Hvězda

11. díl

Nedal si pokoj. Trvalo to celé zatracené měsíce! Jako kdyby v tomhle prokletém domě byli dva Dracové Malfoyové. Přes den mě cepoval a po večerech se mi snažil omlouvat. Stále se zuby nehty držel té své masky a pak ji nečekaně odhodil a obnažoval duši. Měla jsem ho dost. Pekelně mě štval, ale na druhou stranu jsem měla chuť toho zničeného člověka obejmout a utěšit. Co já jsem to za blázna?

Na zahradě za domem, která mimo jiné byla obrovská, jsem věšela čerstvě vyprané prostěradla. Foukal jemný větřík, takže by to mohlo uschnout rychle. To bylo dobře, protože bylo zapotřebí toho ještě hodně vyprat a usušit.

Zrovna jsem přemýšlela nad těmi sirotky, bylo mi jich tak líto. Ty děti byly tak malé a už si sebou nesou na celý život takovou ošklivou připomínku. Chtěla jsem pro ně udělat víc než jim ve Hvězdě nabízeli, ale neměla jsem žádné možnosti. Ono se to těžko provádí, když jsem svůj vlastní život sama neměla pod kontrolou.

"Vždycky jsem tě obdivoval." ozval se mi ochraptělý hlas za zády. Vyděsilo mě to k smrti. Srdce se mi rozběhlo jak splašené a následně se sevřelo. Vždycky v jeho přítomnosti. Hloupé srdce. Moc hloupé!

"Pane bože, vyděsil jsi mě! Jak dlouho tu stojíš?!" zajímalo mě, a taky jsem se snažila zamaskovat ten děs. Znervózněla jsem. Především proto, že jsem čekala výtky - co zas dělám špatně a taky jsem se ho na to zeptala. "Přišel jsi mi vynadat, že můj způsob věšení prádla je nesprávný nebo co?" zaútočila jsem. Hlasitě si povzdechl.

"Ne. Je mi jedno, jak věšíš prádlo. Přišel jsem... já nevím, prohodit pár slov."

"K věci. Co chceš, proč mi to říkáš? Nikdy jsi mě neobdivoval, jen jsi mě nenáviděl a choval ses taky podle toho."

"Choval jsem se jako kretén. Obdivoval jsem tě, jak vždycky všechno zvládáš. Jak rychle ses dokázala připravit na hodinu, jak jsi pomáhala Potterovi a Weasleyimu. Jak ses pustila do obnovení Bradavic. Jak to zvládáš tady - s dětmi, se mnou." prozradil. Neměla jsem páru, proč to říká. Těžko se tomu věřilo. Byly to moc krásná slova. Jenže je říkal on. Lhář.

"Nenáviděl jsi mě." povzdechla jsem si. Byla jsem z toho už unavená.

"Pleteš se."

"Neřekla bych a nezdržuj, mám toho na práci ještě opravdu hodně." chtěla jsem to ukončit. Byla jsem v rozpacích a taky proto, že jsem opravdu práci měla. Zbývalo mi ještě dost prostěradel, která čekala, až je dám na šňůry. Jenže on tam pořád stál. Jen kousek ode mě.

"Chci abys věděla, že to není pravda. Nikdy jsem tě nenáviděl. Právě naopak, já jsem tě... Těžko se mi to říká, především proto, že vím, že mi nevěříš, proto, že vím, že mě nesnášíš, proto, že jsem se k tobě choval jako pitomec od samého začátku, co jsi mi po těch letech překročila práh domu. Protože to prostě všechno vím a cítím se hrozně. Hermiono, i když to už nevrátím a nenapravím, jsem rád, že tu jsi. Jsem rád, že tě tu mám. Necítím se totiž už sám - měla jsi pravdu. I když si to nezasloužím, tak cítím úlevu. Díky tobě."

"Co mi tím vším chceš vlastně říct?" nechápala jsem. Promnul si unaveně oči. Měl pod nimi tmavé kruhy. Nespal a místo toho nejspíš celou noc pil. Utápěl ve whisky všechno.

"Záleží mi na tobě." pronesl tím chraplavým hlasem, který se mi tak líbil. V tom se zvedl vítr a prostěradlo, které už viselo se vzedmulo a díky proudu mi zakrylo obličej. Dřív jsem cítila, než viděla. Jeho ruce, na mých bocích. Vítr se obrátil a já najednou stála těsně u něj, dotýkal se mě. Nedokázala jsem ze sebe vypravit jediné slovo. Díval se na mě těma jeho dech-beroucíma očima. Tlukot mého srdce muselo slyšet široké okolí.

Nemohla jsem se pohnout. Nejraději bych ho odstrčila od sebe a utekla - nechala prádlo prádlem. Bolelo to. Nechtěla jsem vědět proč, ale bolelo. Cítila jsem...

Cítila jsem, jak se nade mnou sklání. Proboha. Chtěla jsem pryč, ale moje nohy neposlouchaly. Jeho dech ovanul mou tvář. Jemně se rty otřel o moje. Naskočila mi husí kůže. Tohle musí přestat. Jako by mě něco osvítilo. Vytrhla jsem se z jeho přítomnosti a beze slova se rozeběhla pryč.

Zbývalo mi tu pobýt ještě půl roku. Už před lety jsem odsud utekla poznamenaná. Tentokrát to nebude jiné. Bohužel.