XXIX.

139 6 4
                                    

Zdravím,
podle všeho může být i nemoc přínosná a to zejména pro vás, protože očividně inspiruje k činnosti 😂
Užijte si to❤🧡

"Jaktože tebe nečeká žádnej projekt?"

Právě za sebou máme první pracovní týden po dovolené a proběhl víc než v klidu. Začínají se natáčet seriály, filmy a začínají další projekty, takže máme zkoušky jen asi čtyřikrát do týdne, protože většina herců dělá dalších x věcí.

Taky Ben má spoustu plánů a momentálně se ze mě snaží dostat, jak je možné, že já nemám kromě ještě jednoho představení v našem divadle, co dělat.

Pokrčím rameny a do hrsti naberu huňatou deku, která mě zakrývá a příjemně hřeje.

Je neděle osm večer, máme po zkoušce a už nějakou hodinu sedíme ve stromovém domečku na zahradě mojí babičky. Venku prší a je docela chladno, proto ta deka, která mě spolu s Beovými pažemi chrání od prochladnutí. Je mi krásně, v břiše cítím motýlky a v hrudi pocit, který mi říká, že je tohle všechno dobře. Že není nic a nikdo, co by nám mohlo znovu ublížit. Že ho miluju. 

Ta jediná vada je ta jeho otázka, na kterou nechci odpovídat. Nechci mu říct, proč už za sebou nemám aspoň nějakou televizní nebo filmovou roli. Nechci, protože by mu to ublížilo. Mrzelo by ho to.

"No tak Kris. Mě přece můžeš říct všechno." Zašeptal mi do ucha, načež mi po těle naskočila husina.

Nepatrně jsem se ošila. "Nechci se o tom bavit. Radši mi řekni, proč tě teď zase nebudu vídat každý den?"

Roztomilej blonďák, o jehož rozložitou hruď se právě opírám, se tiše zasměje. "Je příjemný vědět, že ti budu chybět."

"Chybět? Ne. Ptám se, abych věděla, kolik budu mít času na oslavy, že jsem se tě zbavila." Ubezpečila jsem ho se sladkým úsměvem na rtech, které teď spokojený úsměv zdobil velice často. Jen díky němu. 

Namísto jakýchkoliv slov mě kousl do ucha, čímž mi dal jasně najevo, co si o mém prohlášení myslí.

"Au!" Vypískla jsem a trochu se od něj odtáhla.

"Začala sis, jen se bráním." Objasnil mi důvod toho, že mě chtěl sníst.

"Nebo je to tím, že rád provokuješ?" Zazubila jsem se na něj přes rameno.

Přesně to je ta chvíle, kdy se ke mě sklonil, aby mě mohl políbit. Já ale s šíleným smíchem ucukla, čímž jsem se odsunula ještě víc. Nicméně Ben je rychlejší a taky silnější, takže mě nemuselo překvapit, že mě chytil do své náruče.

Ale jo, překvapilo mě to.

Takže když jsem se zaječením skončila v jeho klíně, měl velice pohodlnou cestu k mým ústům, které bez ostychu začal okupovat těmi svými. A já se pořád usmívala, když náš polibek prohloubil, i když se odtáhl, abychom popadli dech. Zářila jsem štěstím taky v momentě, kdy mě pohladil po vlasech, po tváři, když mi věnoval letmý polibek na nos. A Ben se usmíval úplně stejně.

"Kristie?" Promluvil na mě silným chraplákem, který vyslal vlnu příjemného mrazení po mé páteři.

"Ano?" Nahnula jsem hlavu na stranu, což nebyl geniální nápad, jelikož toho můj Romeo využil a konečky prstů přejel po mém obnaženém krku. Taktak jsem odolalo spokojenému zavrnění.

"Já vím, že jsi nás nechtěla hned na veřejnosti, ale po tom týdnu, který pro měl byl zatracený utrpení, jelikož jsem se tě nemohl dotknout, jsem se chtěl na něco zeptat," zarazil se po téhle dlouhé větě, kterou ze sebe dostal na jeden zátah. "Staneš se mojí přítelkyní? Plnohodnotnou partnerkou?"

Hra |Ben Hardy ff|Kde žijí příběhy. Začni objevovat