Minuty Ticha

Epilog

Slunce zaplavilo svou červení celou oblohu, den se pomalu blížil ke konci. Moře omývalo břehy útesů, písek na pláži však stále hřál. Ve vzduchu kromě občasného zašumění větru panoval klid. Vše se připravovalo k nočnímu spánku, avšak příroda si neodpustila nádherný západ slunce.

Zhruba před rokem zde ležela v slzách hnědovlasá dívka, jejíž srdce naplňoval neuvěřitelný smutek a jejíž mysl byla uchvácena obrovskou ztrátou. Jenže dnes, dnes se toto místo stalo sídlem radosti, štěstí a lásky.

Lasturová vila byla plná nejrůznějších lidí, mezi nimiž vládly dobré vztahy, ačkoliv před pár lety k sobě cítili hlubokou nenávist. Je to přesným příkladem toho, jak se časy mění.

Právě dnes se zde oslavoval sňatek hrdiny novodobých kouzelnických dějin a nejmladšího člena rodiny Weasleyových. Čerstvým manželům Potterovým se však už před pár měsíci narodilo první děťátko, které pojmenovali James Sirius Potter, právě po jedněch z válečných hrdinů, díky nimž se válka nad zlem podařila vyhrát.

Dále tu pak byli někteří kouzelníci, kteří si s sebou nesli zmijozelský titul, avšak i přesto dokázali navázat dobrými vztahy se členy nebelvírské koleje. Vztah Blaise Zabiniho a Pansy Parkinsonové se jen rozvíjel, avšak dle jejich slov bylo na sňatek zatím ještě příliš brzy. Za to snoubenci Nottovi, ti už pomalu plánovali i svůj svatební obřad.

Z Narcissy Malfoyové se stala velmi noblesní dáma, jež prodala celý pozemek Malfoy Manoru, neb celé toto sídlo bylo prorostlé zlem, svinstvem a temnou minulostí. Peněz proto měla dost, že je za svůj život nedokázala utratit. Momentálně žila ve svém velmi elegantním sídle, kde pořádala různé honosné večírky.

Rok změnil spoustu věcí, dal našim hrdinům možnost se posunout a zařídit si život. Konečně se vše obrátilo k lepšímu.

Hermiona, nynější vedoucí velmi úspěšného projektu ŠPOZÚS, se zkouškami OVCE s výbornými výsledky, s nimiž mířila rovnou na post ministryně kouzel, seděla u jednoho ze stolků, které byly rozestavěné venku a i když teď dlouho rozebírala s Daphné různé typy svatebních hostin, právě teď se zakoukala do nádherného západu slunce.

Znovu si přehrávala překrásný obřad Harryho a Ginny, u něhož se dokonce rozbrečela. Možná to bylo jen tím, že stála u nich, jelikož se stala jejich svědkem a zároveň družičkou, stejně jako Lenka, která zde také někde pobíhala. Harryho svědkem měl být původně Ron, jenže ten se ujal místa oddávajícího a pro zděšení všech se stal Harryho svědkem Draco a dalším svatebčanem Theodor. Opravdu zajímavé, jak se vztahy změnily.

Ginny vypadala skutečně jako princezna. Měla jednoduché, tradičně bílé šaty se špagetovými ramínky, krajkovým vrškem a nádhernou sukní pokrytou květinami. Závoj zvolila kratší a své zrzavé vlasy zamotala do drdolu.

Hermiona se musela usmát nad vzpomínkou, že při házení kyticí ji chytila právě ona, což znamenalo dobrou zprávu.

,,Máš nějaký důvod k tak krásnému úsměvu?" ozval se kdosi za ní a ona se rychle na bílé kovové židličce otočila, ačkoliv věděla, kdo to je.

,,Mám, vždycky mám," odpověděla a Draco se na ni usmál.

,,Půjdeme se projít?" navrhl a ona přikývla.

