Hvězda

19. díl

Jako by se všechno zlepšilo. Pracovní rutina mi šla od ruky, děti jsem si zamilovala úplně, především večerní čtení, to jsem je totiž mohla mít jen pro sebe. Draco chodíval na pohádku taky. Během dne se mi nepletl pod nohy, neprskal na mě nesmyslné rozkazy, naopak rozdával úsměvy a kradl mi polibky. Dokonce i paní Greyová, která se do ničeho nemíchá, se nad jeho chováním podivila. Že takového ho ještě nezažila, ale že se jí to líbí. To mě taky. Večer jsme se zavírali v jeho kanceláři, dali si skleničku a krom doteků si i povídali - bylo to nové, neuvěřitelné, krásné. Cítila jsem se hrozně dobře, s ním a tady. Jako... jako bych byla doma.

Od toho osudného večera jsme už na to téma nenarazili. Ono se zdálo vyřešené. Pro Draca určitě - to bylo zřejmé, jenže já jsem se stále nevyslovila. Nejen pro něj, ale hlavně sama pro sebe. Mohla bych to zkusit, jenže ty neviditelné zábrany byly tak silné. A čas se mi krátil. Nenáviděla jsem se za to. To, co jsme dělali dosud byla jen ochutnávka toho, jak by to mohlo vypadat, malý ukazatel toho, jak bychom byli šťastní.

Bylo to lákavé. Moje srdce křičelo, že po tom touží. Můj rozum chtěl riskovat. Dobrá. Ty poslední měsíce si chci užít, zářit štěstím a láskou. Děj se vůle boží.

-

"Pane Malfoyi, chodíte otevírat dveře sám? Copak k tomu nemáte personál?" ozvalo se od hlavních dveří Manoru. Byla jsem kousek, proto jsem to zaslechla dost zřetelně. Ten hlas byl výsměšný.

"Sám moc dobře víte, že personálu máme pomálu, vzhledem k tomu, že mi sem nechcete nikoho přiřadit. Co chcete?!" utrhl se na návštěvu Draco.

"Pane Malfoyi, ten tón si vyprošuji. Přišel jsem původně kvůli standardní rutině jako je kontrola. Však se mi dostal do rukou jistý lístek, který musím prověřit také."

"Jaký lístek?"

"No, jak bych to řekl. Je dost nestandardní, jednoduchý a putoval mnoha kanály v rámci Ministerstva, než se dostal do správných rukou, ale to není podstatné. Důležitý je obsah. Dle nových metodik musíme každou takovou věc prověřit, jelikož jsme tu přeci pro vás - kouzelnický lid."

"Větší hovadinu jsem neslyšel. Vy a pro lid." odfrkl si Draco.

"Pane Malfoyi, měl byste si dávat velký pozor na slova, který vypouštíte z úst. Mohly by vás stát taky pěkně draho!"

"Vyhrožujete mi?"

"Tak nějak. V Azkabanu by se jistě pro jednoho prostořekého aristokrata našlo místo, na které by si musel zvyknout a vzhledem k tomu, že už tam vaši rodiče byli, bych řekl, že s tím nebudete mít problém." hlas toho muže zhrubl vztekem. Tohle začínalo být vážné. Draco přeci nemůže provokovat někoho, kdo může udělat něco tak hrozného. Nedovolím, aby kvůli pár slovům šel do Azkabanu, zatraceně!

"Panové?" ozvala jsem se, když jsem konečně vyšla z chodby a kráčela přímo k nim. "Nebudete stát ve dveřích, že? Draco, uveď pána do tvé kanceláře, jistě je unavený z cesty." plácla jsem, abych trochu zjemnila atmosféru a hlavně, aby se tohle mohlo řešit za zavřenými dveřmi. Tohle nepotřebuje slyšet celý dům.

"Á, slečna Grangerová, rád vás vidím. Ještě jsme neměli tu čest se poznat osobně. Jsem Svatopluk Dobrota, zástupce Ministra kouzel." představil se a podal mi ruku.

"Hermiona Grangerová, těší mě, pane Dobroto." ruku jsem přijala. Draco si významně odkašlal. "Ehm, běžte si promluvit do kanceláře." pobídla jsem je.

"Myslím, že to nebude nutné, bude to rychlé. Nemám totiž na tuto záležitost celý den, mrzí mě to slečno Grangerová, ale díky za tu možnost. Týká se to především vás. To proto jsem tu."

"Mě?" podivila jsem se.

"Samozřejmě. Poslali jsme vás sem do služby na jeden rok. Většinu máte odpracovanou, zbývají čtyři měsíce. A pak je tu vaše žádost o přeložení." řekl a mě vynechalo srdce. Všechno ztichlo. Na malý okamžik se čas zastavil. Žádost o přeložení. Moje možnost.

"Tys ji přece napsala?!" otočil se na mě Draco s ledovýma očima a zatnutou čelistí. Byl naštvaný. To, co jsme prožívali posledních pár týdnů od toho incidentu, kdy se právě řešilo tohle... jako by nebylo. Přejel mi mráz po zádech.

Všechno bylo špatně.