delší verze - Deník Jocelyn Wenclové

2.

První den jsem samozřejmě hned zaspala. První hodinu jsme měli lektvary se Snapem, rodiče mi o něm něco říkali. Byli spolužáci, moje matka se s ním občasně bavila, ale on byl spíš sám v knihovně a s nikým se nebavil, prý byl i šikanován Jamesem Potterem, to byl otec od Harryho Pottera, kterého určitě znáte. Moji rodiče Jamese neměli rádi, byl to pro ně tyran, kterého všichni měli za zlatíčko, ale to odbočuji.

Utíkala jsem po chodbě a hledala třídu, když jsem doběhla, rychle jsem si sedla vedle Deli a udýchaná si upravila vlasy. Snape tu naštěstí ještě nebyl. V tu chvíli, když jsem říkala Deli, že jsem zaspala, rozrazily se dveře a než jsem se stačila vzpamatovat, Snape už křičel po Potterovi. Podívala jsem se na Draca, který se na Harryho šklebil, podíval se ještě za sebe a pak se naše oči střetly. Usmál se na mě, ne jako na Harryho, jeho úsměv byl jiný, víc přátelský.

Po skončení hodin jsme se s Deli vydali na oběd, před dveřmi jsme se rozdělili, každá ke své koleji. Sedla jsem si vedle Draca, protože to byl jediný ze Zmijozelu s kterým jsem se bavila.

,,Pošta je tady" slyšela jsem z Nebelvírské koleje a už jsem vyhlížela jestli něco neletí zamnou. Přistála předemnou krásná bílá sova, která patřila matce. Podala mi dopis a zase letěla pryč. ,,Ahoj Joy, doufám, že se ti první den ve škole líbí. Slyšeli jsme, že ses dostala do Zmijozelu. Už se na tebe předem těšíme na Vánoce, budeme zase u Weasleyových. Máme pro tebe překvapení.", dál už dopis byl jen to co rodiče píší vždycky.

Odpoledne jsme měli hodinu létání na koštěti. Už jsem dávno létat uměla, rodiče jsou velcí cestovatelé, takže mám zkušenosti s nejrůznějšími přenašedly. Viděla jsem, že to Dracovi šlo. Podívali jsme se na sebe a já se usmála, udělal to samé. Když učitelka odešla s Longbottonem na ošetřovnu, Draco našel jeho zapomínací kouli, nebo co to bylo. Vždycky jsem věděla, že se nejvíc snaží o pozornost, ale nevěděla jsem, že až tak.

Když jsem už chtěla jít na pokoj, objevili se předemnou Weasley dvojčata. ,,Ahoj Wenlová" řekli najednou. ,,Včera ses ani nepřivítala, asi ti ta zmijozelská pýcha popletla hlavu." dělali si ze mě srandu. ,,Taky jste mi chyběli" s uchechnutím jsem je silně objala. ,,Kam máš namířeno?" ptali se mě, když jsem se vydala dál svým směrem, věděla jsem, že půjdou semnou. ,,Na pokoj a pak do knihovny se učit, už zítra píšeme na lektvary, díky Potterovi." ,,To je náhoda, zrovna jsme ti chtěli říct, že se stal novým chytačem. Nechtěla bys to taky zkusit? Ve zmijozelu by potřebovali už někoho kdo famfrpál umí hrát." řekl se smíchem Fred, tohle mi chybělo. Dělat si srandu ze všeho a neřešit vůbec nic. ,,No já nevím, dlouho jsem ho nehrála. A ještě nevím jak to budu mít s učením.", už od malička jsem s klukama hrála takový menší famfrpál, vždycky jsem byla střelec a kdokoliv kdo byl semnou v týmu, vždycky vyhrál. ,,Aale prosimtě, vždyť jsi nejlepší úplně ve všem, všechno ti jde, ty se ani nemusíš učit." řekl hezky George, což mě zahřálo u srdce.