The last shout

3.

Z mého přemýšlení mě vytrhne ten hlas. Otočím se směrem odkud jde. Vedle postele sedí hnědovlasý kluk s krásnýma smaragdovíma očima držící mě za ruku.....

Až teď jsem si, ale uvědomím, že tu ležím jen ve spodním prádle ( ještě k tomu ne ve svém), mám obvázanou hruď a zalepené skoro všechny škrábance na těle. Zrudnu a odvrátím od něj zrak.
On pustí mou ruku, chytí mě opatrně za bradu a otočí mi jí tak, aby jsem se mu díval do očí.

Nevinně se na mě usmívá a z očí mu jiskří směs radosti se starostí..
žeby se o mě vážně někdo v životě bál?...
ne Levi nic si nenalhávej je to kravina.
Jen nechtěl mít mrtvolu v domě... A hlavně vůbec se neznáte..
I kdyby se o tebe bál tak až tě pozná bude tě nenávidět.. ostatně jako každý jiný...

Ale teď si chci užívat to, že mě nezná a dívá se na mě těma krásnýma očima. Po chvíli přeruší to krásné ticho jeho hlas
,, Ehm.. promiň..te.. zapoměl jsem se představit. Jsem Eren Yaeger. A vy jste? " komplet jsem se strácel v jeho očích.
,, Hmm.. Pane jste vpořádku?.." zeptá se nervózně ,, Promiňte.. Jsem Levi.. Levi Ackerman a nemůžeme si tykat? " pousměje se a obejme mě.
,, Jistě, Levi" ztuhnu.
Co se to právě stalo?.. Odtáhne se odemě a usměje se.. Tak tohle bude ještě zajímavé..

Cześć (už mě nebaví pořád psát Ahoj, čau, čauky, atd. Takže ty pozdravy budu asi psát v jiných jazycích... Moje vysvětlování level 100 xd) máme tu další kapitolu. Snad se líbila a nezapomeňte hlasovat xdd. Takže si hrajte, smějete se, řežte se, píchejte si s kým chcete a
これまで、こんにちは