na mých rtech ještě rozšíří. 

Jak na to asi Ben bude reagovat? Jak mu to mám říct? Vydržím to aspoň do večera nebo to na něj vypálím, hned jak se uvidíme mezi dveřmi? Ale Bože, kdybych tak jenom dokázala popsat, jak neskutečně moc se těším, až to bude vědět taky. A ač se to zdá neuvěřitelné, ještě víc se těším na každý další den, který mě čeká. Po boku nejlepšího manžela, obklopená lidmi, na kterých mi záleží a s malým uzlíčkem, který zatím nosím pod srdcem, se prostě nemůžu dočkat všeho, co mě ještě čeká. Co ještě čeká NÁS. 

•END•

Tak.

Další příběh skončil. Další ale brzo zase začne. teď mám jeden rozepsaný a chci s ním jít co nejdřív ven. Jestli vás moje psaní baví, budu ráda za každé přečtení, hlasování nebo komentáře.

Do té doby se mějte hezky.

Pac a pusu❤

Hra |Ben Hardy ff|Where stories live. Discover now