Hra |Ben Hardy ff|

XVII.

"Konečně! Už jsem tě chtěl jít hledat." Skočil na mě Timothy, sotva jsem otevřela dveře.

S pozvednutým obočím a s výrazem udivenějším, než kdy bylo možné, jsem si z nohou skopla konversky, zatímco Tim přede mnou skoro hopsal a usmíval se jako debil.

"Takže...už ti přeskočilo úplně?" Přeměřila jsem si ho pohledem a obešla ho směr kuchyně, kde jsem odložila svůj batoh na podlahu a nalila si vodu do sklenice.

"Možná. Ale nevíš proč."

Dívám se na něj zpoza sklenice a pořád nemůžu pochopit, proč se vrtí jak sjetá veverka. Proto mlčím a trpělivě čekám, až se vymáčkne.

Jenže to asi není to, co očekává Tim, protože jeho obličej obsadí mrzutost. Tu mu ale nesežeru, poněvadž jeho krásný modrý očička dál září a jiskří.

"Teď se máš zeptat: 'co se stalo, bráško?' A ne na mě zírat jako na blázna."

Protočím oči a prázdnou sklenici postavím na kuchyňskou linku. "Dobře, promiň. Co se stalo, bráško?" Zopakovala jsem po něm tak sladce, že by mě netrumfnul ani Ben se svým úsměvem. Počkat, cože?

To ale Timothy nezaregistruje, protože se zase začal tlemit a pohopkávat.

"Manuel." Vypískl a skousl si ret.

Nejprve to nechápu, ale stačí mi vteřina, než si uvědomím momentální nejžhavější téma. 

"Odpustil ti?" Na to začal Tim zběsile kývat hlavou a párkrát dokonce tleskl. "Jo!" Po téhle odpovědi se mi po tváři rozlil ten nejširší úsměv, jakého jsem schopna a skočila mu kolem krku. "To je úžasný! Jsem za vás tak moc ráda." A myslím to vážně. Pokud je Timothy šťastný, jsem šťastná i já.

Bráška mě k sobě natiskl ještě víc, hned po tom se ale odtáhla. 

"Řekl mi, že mi věří a že mě miluje. No a zbylí detaily si nechám pro sebe." Zazubil se, načež se já dlaní plácla do čela.

"Bože! Řekni, že jste nic nedělali v obýváku ani v kuchyni." 

Samozřejmě to beru s nadsázkou, ale jakmile uvidím výmluvný výraz v obličeji svého bratra a to, jak si mne zátylek, můj úsměv zamrzne.

"Time..." začnu varovně, ale jeho výbuch smíchu mě přeruší.

"Asi jsem měl jít taky na herce, když mi to předstírání tak jde."

Hodil zpátečku, až zastavil u jídelního stolu, za nějž zapadnul.

"Čestný gayovský, že jsme byli jen u mě v pokoji." Zamrkal rádoby nevinně, což vyvolalo nevěřícné vrtění hlavy z mé strany. Kriste Pane, jestli mi lže a dováděli i jinde, zabiju ho na sto způsobů.

"A protože jsem příšerně utahanej, budeš hodná sestřička a uděláš mi něco k jídlu?" Hodil na mě zářný úsměv, za který by se nestyděla žádná modelka z Victoria's Secret.

Založila jsem si ruce na prsou a povytáhla obočí. "Kdybys z něj nechtěl vyšukat mozek, pravděpodobně bys byl úplně v pohodě. Udělej si sendvič." 

Timothy kopíruje pohyb mého těla.

"O nic takovýho jsem se nepokoušel." Odfrkl si a pohodil hlavou, protože mu tmavě hnědé kadeře začaly lézt do očí.

"A ty sendviče mi klidně můžeš nachystat ty."

"A to jako proč?"

Nasazuje na mě štěněcí kukuč, který ve mě probouzí mateřský pudy starší sestry.