Minuty Ticha

13. Den poté

Probudil ji ráno strašný sen. Jak celou noc pomalu probděla myšlenkami a starostmi co bude, až ho opět uvidí, byla unavená a nechtělo se jí ani vstávat.

Ale když se podívala vedle sebe, zjistila, že Harry spí také. Nedivila se jim, zvlášť po včerejší krušné noci. A opět si vzpomněla na zář jeho šedomodrých očí, co se na ni včera dívaly jako dřív. Litovala, že mu sama neřekla, že ho miluje, ale pokud ho políbila, muselo mu to dojít.

Podívala se na svůj noční stolek, kde malý budík ukazoval něco okolo desáté ráno a ona při tomto zjištění znovu zavřela oči. Klidně ať spí až do poledne, nikdo by se jí nedivil.

Před očima však stále měla pohled na něj, jak na něm, jak ho Smrtijed drží u země. Důvodem jejích včerejších slz byly obavy, co mu po tomhle udělají. Jenže co tam vlastně dělal? V dopisu se jí omluvil za to, že ji prostě musel vidět, ale jak se tam dostal?

To budou otázky, které Hermioně zavaří mysl, dokud nezjistí pravdu.

___

,,Mně se dneska taky nic nechce dělat, ale musíme to říct Theovi," přiznala Hermiona a Harry přikývl.

Když se probudili, Harry se chtěl ještě zastavit u Ginny, za což se Hermioně neustále omlouval a tak Hermiona pozdní snídani a oběd zažívala sama. A kdo ví, pokud ho zachrání, jíst sama už nikdy nebude.

Až teď jí začaly docházet věci, které jí za dob jejího skoro-zhroucení nedocházely. Tak trochu balancovala nad obdobím posledních měsíců. Docházelo jí, jak se v tom období cítila sama. Byla pořád sama. Ale zarážel ji fakt, že vlastně chtěla být sama. Jenže samota je často doprovázena špatnými myšlenkami, ze kterých se člověk může i zbláznit. Ale vzpomněla si na minuty ticha a jejich důvod.

Celý den beztak jen polehávala, dopis si přečetla několikrát za sebou. Díky Harryho včerejším - vlastně dnešním - slovům ho ale brala jinak. Lépe. Brala ho optimisticky. Kdyby se nad tím vším měla zhroutit, zhroutila by se už dávno. Díky Merlinovi za Hermioniny pevné nervy a trpělivost, také rozum a inteligence. To jsou vlastnosti, které jí vždycky pomáhaly přežít. Ale ona doufala, že je v nedaleké budoucnosti už nebude muset použít pro záchranu života.

Každopádně se s Harrym domluvili na srazu v určenou dobu a nyní kráčeli bok po boku, oba ve vlastních myšlenkách. Hermiona si nejprve dělala starost, jak to Theovi říct, hlavně proč mu to nepředala už včera, ale došlo jí, že na tom nezáleží. Záleží na tom, že ví, kde přívrženci zřejmě nového pána Zla jsou. A to, že byl přinucen lhát si ani jeden nepřipouštěl.

,,Co vlastně Ginny?" zajímala se, aby řeč nestála.

,,Ještě mi znovu popřála k narozeninám," odpověděl Harry. ,,Cítila se špatně, že mi nedala žádný dárek, ale ty víš, že já jsem žádné dárky nechtěl. Ona a to malé je pro mě ten dárek největší."

,,Já jsem se taky cítila špatně," přiznala.

,,Ty víš, jak to já mám. Na období svých narozenin nerad vzpomínám, protože Dursleyovi si na to ani jednou pomalu nevzpomněli. Prostě špatné vzpomínky člověka odradí," vysvětlil a ona přikývla.

Věděla, o čem mluví. Nikdo si nechce zopakovat vzpomínky, které byly hrozné. A přitom opět vedou válku, i když menší, proti Smrtijedům. I tak se to prostě neobešlo bez odezvy. Ale bude pro něho bojovat do nekonečna, dokud ho nebude mít každý den u sebe a bude vědět, že je naživu.

,,Tomu rozumím."

Přišli na místo, kde obvykle trénovali a oba si položili věci na spadlé kmeny stromů, které náhodou vytvářeli hezké místo pro sezení. Nikdo netušil, jestli jsou ty kmeny schválně nebo nikoliv. Harry se přezul a Hermiona si přetáhla přes hlavu mikinu, protože i když bylo léto, vzduch byl dnes chladnější.