V tajných službách {Avengers}

21.KAPITOLA

Na New York se snesl déšť. V podstatě je to stále lepší než sníh, ale zase mě to nesmírně dopaluje. Nejen, že každá kapka zasyčí, když smířeně pleskne na mou pokožku, ale vůbec mě neposlouchá.
Nejdříve jsem se bála extremisu a teď se bojím, abych o něj navždycky nepřišla.
Darovanému koni na zuby nehleď.
Kdybych nebyla tak sobecká.

Nemínila jsem se byť jen o kousek posunout z místa. Milovala jsem ticho a tady mi ho bylo dopřáno.
Měla jsem po krk toho pokoje po Pepper, věčného několikadenního skrývání ve starkově pracovně, odposlouchávání cizích hovorů v jídelně, chození do školy, dělání Furymu pejska a v neposlední řadě litování. Vlastně jsem se litovala jen, když byl čas. Být o samotě znamenalo přemýšlet, proto jsem pořád něco dělala.

Na střeše vlál i přes déšť snad nejčistější vzduch. Dalo se tu krásně meditovat a nerušeně sledovat kamery po věži. Pro tuhle misi jsem si vyrobila kamery velikosti nehtu. O jejich kvalitě se dalo spekulovat, ale byli nenápadné a lehké na umísťování.

Ke Starkovi přišla Natasha. Vypadala elegantně jako vždy. Stark se na ní ani neotočil.
Prstem jsem přejela na onen týdenní záznam a přiblížila co nejblíže. Zvuk se dal přirovnat k vypadávajícímu kabelu u televize.

„ Ti extremisté se našli," spustila, jen co vešla. Jak jsem pochopila, bylo lepší Starka moc neotravovat. O jeho životě jsem věděla přespříliš, ale že bych s ním v životě dokázala mluvit, tak to ne. Poslední řeč proběhla při zjištění té podivné skutečnosti, že nás pojí stejná krev.

„ A kdo je zatím? Snad ne, žádný Killianův příbuzný."

To asi jediná na tom bylo pozitivní. Byli to jen dva ňoumové s hromadou peněz.

„ Granonovi," prozradila.

„ Jarvisi, spusť." 

„ Sestavil jsem pro vás databázi, pane, čerpanou ze Shieldu, CIA a FBI." 

Okolo Starka se objevila všemožná videa, spousta fotek a článků. Informací bylo spousta, ale vyznat se v nich takhle na dálku bylo obtížné. Hlavně toho našel Jarvis tolik, že by trvalo roky, než bych to přečetla.

„ Jak se to Furymu povedlo?" 

„ Unesli nám jednoho agenta v terénu. Měl dřív zkušenosti s extremisem."

Stark konečně koukl na Natashu. Prošel skrz bariéru médií a rozešel ke skleněným dveřím. 

„ Kam jdeš?"

„ Za Furym."

Zaskočila mi slina. Jediné štěstí, že koukám na tři dny starou událost. Kdyby se to dozvěděl, asi by si mě pěkně podal

„ Stejnak tam ten agent není. Poslali ho znovu do terénu."

Stark se neotočil, šel dál. Zastavil se až v jídelně. Vážně nade mnou drží ruku štěstí.

♦♠♣♥

Santa Claus se svými soby se mohl jít bodnout. Jako největší mezek na planetě jsme se zatvrzela a nehodlala do sedmého ledna vylézt ven. Na New Yorskou zimu jsem nebyla zvědavá.
Jídla jsem si nakoupila habaděj a ze svého pokoje jsem se vydávala jen ráno na protrénování fyzičky při běhu.

Byla jsem štěstím bez sebe, když všechno tohle bláznění skončilo a já nedostala naprosto nic. Sice se Pepper skrz poštu o něco pokoušela, ale poslala jsme vždycky doručovatele do patřičných míst. Alaina zase nehodlala odejít ode dveří, po dvou dnech to vzdala. Ta by mohla hlídkovat za mě.