delší verze - Deník Jocelyn Wenclové

1. Kapitola

Asi bych se měla první představit. Jmenuji se Jocelyn. Jocelyn Wenclová, zkráceně Jo. Rodiče a kamarádi mi často říkají i Joy, jako "radost". Je mi jedenáct a dneska mě čeká velký den. Já a moje nejlepší kamarádka Delilah, neboli Deli jsme dostaly dopis od Brumbála, abychom se staly studentky Školy čar a kouzel v Bradavicích.

Rodiče nás odvedli na londýnské nádraží a my nastoupily nadšeně do vlaku. Sedly jsme si do prázdného kupé a začaly se bavit do jaké koleje bychom mohly být přiřazeny. ,,Chtěla bych, abychom byly ve stejné koleji" řekla mi Deli. ,,Jo, já taky, ale vždyť víš, že já budu asi po rodičích v zmijozelu.", jsem dcera čistokrevných čarodějů a celá moje rodina byla v zmijozelu. Ne, že by byli moji rodiče zlí, jak si o zmijozelu myslí spousta lidí. Třeba odjakživa jsme se přátelili s mudlama, což se od čistokrevné rodiny neočekává, ale moji rodiče vždycky rádi porušovali pravidla. Například rodiče Deli jsou mudlové, ale ani nevím jak, ale od mého a Deliného  raného dětství jsou moji rodiče přáteli s rodiči Deli a tím pádem i já a Deli. Vyrůstaly jsme spolu a vždycky jsme byly nejlepší kamarádky.

Dojeli jsme na místo a všichni žáci nasedli do kočárů a jeli ke škole. Než jsme vůbec vyrazili do pokojů, tak muselo proběhnout rozzařovaní do kolejí. Před dveřma do jídelny se před nás postavila profesorka McGonagallová, která se představila a po chvíli všichni prváci vešli do místnosti. Šla jsem s Deli jako poslední a všimla si Draca, do kterého jsem už dlouho zamilovaná. S ním jsem taky trávila dětství, vždycky když byla sešlost čistokrevných čarodějů. Moji rodiče tam neradi chodí, ale kdyby tam nechodili, tak ani nevím jak by ostatní reagovali. Rozhlížela jsem se i po klucích Weasleyových, se kterými vždycky trávíme Vánoce. Nejvíc jsem se vždycky bavila s Fredem a Georgem. Byli to moji nejlepší kamarádi, když nepočítám Deli. Je s němi největší sranda. Konečně jsem je našla, kluci se na mě dívali a o něčem se bavili. Zamávala jsem na ně a usmála se, oni mi zamávali zpátky. Vůbec jsem neposlouchala co Brumbál říkal, když po druhé McGonagallová vyvolala mé jméno, rychle jsem se otočila a sedla si na židli. Profesorka mi nasadila klobouk. ,,Zmijozel!" vykřikl klobouk a já si nemohla odpustit lehký úšklebek. Čekala jsem to a popravdě jsem i chtěla. Po mně šla hned Deli, kterou klobouk vybral do Havraspáru. Hodí se tam, nic jiného jsem u ní asi ani nečekala. Po večeři jsme se vydali do společenské místnosti a rozdělili si pokoje. Moc jsem se nechtěla seznamovat s mými spolubydlícími, proto jsem si šla sednout ke krbu do společenské místnosti se svou oblíbenou mudlovskou knížkou, kterou mi dali rodiče. Chvíli jsem tam seděla, přisedl si ke mně Draco, usmál se na mě a pozdravil mě. Konečně jsem ho zase viděla. Ty jeho modré oči jsem vždycky zbožňovala. Chvíli jsme se bavili o prvních dojmech na škole a s kým jsme na pokoji. Když už bylo pozdě vrátila jsem se na pokoj s ulehla do hlubokého spánku.

Doufám, že se vám první část mé nové knížky líbila😊 můžete psát co si zatím o knížce myslíte a nebo i gramatické chyby, které jste v příběhu našli😀