XXIII.

166 8 10
                                    

Znovu trhám rekordy 🥳. Což vy ostatně taky, protože jste tuhle knížku dostaly na dokonalých 1k přečtení ❤🧡. Vážně vás zbožňuju lidi. Jako poděkování vám vydám jednu nebo dvě kapitolky ještě do tohohle pátku. Pak totiž dva týdny zase nic nebude 😅🙁.

"Nevěřím, že někdo takový, jako tady popisuješ Darrena, může vážně žít." Zavrtěla hlavou s hranou nevěřícností May. Ve skutečnosti mi ale baští každé slovo, hraje to jen proto, že jsem ji škádlila, že jí nic neřeknu, protože by se do něj zabouchla už jen z mého povídání. Což je samozřejmě blbost, taková May není. Ale je potřeba zvednout tu náladu, přestože víkend nezmínil nikdo.

Od rána je Mandy přesně taková, jaká je vždycky a vlastně všichni ostatní, kromě Victorie a Tylera. Victoria se ani neobtěžovala dolézt a Tyler je...nenapadá mě, jak ho popsat. Je takový zamlklý a možná trošku nesoustředěný. A nejspíš určitě se snaží prokouknout Mayinu dobrou náladu. No, mnoho štěstí, ale bude mít spíš smůlu. 

"Klidně vás představím." Pokrčila jsem rameny a napila se vody. 

"Jestli si budu muset potřást ruce se vzduchem, tak už ti nikdy nepřinesu kafe." Založila si ruce na prsou a významně pozvedla hlavu. 

"Tak to se těš na další procházky do kavárny." Ušklíbla jsem se, načež na mě vyplázla jazyk. Nevypadá to, ale obě jsme dospělí. Přísahám. 

Ovšem jediný, kdo se u našeho stolu baví, jsme my dvě. Ben je s rukama založenýma na prsou opřený o pohodlnou opěrku židle, těká pohledem mezi mnou a Mandy, a Tyler zírá do talíře. Mám tak trochu pocit, že se to s ním od rána zhoršilo. U Bena si tím jsem úplně určitě jistá, protože ještě před obědem mi zase říkal sluníčko. Mráček jeden zatracenej. 

"Co je s váma dneska?"  Ptá se May, ale řekla bych, že je to mířené hlavně na Tylera. Ten po jejích slovech totiž zvedne oči a jejich pohledy se do sebe zaklesnou. Díky tomu pohlédnu já na Bena a vysílám k němu jasnou otázku. Co to s nima je? Můj Romeo se zašklebí, jakoby ho to ale vůbec nezajímalo a pokrčí rameny. 

Protočím nad tím oči a odfrknu si. "A co přeletělo přes nos tobě?" Tím proberu mou nejlepší kamarádku a jejího pochybnýho amanta z něčeho, co bychom mohli nazvat intimní chvilkou. Ben, který sjel na židli o něco níž, teď věnuje svou pozornost dění na ulici, až to vypadá, že mi ani neodpoví. 

"Ten váš novej soused." Zabručel nakonec, čímž dostal moje obočí do zatraceně nepřirozený pozice. Přemítám, co jsem o Darrenovi mohla říct tak špatnýho, aby se mu nelíbil? Možná za to může můj popis, díky kterému Ben mohl získat pocit, že Darrena považuju za případného partnera. Asi jsem neměla říkat, že mě máš soused chtěl odvézt do práce. 

"Můžu vědět proč?" Jsem hodně opatrná, tohle se mi za nic nelíbí. Hlavně se mi nelíbí, že se mračí. Proč se neusměje?  

Ben na to jen pokrčil rameny a zvedl se. "Měli by jsme jít, za chvilku stejně začne zkouška." 

Teď už jsou na tom s Tyem snad úplně stejně. Z restaurace vyjdou jakoby ještě spali a mě s May nechají za sebou. Vyměníme si zmatené pohledy a vydáme se za nimi. 

Řekla bych, že většinou je to naopak; holky jsou zamlklý a úplně mimo a kluci dělají, jakoby se vůbec nic nestalo, i když se všechno královsky změnilo. Ale asi jsme se nevešli do statistik, které dělají američtí vědci, aby to vypadalo, že dělají aspoň něco. A nebo za to může ten obrat o 180°, který teď změní hodně. Vlastně už změnil. Proč to musí být tak komplikovaný

Hra |Ben Hardy ff|Where stories live. Discover now