GLASS FIGURINE; bucky barnes

Čtrnáctá

Ocitla se v šeré místnosti. Po stranách stáli lidé s nepřítomnými výrazy a v každém rohu alespoň jeden strážce.
Dveře se otevřely a vešel člověk ve vojenské uniformě, alespoň to tak Lot připadalo. Nebo to mělo blíž k asasinskému obleku?

Dva agenti ji postavili do řady duchem nepřítomných lidí. Sledovala, jak se muž začal rvát s prvním v řadě. Ten pak ale skončil v rohu místnosti, přímo u nohou ochranky.

Muž šel na druhou osobu. Při boji se Lot podařilo zahlédnout něco lesklého pod jeho rukávem. Pak uviděla jeho prsty. Celé z vibrania.

Podobně, jako toho prvního, vyřídil i ostatní. Pak přišla řada na ni. Najednou se jí zmocnil hrozný vztek. Nevěděla proč. Nevěděla nic. Byla vymazaná. Ale i tak jí instinkty velely, že tohohle chlápka musí porazit. Musí, nebo ji zabijí.

Strhl ji k sobě za ruku, až do něj vrazila. Uštědřila mu ránu do tváře, ale to s ním ani nehlo. Pak mu vlepila další, další a další. Ale nic. Bolely ji klouby. Otřepala se a chtěla proti němu vyrazit znova, ale její úder muž lehce vykryl onou rukou. Opravdu byla jako ze železa, nešlo s ní ani hnout. Lot se mu vytrhla a mířila nohou na břicho. To byl jeho slabý bod. Nečekal to a tak se zkroutil v bolestech. Jenže se jí ho ještě nepodařilo dostat na zem. Skrčila se a podkopla mu v nestřežené chvilce nohy. Náhle ležel na zemi a ona na něm. Mlátila ho do obličeje, viděla, že mu už z nosu teče krev, ale nepolevila. Najednou se voják probral a ona ležela pod ním. Odněkud vytáhl kudlu a přiložil ji dívce ke krku. Víc však nestihl. Ochranka ho z ní strhla a vyzvedla ho na nohy. Jí si nikdo nevšímal.

Poškrábaná, potlučená, z nosu jí tekla krev. Zvedla se s námahou do kleku a vydýchávala se.

"Pojďte," zavelel ostrý hlas, načež se všichni zvedli a následovali ozbrojeného muže ven z místnosti.

Jednoho po druhém strkali do cel, než došla řada na Lottie. Sama a dokonce s úlevou zapadla do šedé kobky a vydechla únavou. Skoro okamžitě usnula. Než však zavřela oči, naproti za mřížemi spatřila muže, kterého se jí dnes skoro podařilo přemoci. Nevšímal si jí, nevšímal si nikoho. A tak černovláska šla podle jeho příkladu a vykašlala se na okolní svět.

Než se jí však podařilo ponořit se do bezesného spánku, světlo z chodby přerušila vysoká postava.

"Slečno Wardová," oslovila ji a Charlotte se zvedla do sedu.
"Dnes jste se moc nepředvedla."

Lot omluvně sklopila hlavu.

"Zítra podstoupíte výcvik. Žádné slečinky nebereme, takže se snažte," rozkázal Schmidt a odešel. Černovlásce se zdálo divné, že za ní přišel. Myslela, že on nikdy nevychází ven.

Přemýšlení ji však unavilo, a tak zanedlouho zavřela oči a propadla se do hlubokého spánku.

Ani netušila, že se jí poštěstilo spát celou noc. Protáhla se a před sebou uviděla tác s jídlem. No, s jídlem. Břečka na hliníkovém tácku. Nedalo se to však srovnávat s tím, co jí podávali před sérem.

Pustila se do toho, ale byla přerušena právě příchozím agentem.

"Wardová, zvedej se." Poslechla. Ostatně, tak jako vždycky.
Agent ji držel za paži, snad aby mu neutekla. Nechtěla se vyptávat, takže si radši držela nepřítomný pohled a dívala se před sebe, přímo na obrovské lesknoucí se dveře na konci tunelu, odkud se ozývaly rány a každou chvíli někdo zaječel. Vedli ji do pekla.

Tak jo, nevím, jak se to stalo, ale kapitola zde není už od roku 2020, což je trochu trapné. A nejspíš teď dlouho ani nebude, pracuju teď na jednom projektu, který chci rychle dokončit - i když podle mého tempa dle NaNoWriMa budu hotová někdy v červenci...
Pokusím se na další kapitolu nezapomenout, ale opravdu nic neslibuji.
Doufám, že se vám tahle krátká část líbila, pokud ano, můžete zanechat hvězdičku<3

Také bych vás chtěla pozvat na můj profil na AO3, kde jsem dnes zveřejnila první kapitolu onoho projektu, jak jsem zmiňovala výše. Najdete mne pod jménem 'johnlxcking' :3

Tak se zatím mějte, snad se mnou neztratíte trpělivost.
Liz