Copak je to za vojáka je akce pořádaná Armyparkem Slavičín, podle stejnojmenného filmu z roku 1987. Je to jedna z neoblíbenějších akcí, a proto se na ní každoročně setká přes sto nadšenců. Koná se každoročně na přelomu dubna a května.
sobota, 28. 4. 2012
Budíček byl nastavený na 6:30, ale do terénu se odjíždělo kolem desáté. Vyfasovala jsem vysílačku a byla jsem vyslána k lesu. Ležela jsem ve křoví a bylo docela horko. Po chvilce jsem uviděla v lese chlapa, co tam vykonával potřebu a dalekohled zachytil jeho černé spodní prádlo, takže trenky. Přivolala jsem tedy posily, avšak nikdo kromě mě ho neviděl. A tak jsme se teda shodli, že mám halucinace z toho horka.
Čekal nás přesun do Haluzic, kde jsem potkala Danušku, moji rozvernou učitelku ruského jazyka. Nesmím zapomenout, kluci od nás z posádky chytili paragána.
Poslední přesun, k Bohuslavicím ke splavu. A co kluky nenapadlo – soutěž „Miss mokré tričko"tak jsme všichni vlezli do vody. Po tom úmorném horku to přišlo vhod. Čekali jsme do sedmi hodin, protože v sedm jsme se měli vracet zpět do kasáren. Čača mě usadil do výčepu, ale s trapasem se 460,- Kč, kdy jsem týpkovi vrátila o skoro pětikilo míň, jsem prchla a výčep přenechala bráchovi a Lucce (jeho přitelkyni). Sedla jsem si společně s kamarádkou na schody k Armě, kde jsme se seznámily se s Honzou a Tondou, jejich kamarádkou Šontý (imaginární rybičkou, co si tam plavala v kopřivách) a tabletem (na který jsem stoupla, a tak se z něj stal TABSTŘEP). H&T si s tabletem ještě zaházeli jako s frisbee a usedli jsme u nás ve ventře (Praga V3S), kde jsme se do půl čtvrté do rána smáli, a pak už jsme se vesele odebrali do vojenských paland.
pondělí, 30. 4.
Dopíjí se bečka, u které jsem nakonec skončila jen se Šálikem a Valconem. Povídali jsme si a když jsme šli spát, hodila jsem si spacák na postel, kde spal Valcon. V tu chvíli, po osmi pivech a půl flašce zelené, mně to bylo uplně jedno a byla jsem ráda, že ležím.
úterý, 1. 5.
Ráno jsem akorát zaslechla rozhovor Šálika s Valconem.
Š: „Valcone, tak jaké to bylo s Kikinů?"
V: „Skvělé, je zkušená!"
A jelo se na prvomájové oslavy do Pitína. Pobyli jsme ze tři hodiny, vypili všechno pivo a pak už hurá domů.
