Dárce

Andílek

Huh... další díl je na světě! Tenhle je zase o něco delší, tak doufám, že se jím prokousáte až na konec! :D

Děkuji za všechny vote a kometáře, které jste zanechali na předchozím dílu a teď už čtěte! :d :D

Nudil jsem se. Děsně jsem se nudil. Po dvouhodinovém prohrabování se dokumenty, smlouvami, fakturami a dalšími, pro mě zcela nesmyslnými kravinami, mě konečně vysvobodilo krátké, ale rytmické zaklepání na dveře. Asi si dokážete představit to sklamání, když do dveří vešla uklízečka s tím, že mi jde vysypat koš. Chtě nechtě jsem musel dodělat tohle nudné papírování...

Z  tranzu mě vytrhl až telofon, který mám na stole společně s několika monitory, kaktusem Jacobem, a bordelem, který ho dělá ještě měnší, než doopravdy je. To, že se můj kaktus jmenuje Jacob, má své vysvětlení, ale k tomu se dostanu později.

,,Tomlins-'' Ohásil jsemm se do zvonícího telefonu.

,,Pacientka, 16 let, autonehoda, krvácení do mozku, vnitřní krvácení způsobené natrženou aortou, sál číslo 15, během dvou minut je tu, tak tam buďte!'' Vychrlila na mě koordinátorka všech zákroků na mém oddělení dřív, než jsem se jí stihl na cokoliv zeptat. Na důkaz toho, že to opravdu spěchá jsem uslyšel zvuk houkačky, která si to míří rovnou ke mně na sál.

Rychle jsem na sebe hodil plášť, zabouchnul kancelář a běžel na sál. Tam bylo už několik doktrů, kteří se operace očividně taky účastnili.

,,Ahojky Tommo.'' Vesele mě pozdravil muž stojící ke mně zády. Se Zaynem jsme oba pravý opak většiny doktorů. Oba máme mnoho tetování, jsme mladí a máme celý život před sebou, možná proto jsme tak dobří přátelé.

,,Nazdárek.'' Oplatil jsem mu s úsměvem. ,,Co ty tu vlastně děláš? Myslel jsem, že jsi mozkogolog.''

,,Jsem neurochirug, jestli jsi to myslel takhle a ta holka má krvácení do mozku, tak se na to podívám.''

,,Tak neurochirurg no!'' Uchechtl jsem se se smíchem.

Než mi stačil odpovědět, pokud tedy chtěl, na sál nám dva muži v červených soupravách dovezli tu holku. Za nima cupitala sestřička, která nad ní držela kapačku, aby jí do krve naředila prášky proti srážení krve a na uspání. Zatímco assistenti jí zbavili přebytečné látky, abych jí mohl otevřít, vyhollili hlavu v místě, kde bude pracovat Zayn, přikryli modrou látkou, dali na umělé dýchání, připravili přístroj na mimotělní oběh a doladili pár posledních detailů, já s Zaynem jsme si opláchli ruce, narvali se do sterilních rukavic, které už ani nemůžou být menší, nasadili si steilní roušky a domluvali se na průběho operace. Ještě než jsem udělal první řez, pomodlil jsem se za ni Bohu a podíval se jí do obličeje. Ten  byl téměř k nepoznání. Tohle bude o dost delší než bežné operace. Obličej, hrudník, cuce i nohy měla poseté drobnými škrábanci, způsobené při prolítnutím předním sklem. Některé byly jen povrchové, ale jiné se budou muset důkladně zašít.

,,Potřebuju pomocnou ruku.'' Podíval jsem se po místnosti. Asistenti dělali, jakože je mnohem důležitější umývat skalpely, než mi jít pomoct.

,,Neštvite mně! Jestli nikdo z vás nemá koule někoho operovat, tak mi laskavě někoho doveďte!''

,,Všichni doktoři mají práci. Spolu s ní přijeli ještě dva další.'' Opatrně mi začal oporovat jeden mladík.

,,Kate? Niall? Josh? Nikdo z nich nemůže?'' Zeptal jsem se úzkostivě s nadějí, že mi dají kladnou odpověď.

,,Ne Pane.''