V tajných službách {Avengers}

22.KAPITOLA

Život se k nám chová vcelku fér. Jednu věc vám dá a druhou vezme.
Nejdřív mě ošidí o otce, později sebere matku a nakonec navrátí otce, o kterého jsem v životě nikdy nestála.
A tak to je a asi i bude s extremisem.

Můj internátní pokoj vypadal úplně stejně jako pokoj u mámy v bytě. Párkrát jsem si posteskla po tom maličkém bytečku, co nám tak akorát stačil. Nebylo tam přeplněno a ani místa, že by to člověku přišlo prázdné.

Po pokoji jsem si všude rozmístila podobné nákresy rostlin, jenž máma pěstovala na ty zajímavé pokusy.
Kdybych si ty kytky doopravdy koupila, ani extremis by je nezachachránil, takže kreslené květiny byly nejlepší variantou.

A pravě u jednoho z nákresů se náhle vyjímal ohýblý kraj. Už předem jsem věděla, že tu někdo byl a ten někdo dobře věděl, že detailů si všimnu dříve, než velkého plakátu přímo před očima.
To zlepšené vidění, prostě někde mít vadu musí.

Očima přeletím pokoj, ale tohle byla jediná věc, která se tu zdála být jiná, pokud tedy nepočítám ty ťápance na zemi. Ty jsem mohla udělat sama.

Z lékárničky jsem pro jistotu vyndala pár zelených nitrilových rukavic. Na upocené dlaně šlo natahování ztuha.

Nákres opatrně uchopím mezi ukazováček a prostředníček, sundám ho a prohledám zadní stranu.
Na konci listu byl vryt malý obrázek orla, stejný jako na mé ruce.

Z papíru sálal nepatrný zápach vanilky, ale to nemohl cítit nikdo s nevylepšeným čichem.
Jediný způsob jakým bych potvrdila svou teorii, byl snad ten nejjednodušší.

Zamířila jsem k chátrající pečící troubě a nastavila ji na 120°. Mezitím, co se trouba rozehřívala, znovu jsem si to tady celé prohlédla.

Stopy byli veliké, hubenější a s hodně znaky. Rozhodně mužské.
Skvrna se pomalu roztékala a oproti bílému koberci, co jsem si koupila minulý týden, vytvářela velký kontrast.

Když bliklo červené světlo, dala jsem dovnitř ten nákres. Pochybovala jsem sice o teplotě v troubě, ale čekat déle se mi nechtělo.

Nakonec ta teplota přeci jenom stačila. Z listu vylezla řada hnědých čísel. Přeci jenom to byl cukrový roztok.

33999777336444777713344444444816662225556662225519999661443323778827778337777777

I s listem jsem si sedla k holocompu a začala luštit. Jednotlivá čísla mohla znamenat písmena v abecedě, ale na to byli až moc u sebe a byla by to zbytečná práce, proto jsem ještě jednou projela pořádně očima celý list.

Vypadalo to jako nějaké dlouhé telofonní číslo. A aby v tom nebyl zakopán pudl.

Najednou jsem věděla, co s tím. Čísla za sebou odpovídala číslu nad písmenem na klávesnicovém mobilu. Luštění šlo samo a už přede mnou stálo něco, čemu jsem aspoň trochu rozumněla.

Eteismrx egthi olckoc YN haqutraserude

Odsud už to byl typický vzorec Shieldu.
Ve zkratce to znamenalo, že mají protilátku na extremis a že si jí mám vyzvednout v pátek na centrále. Možná byl přeci jenom tenhle šok ze znovu vloupání k něčemu dobrý.

♦♠♣♥

„ Hej, Warren, " křičela na mne Alaina.

Toho dne byla středa, slunce svítilo a za okny i tak převládal chladný vítr nad žhnoucí koulí na nebi.
Už jsem se nemohla dočkat pátku, protože ten den na mě čekali v centrále s protilátkou.