Cestou na pláž ještě procházeli kolem Harryho a Ginny, kteří tancovali snad už desátý tanec, dokonce u sebe měli malého Jamese.

Došli na trochu odhlehlejší místo, kam doléhaly už jen tiché tóny hudby od Lasturové vily a Hermiona si při cestě stihla vyzout své lodičky, jelikož by se jí po písku chodilo těžce. Tyto lodičky se perfektně hodily k jejím družičkovským, šifonovým šatům, které měly nádech růžově lososové barvy se spadlými rukávy. Vlasy nechala splývat na ramena, zdobila je jen sponka, kterou na jejím konci zdobila růžová růžička. Kolem krku měla právě ten řetízek, jenž dostala kdysi od Draca, který teď nosila pořád.

Draca držela pevně za ruku a právě cítila neuvěřitelnou radost z toho všeho, co se dělo kolem. Právě tak se cítila už celý rok.

,,Dnešní den se skutečně vydařil, hned bych si to zopakovala," promluvila, už ani netřeba zmiňovat, že její tvář zdobil úsměv.

Draco souhlasně přikývl. Nikdy by netušil, že půjde jako svědek na Potterovu svatbu, ale vcelku si to skutečně užil.

,,Ginny to hrozně moc slušelo," povídala Hermiona dál.

,,Ale nejkrásnější si tam dneska byla ty. Jenže to seš vždycky," odvětil a ona mu věnovala upřímný úsměv.

Došli skoro až k mořské hladině, kde se posadili neřešíc lehce ušpiněné šaty od písku a oba koukali do dáli. Hermiona milovala moře, zapadající slunce, ale úplně nejvíc milovala toho, kdo teď tady seděl vedle ní.

,,Grangerová?" ozval se zničehonic.

,,Ano?" otočila se k němu.

,,Vezmeš si mě?"

A právě v tuhle chvíli prodělalo Hermionino srdce nejméně stovku různých infarktů, které v moderní medicíně ještě nebyly objeveny a otevřela pusu dokořán. Tohle bylo naprosto nečekané, ačkoliv se to čekat dalo.

,,J-já, já-" nedokázala nic vyslovit šokem a Draco vzal její ruce do těch svých.

,,Hermiono... tenhle rok byl ten nejúžasnější a nejšťastnější rok mého života, právě po tvém boku. Byl obdařen všemi možnými zážitky, nápady a Blaisovými výmysly a nikdy bych nečekal, že bych mohl něčeho takového dosáhnout, jelikož když jsem nebyl s tebou, můj život znamenal jen zlo a temno, mnohdy to bylo skoro až na umření. Jsi mým světlem a největším štěstím a nedokázal bych žít bez tebe. Chci s tebou prožít zbytek života a proto se tě ptám, vezmeš si mě?"

Vytáhl z kapsy malou krabičku s naprosto jednoduchým prstenem z bílého zlata, který se ve svitu slunce třpytil.

,,Samozřejmě, že ano!" vyhrkla okamžitě Hermiona a skočila mu kolem krku, až je oba povalila. Znovu propukla ve šťastné slzy, protože teď se odehrávala jedna z nejšťastnějších chvílí jejich životů.

Poté jí Draco prsten nasadil a ona se na něj zadívala.

,,To sis to krásně naplánoval," vydechla později.

,,Jak to myslíš?"

Hluboce se mu podívala do očí.

,,Jsem těhotná."

Už rok je netrápily žádné minuty ticha a tímhle jen potvrdili, že žádné další už nebudou.

Konec!
Jsem nesmírně šťastná, že jsem příběh ukončila právě takto, i když jsem původně zamýšlela jiný konec. Pokud jste došli až sem, moc bych Vám chtěla poděkovat za přečtení příběhu. Roufám, že jste si užili čtení stejně tak jako já psaní. Je mi smutno, že se musím odloučit už i s tímto příběhem, ale už navždy bude vlastnit kousek mého pisálského srdce ♡.