Na Marsu je taky život

6.

,,Jsem fakt rád, že jsi zavolala," řekl Kit hned, jak jsem se objevila ve dveřích. ,,Ukážu ti kuchyň."

Vedl mě přes bar do kuchyně a přitom mi vysvětloval, jak to tu chodí a co bych měla dělat já. U baru sedělo pár lidí a ještě míň jich zabíralo ostatní stoly. ,,O moc vlastně nejde. Lidi, co sem přijdou, si většinou dají kávu, pivo nebo něco z té malé nabídky k jídlu, co tu máme, takže když jim sem tam doleješ kafe nebo tak, bude to v pohodě."

Přikývla jsem, že rozumím a rozhlédla se po kuchyni. Nerezové stoly, sporák, dřez a asi všechno, co by člověk čekal, že v kuchyni bude. Kit pak ještě pokračoval: ,,O nádobí se většinou stará Ted, můžeš mu s tím pomoc. Umyl bych ho sám, ale nestíhám to, jo a Ted občas taky vaří, docela mu to jde. Kdybys měla hlad, řekni mu, něco ti udělá."

,,Ted?" přeptala jsem se.

,,Jo, už tu měl být, ale občas přijde dýl. Budete si rozumět." Mrkl na mě a pak trochu zvážněl. ,,Co máma?"

,,Neřekla jsem jí to. Stejně nebylo kdy." Pokrčila jsem rameny a i když se Kit usmál, věděla jsem, že se za tím úsměvem něco skrývá.

Netuším, co by mi matka řekla, nebo vlastně... dokážu si to představit. Nadšená by určitě nebyla, jenže já cítila, že tohle může být jen moje rozhodnutí, které chci učinit bez jakýchkoli ohledů na ni, a v kterém mi bránit nemůže. Povím jí to, věděla jsem, že ano, ale zatím bylo příjemné být někde, kam paprsky Slunce nesahají.

Najednou se za námi ozval hlas. ,,Vím kolik je hodin, fakt jo, ale nešel mi nastartovat Falcon a pak taky ty silnice! Jo a..."

S Kitem jsme se otočili. Kluk, který před námi stál, mohl být asi stejně starý jako já. Nezdál se o moc vyšší. Musel běžet, protože byl zadýchaný. Jeho olivová pleť byla zarudlá a černé vlasy mu trčely do všech stran. Nejspíš mu je rozcuchal vítr, ale bylo taky dost možné, že je takhle prostě měl. A tohle na něm nebylo zdaleka to nejzvláštnější. Oblečený byl do ošoupané černé kožené bundy, která byla pošitá různými barevnými nášivkami a klopy měla ozdobené plackami a kovovými cvočky. A na sobě měl roztrhané jeany, které končily v těžkých černým botách.

,,Tede, tohle je Rita, moje neteř, je to naše nová posila." Představil nás a Ted ke mně okamžitě napřáhl ruku, abych mu ji mohla potřást.

,,Ahoj," pozdravila jsem ho trošku nejistě.

,,Čau, já jsem Theodor, Ted, Theo, Teddy, jak chceš, jsem zvyklý fakt na všechno. Jo a Kite, je super, že konečně začínáme stahovat věkovej průměr. To se mi líbí." Poplácal pobaveně Kita po rameni a v tmavých očích mu jiskřilo. Kit nad ním jen zakroutil hlavou.

,,Někdy je na zabití, takže kdybys měla chuť, klidně do toho, ale ne tady v kuchyni, dobře?" Obrátil se na mě Kit a já začala přemýšlet, jestli přijmout tohle místo bylo správné rozhodnutí.

,,Tohle jsem jakože neslyšel," oponoval mu Theodor. Chtěla jsem něco říct, ale zároveň jsem se jim do konverzace míchat nechtěla. Kit pak odešel obsluhovat k baru těch několik patriotů, kteří sem každý den dochází.

,,Pojď, nejdřív uděláme nádobí, ať to máme z krku. Přísahám ti, že Kit toho ušpiní, co nejvíc, abych to pak musel umýt já." promluvil na mě Ted a zatímco si sundával bundu vyrazil ke dřezu a já ho následovala.

Na tom klukovi něco bylo. Nevěděla jsem co a i když jsem ho vůbec neznala, už teď jsem mohla říct, že se nepodobá nikomu, koho jsem doposud potkala. Přemýšlela jsem a chtěla ho zařadit do mojí sluneční soustavy, ale nešlo to.