Dárce

Kráska a kaktusy

Hezké odpoledne přeji.

Dneska ráno jsem si přečetla správu od mé skvělé kamarádky, která momochodem čte tuto knížku. Dovolila si mě upozornit, že by bylo dobré, kdybych po tak dluhé době zase přidala díl. Tak jsem dnes vynechala oběd a napsala vám ho. Tímto se JÍ i VÁM moc omlouvám a přeji krásné počtení! :*

Jen co jsem mu řekl, že pro něj mám doma přichystané překvapení, letěl jako o závod. Jeho kroky byli asi tak o kilometr delší než ty mé, což způsobovalo, že jsem si musel každých pět metrů popoběhnout, abych mu v jeho zběsilém tempu stačil. Po necelých deseti minutách jsem byl k smrti uhnaný. Nechal jsem ho jít v jeho tempíčku a sám si šel poklidnou vycházkovou chůzí. Letmo jsem se podíval do výlohy nějakého obchodu a nemohl jsem od níodtrhnout oči.

Nebylo to tím, že v obrazu stál nějaký fešák ve stejném oblečení, jako jsem měl na sobě já, ale byly tam kaktusy! Bez váhání jsem vešel dovnitř. Hodně lidí má zálibu v růžích, orchydeích, či tulipánech, ale těm se u mě doma záhadně nedaří. Nevím, jestli to je tím, že kytky zalévám tak jednou, možná dvakrát do půl roku, nebo se jim nějak nezdá design mého domu, ale prostě mi tam nerostou! A tak jsem se naučil pěstovat kaktusy. Začalo to tak, že jsem si z dovolené vždy jeden dovezl, pokračovalo to tím, že mi je vozila i sestra, dostával jsem je k narozeninám, úspěchům v práci a při všech možných situacích. Dokonce mi do sbírky přibyl jeden od Harryho mamky a jeden od Em. Přidělil jsem jim hrdá jméha a dokonce je v prvním týdnu jednou zalil! Fascinovaně jsem koukal do regálů naprosto přecpaných těmito krasavci. ,,Máte nějaké speciální přání, nebo se jen kocháte?'' Mile se mě zeptala mladá slečna. Nemohl jsem si vzpomenout, kdo to je, ale vím, že jsem jí už někde viděl. ,,Zatím se jen kochám.'' ,,Samozřejmě, nenechte se rušit.'' S úsměvem mě nechala dál pokračovat v zejrání na kaktusy. Pohled se mi zasekl na jednom super tlustém. Nemohl jsem z něj spustit oči. Opatrně jsem ho vyndal z police a donesl ho na pult. ,,To bude vše?'' ,,Ale v žádném přpadě, vždyť projel teprve jednu část obchoda.'' Šokovaně jsem se otčil a spatřil Harryho, který stál těsně za mnou a v ruce držel další kaktus. Položil ho na pult vedle mého a zamířil k další polici, kde si je soustředěně prohlížel. S prodavačkou jsme si vyměnili nechápající pohledy. Jak se zdálo, tak moc nechápala, co se to tu děje. ,,Můj přítel.'' prohodil jsem napůl hrdě a napůl abych tuto zvláštní situaci objasnil. ,,Všimla jsem si.'' Vyvalil jsem na ní oči. ,,Stál tu už nějakou chvíli a s takovým zaujatým pohledem vás pozoroval. Říkala jsem si, že se buď znáte, nebo že to je úchyl.'' Rozesmál jsem se na celý obchod. ,,Budu dělat, že i když jste mého přítele přirovnala k úchylovi, tak si ty kaktusy rád koupím!'' ,,Tak to bud moc ráda!'' Přátelsky a upřímně se usmála. ,,Lou?'' otočil jsem se za hlasem a uviděl Harryho, jak v ruce drží kaktus velký asi tak jako desetilitrový hrnec, ale ta velikost mi nepřišla divná, jen na něm bylo něco zvláštního. Vypadal tak nějak neopravdově. S pozvednutým obočím jsem se na něj podíval. ,,J-já si ho nechci koupit, jen mě napadlo... že by ses na něj chtěl podívat.'' Pronesl hned na obranu. Popošel jsem k němu a došlo mi, že to ani není kaktus. ,,Proč se v tomhle obchodě prodávají balónky s potiskem kaktusu?'' Zeptal jsem se nevěřícně jak Harryho tak té prodavačky. ,,Nikdy bych neřekl, že si tohle někdo koupí! Vždyť to by musel být naprostý blázen!'' Mezitím, co jsem pronášel tuto větu a divoce přitom rozhazoval rukama, Harry popošel k pokladně a přidal ho k našemu nákupu. Prodavačka se na mě tázavě podívala, aby se ujistila, že to má načíst k ostatním věcem. S povzdechem jsem pokýval hlavou. Koutkem oka jsem zahlédl Harrouše, který se poviskočil a zatleskal, jako malé dítě. Nad jeho roztomilý  gestem jsem se musel pousmát. Prohlížel jsem si sekci, ve které byli kvetoucí kaktusy, když za mnou zezadu přistoupil, chytil kolem pasu a jemně mě líbal na krku. ,,H-harry! Co to děláš?'' ,,Ale nic přece..'' Sebevědomě jsem se usmál a se smícem ho poslal do patřičných mezí. Chvilku dělal uraženého, ale jedním, možná dvěmi polibky jsem si ho udobřil. ,,Nevím, který si mám vybrat.'',,Zavři oči.'' ,,Proč bych měl?'' ,,Jen je zavři, já tě povedu a až řekneš stop, tak se zastavým a u kterého budeme, tak toho si vezmeš!'' Mě se to zdálo jako dobrý nápad, ale slečna prodavačka se neudržela a začala se smát. Nakonec jsme v obchodě strávili další půl hodinu a se čtyřmi kaktusy a jedním balónkem konečně vypadli. Harry vypadal naprosto spokojeně, v jedné dlani svíral tu mou a ve druhé provázek od balónku. Naše secta domů trvala bezmála dvě hodiny.