Dance with you [Marcus & Martinus FF] |dokončeno ✅|

,,nám můžeš říkat ahoj"

Nemocnice byla poněkud prázdná. Skoro nikdo tam nebyl. Bylo těžké vůbec najít nějakou sestřičku, která by nám třeba s něčím pomohla.

Šli jsme do pokoje kde je jeho mamka.

Vešli jsme dovnitř a viděli vysmate tváře. Gerd Anne byla vzhůru, Martinus se usmíval společně s Emmou a Kjell Erik něco vyprávěl.

,,Ahoj" usmál se Marcus a všichni se na nás v tu chvíli podívali.

,,Dobrý den." byla jsem zdvořilá a pozdravila je.

,,Můžeš nám říkat ahoj." usmála se Anne a na mé tváři se hned objevit taky úsměv.

,,Tak teda ahoj" zasmála jsem se a všichni hned chvíli po mě. Tohle je senzační rodina. Co bych dala já kdybych měla takovou rodinu, ale to je život.

Táta umřel a už to není takové jako to bývalo. Náš dům vždy naplnoval smích ale teď je to jiné.

Aniž bych si uvědomila, úsměv na mě tváři zamrznul a mě stekla slza.

,,Děje se něco?" zeptal se Marcus a podíval se na mě ustaraný výrazem.

,,Ne, jen...jen jsem si vzpomněla na něco z minulosti...to je jedno." udělala jsem na své tvari fake úsměv.

,,Dobře" řekl, trochu jsem si ulevila, že to nechce řešit, ale potom se ke mě naklonil a do ucha mi pošeptal: ,,potom mi to řekneš."

***

Vycházela jsem z nemocničního pokoje společně s Marcusem.

Měli jsme namířeno do jedné restaurace na oběd.

Sedli jsme si do nejbližší restaurace u nemocnice a objednali si, co jsme chtěli. Já si objednala kuře na paprice a Marcus tacos. Se divím, že je v takové restauraci prodávají.

,,Proč jsi se rozbrečela v tom pokoji v nemocnici?" zeptal se Marcus a já si myslela, že na to zapomněl. No nic.

,,Prostě jsem si vzpomněla na něco z minulosti to je celý" řekla jsem a usmála se.

,,A co přesně?" zeptal se na další otázku.

,,A není to jedno?" usmála jsem a povytahla obočí.

,,Jako je to na tobě jestli mi to řekneš nebo ne, ale já bych byl radši kdybys mi to řekla." usmál se a položil mi svoji ruku na tu moji. Já jsem se na něj nechápavě podívala.

,,Co-" nedořekla jsem to, protože mě Marcus přerušil.

,,Už dlouho se ti snažím něco říct." řekl a já se na něj nechápavě podívala, znovu.

,,Mám se bát?" zeptala jsem se s nadzvednutým obočím.

,,Jsi super holka. Měl jsem tě rád dřív, než jsem tě poprvé viděl naživo. To já taťkovi navrhnul tebe. Už delší dobu jsi mě zajímala. Ale jak jsem tě viděl naživo jakoby...jakoby se ve mě něco sevřelo. Takový jsem měl pocit. Vždy když tě, vidím mám takový pocit a když se tě dotknu..." pohladil mě po tváři. ,,Začne mě brnět pokožka. Vyvolává ve mě to, co ve mě ještě nikdo nikdy nevyvolal. To, co ti teď řeknu jsem ještě nikdy nikomu neřekl.
Ashley Tisdale, já tě miluju..." řekl a podíval se mi do očí.

Úplně mě tím zaskočil.

Čauuuu💫✨

Jak se máte???? Líbí se vám tahle kapitola?

Chci vám říct, že se blížíme ke konci😊🤍 doufám, že se vám tahle knížka líbí👉👈

A ještě...moje kamarádka má dnes 14 tak vše nej! L1u4c7i6

❤️❤️❤️ Tess-ness/mac-tinus💜💜💜