delší verze - Deník Jocelyn Wenclové

10.

Chvíli jsem je ještě poslouchala. Moc jsem je neslyšela a proto jsem jen pozorovala. Cukla jsem, když jsem uslyšela Fénixe, který letěl směrem k nim. Fenix hodil Harrymu klobouk a odletěl. Nechápala jsem co to má znamenat. Dívala jsem se na směr kam Fenix letěl a prudce jsem se otočila až na silné dunění a klapání bot, Harry utíkal pryč a za ním se plazil Bazilišek. Viděla jsem už jen jak Harry zakopl a spadl, už jsem čekala, že to je konec, ale Fenix se vrátil a vydřel Baziliškovi oči. ,,Harry! Rychle utíkej!" zařvala jsem na Harryho, ale tak aby mě slyšel Bazilišek. Který se začal rychle plazit zamnou. Začala jsem utíkat potrubím a doufala, že mě to nedožene. Najednou jsem byla v pasti, předemnou byla mříž a já už čekala na smrt. Bazilišek se ke mně doplazil, ani jsem nedýchala ze strachu. Přes potrubí se začali odeznívat zvuky kovu. Bazilišek se odplazil na místo odkud zvuk jde a já si oddechla. Rychle jsem se vrátila do velké prostorné místnosti plné soch hadů kde jsem viděla Harryho držet Godrikův meč, četla jsem o něm v knížkách, ale nikdy jsem nevěděla, že ho uvidím naživo. Harry vylezl s mečem na velkou hlavu jakési sochy. Mečem parkrát mávl a na počtvrté se mu podařilo se trefit a meč zapíchnout Baziliškovou tlamou. Bazilišek, mrtvý, sebou hodil o zem.

Harry se pomalým kulhavým krokem dostavil k Ginny a já hned za ním. Harry měl v sobě jed Baziliška, dívala jsem se na něho smutně, nevěděla jsem co mám dělat. ,,Hádám, že ti zbývá asi hodina života." řekl arogantně chlapec, který jsem pochopila, že se jmenuje Tom Riddle. Nahrnuly se mi slzy do očí. ,,Zvláštní co dokáže malá hloupá knížka." řekl Tom a v tu chvíli mi to došlo vzala jsem nenápadně zub Baziliška a pak ruku, kterou jsem měla na Ginny jsem vzala deník. ,,Co to děláš?" řekl vylekaně Tom. ,,Přestaň! Ne-", Tom nestihl nic doříct a já začala píchat silně zubem do deníku. Tom se začal rozplývat před našima očima a po zmizení se Ginny díkybohu probudila. Vysvětlila nám co se stalo, ale všimla si rány Harryho, jako nazavolanou přiletěl Fenix. ,,No jistě, Fenixovy slzy léčí." řekl šťastně Harry.

Brumbál si nás zavolal k sobě a udělil nám vyznamenání za odvahu. Brumbál mě poprosil, abych nechala ho a Harryho samotné. Udělala jsem jak chtěl a vyšla z ředitelny. Směrem, kterým jsem vyšla se vydal Lucius. Podíval se na mě přísným pohledem a já mu ho oplatila.

Byl zase konec školního roku a já se nemohla dočkat domů. Tento rok byl hrozně náročný a dobrodružný, to jo. Ale já už chtěla být s rodiči a zase cestovat.

Taak a máme tu další dokončenou kapitolu😁 doufám, že se Vám knížka zatím líbí. Vím, že to je takové celkem nudné a nezajímavé, ale i tak doufám, že Vás knížka zatím baví.😊
Otázka dne. Zajímalo by mě, v jaké jste koleji? Budu ráda, když mi to napíšete do komentářů😀❤️