delší verze - Deník Jocelyn Wenclové

11. 3. kapitola

Rodiče mě doprovodili k Děravému kotli, kde jsem čekala na Weasleyovi. Jeli totiž zase cestovat a tak mě nechali Molly a Arthurovi, abych nešla na nádraží sama. Dala jsem si čaj, protože venku už byla trochu zima. Zanedlouho vešla celá rodina Weasley i s Hermionou do hospody, podala jsem si ruku s Arthurem a s Molly, kteří mě radostně přivítali. Potom jsem se letmým obejmutím pozdravila s Ronem a Hermionou, a v silném objetí mě začala tisknout Ginny. Nakonec přišli Fred a George, které jsem obejmula naráz. George mi začal vyprávět jak navštívili Egypt, kde jsem vždycky chtěla, ale mojim rodičům se tam nikdy moc nechtělo. ,,Taky bych se tam chtěla podívat" řekla jsem posmutněle, když jsem se dívala na rodinnou fotku Weasleyových. ,,Tak jeď příště s náma" objevil se vedle mé hlavy Fred a hezky se na mě usmál. ,,Pokud tam vůbec ještě někdy pojedem", zasmál se George a podíval se na svého bratra.

,,Ty Joy, víš co-", Fred nedokončil co chtěl říct, kvůli zastavení vlaku. ,,Co se stalo?" zlekla se Ginny a podívala se vystrašeně na mě. ,,To nevím, ale určitě nic závažného" vzala jsem ji za ruku a usmála se. Světlo nad námi se najednou zhaslo a to už jsem se lekla i já. ,,Myslím, že vlak zastavil kvůli tomu uprchlému vězni Blackovi. Určitě nás teď všechny zabije." usmál se škodolibě Fred na Ginny a na mě. ,,Haha, vážně vtipný" zakroutila jsem očima a podívala se na celou nesvou Ginny. Vlak sebou trošku zacukal a asi po minutě se zase rozjel. ,,Půjdu se podívat za Ronem, Harrym a Hermionou." řekl George: ,,Jo, já půjdu s tebou." řekla jsem a spolu jsme vyrazili. Prudce jsem se zastavila, když před námi stál Draco. Musím říct, že dost vyrostl a je o hodně hezčí, vlasy si přestal gelovat dozadu a má je hezky upravené. ,,Ahoj Joy" díval se celou dobu na mě. ,,Tak já půjdu napřed" řekl opatrně George, věděl jak jsem na tom byla v minulosti s Dracem. Draco se na něho ani nepodíval a nechal George odejít. ,,Co chceš Draco?" ,,Odpuštění, vím jak jsem se k tobě choval a uvědomil jsem si, že jsem to dělat neměl." řekl mi do očí. Achjo, já se na něho nedokázala zlobit. Jo, jsem na něho naštvaná, ale už to bylo dlouho a možná by nebylo na škodu se zase začít bavit. Chvíli jsem se tvářila bez jediné emoce, ale pak jsem se na něho usmála a zakroutila pro sebe hlavou. Podívali jsme se znova na sebe a usmáli se.

,,Co chtěl Draco?" zeptal se mě George s úšklebkem. Fred se na mě podíval s otazníkem v očích. ,,Vy jste spolu mluvili?" zeptal se nevěřícně Fred. ,,Chtěl se jenom omluvit." řekla jsem bez většího zájmu. ,,Tobě se furt líbí?" skočil mi do řeči Fred. ,,Co? Ne. Jen jsem mu odpustila jak se ke mně choval, ale nezapomenu na to."

Po cestě na hrad pršelo a já začala mít špatný pocit. Co když to udělá znovu? Co když si ze mě dělal srandu? V hlavě mi poletovalo spousty otázek. ,,Jsi v pohodě?" zeptala se mě Ginny, jen jsem se usmála a kývla na souhlas. Rozhodla jsem se, že to nebudu řešit, když mi ublíží, tak aspoň budu vědět co je zač.