V tajných službách {Avengers}

9.KAPITOLA

Robustní dveře zatarasí cestu a můj mozek vymýšlí všemožné triky, jak je otevřít.
Naštěstí vyženu z hlavy napadá o tom, že bych se do ředitelny v kradla a raději zaklepu. Místo jemného ťukání skoro až buším. Mohla to být dobrá odplata.

Když ředitel otevře, raději nic neřekne a pustí mě dál.

„ Slečno, posaďte se."
Sedla jsem si, jak poručil a zkřížila si ruce. Mlčím a vyčkávám než mi řekne důvod, proč jsem sem musela jít.

Ředitel si sedne naproti a opře se do křesla. Židle pod ním křupne a další lupaní se ozve, když se zavrtí.

„ Víte, na naší školu nastoupí nadaný žák jen málokdy. V těch případech jim většinou děláme speciální výukový program. Není nijak těžký pro naše učitele a pro žáka to znamená konec sezení na hodinách."
Z toho vyprávění mi přišlo, že tu byl chytřejší žák naposledy, když vikingové začali osídlovat Ameriku,

Nadechl se, „ Materiály ke studiu a učitele nám obstarává NGVE. Máme s nimi mnoha leté zkušenosti. Nejlepší je, že žáci nemusejí opouštět pozemky školy."
Shrnul papíry k sobě.

„ Pane, ráda bych to slyšela bez té omáčky kolem." povzdechnu si. Nezajímám se ani o to, co mi za skvosty lítá z pusy.
Je snad úplně jasné o čem mluví, ale proč ze sebe neudělat idiota.

„ Od zítřka přijedou NGVE tě testovat. Nijak se nestresuj. Zítra normálně přijď místo první hodiny sem do ředitelny," oznámí.
Ve mě by se krve nedovařilo. Bylo tady zase to povědomé toužení po zapálení něčí čupřiny. Radím, hlídejte si vlasy.

„ Co když nechci byt testovaná? Nemůžete mě do ničeho nutit."
Nechtěla jsem dělat nějaké podělané testy. Dávno si všichni myslí, že jsem magor, tak proč jim nedat další důvod. Nelíbilo se mi to taky proto, že budu pod bystrým okem někoho z té jeho NVG nebo NGV...to je jedno.

„ Slečno tohle není o volbě. Tohle je nařízení," prohlásil vyrovnaně.

♣♠♦♥

V pátek večer se mi snažil duch vloupat do pokoje. Zprvu jsem si to myslela, protože dáma, co za nimi stála, byla bledá jako stěna a taky, protože její zjevení bylo dost nečekané. Vsázela jsem si více na Alainu než na Pepper. 

Přeci jenom jsem jí naposledy viděla při naší večerní vycházce, což už jsou čtyři dny zpátky. V úterý ráno jsem vynechala hodiny s ní a ostatní dny byly jen o vyplňování těch podivných testů, s kterých mám doteď hlavu třikrát větší.

 Překvapivě nepotřebovali podpis zákonného zástupce, ale aby se neřeklo, stejnak par podpisů potřebují.

„ Máš to tu útulné," pochválila mi to tady žena s jahodovou blond. Moc jsem jí to nevěřila soudě podle jejího obličeje.
Jí se to nelíbilo a mně to přišlo jako dokonalá komnata pro princeznu.

„ Svoje sliby plním."
Obličej jí zdobil vřelí úsměv. Přes svou nechuť se i tak posadila na postel.

„ To já vím."
Zahřálo mě to. Udělala si čas, i když to vypadalo, že to skončí totálním odstřihnutím.

„ Něco pro tebe mám," zasmála se.
Z tašky vytáhla balík. Jak se jí to mohlo vejít do kabelky velké jako krabička od mýdla, když ten balík je velký jako notebook, jsem vážně nevěděla.
Začínám pochybovat o své moudrosti.