The last shout

7.

Když se doblíknu do oblečení, které na mně visí jako po starším bráchovi.
Jdu s ním.
Trochu se zamotám do těch "dveří"... Zasraný korálky.. Když se vymotám je předemnou asi 10 lidí.
A všichni na mně koukaj jak na idiota. Nervózně polknu.. Co to kurva?..

Eren se na mě podívá a pousměju se
,, Takže tohle je Levi a.. "
všichni vstanou a dojdou ke mně..
Proč jsou tady všichni takový titáni?

,, tohle je Armin, Marco, Erwin, Mikasa,.. "
hnusně se na mě zašklebý.. Takže
blondýna , ještě nevím, tlustý obočí a prostě bitch..

Ten pohled tlustého obočí mě děsí.
,, Hanji.. Jean.. Jeane nedělaj ksichty.. " selpíš co vypadá jak slepice a kůň co vypadá...
Jako kůň..
Tak s nima si rozumět nebudu.. Uchechtnu se..
Trochu zatnu zuby...au...
Ani nevím co mě bolí víc.. Jestli záda, hlava a nebo zbytek těla..

Proč najednou vidím rozmazaně? Je mi nějak blbě.. Podívám se na Erena..
A pak už jen cítím jak jsem spadnul a.. Tma..

(To jako fakt? Už zase? Už můžu umřít bez oživování.. Ne? Mám vyprávět dál? Fajn.. Tch )

To, ale až zase jindy.. Čauky, omlouvám se za tak dlouhou dobu krátkou kapitolu.. nějak nestíhám, ale když mám dneska narozeniny, tak jsem vám dneska chtěl zpříjemnit den... Snad se vám kapitola i tak líbila a zase příště
これまで、こんにちは