pátek, 3. 5.
Dojela jsem kolem páté. Zeptala jsem se, co kde pomoct a nakonec jsem skončila s Bossem v kinosále.Poskládali jsme stan, zamétli, vytřeli a pak už jsem oficiálně dostala propustku. I když - od sedmi jsem byla nadobro zavřená ve výčepu. Všichni chtějí pivo a moc se nestíhá. Do toho se ještě objevili kamarádi Honza a Standa. "Dvě piva a tři zelený. Dáš si s náma!" No nevím. "Tak mi to aspoň pomoz odnýst, ne?" Tak teda jdu se Standou ke schodům a už z dálky křičím: "Je tu něco, na co bych mohla stoupnout?" Ozve se akorát hlsitý smích a odpověď: "Mám novej mobil kdyby jsi chtěla."
Po panáku jsem se vrátila do výčepu, kde už to bylo trochu volnější. V kinosále na stolech už leželo jen pár vytrvalců, ale výčep žil. Kolem jedné zavíračka, beru si spacák a jdu se rozvalit na gauč do klubovny. Šálik mně zatopil, kecáme, kecáme a kecáme. Najednou přišla řeč na fotky - a docela ráda bych se dozvěděla, jak se mně v peněžence objevila jeho fotka :D
3:11 - jdeme spát.
sobota, 4.5.
6:25
Zdenda si jde uvařit kafe. Siťa taky. Otočím se na druhý bok a chci spát dál. Šálik ale moje představy o spánku zničí nadobro. Přijde, kopne do gauče a přes celou budou zařve: "Vstáváme!" Zastavil se i Boss s Bělůšem.
Zkulturním se, ustrojím do vz. 85 a nudím se. Nástup. Dívám se /a divím se/ kolik je tu hezkých, přijatelných chlapců. Kolem deváté už jsem se poskládala do TAIky. Od devíti až do jedné mě čeká pobyt v jednom velkém, studeném lese.
Nebudu tu psát o tom, jak dělal Šálik v lese hromádku, ani o šlehání kopřivami. Prostě - jsme jak malí Jaryni. Konečně došlo odvolání, přesun na /pro změnu/ teplou louku pod třešeň, Kde jsem si na celtě hodila šlofíka.
Po cca hodině odpočinku další, a hned další přesun, tentokráte už na Šabatec, což je vzdušnou čarou asi 4 kilometry od kasáren. My, nad námi Bělůš se sanitkou, nad ním Boss. Šálik zamakal a chytil prvního /a zároveň posledního/ paragána. HURÁ! Posledni přesun do kasáren. Opět do výčepu. A taky, asi v 23:00 jsem přiopilá z Lemonda od Honzy a Tondy usedla za volant naleštěné žluto-bílé TAIky. Děkuji, Šáliku, že jsi do mě vložil důvěru a propůjčil jsi mi svou lásku na přesně 4 kolečka kolem hřiště. Do smrti ti budu vděčná.
neděle, 5.5.
Aby toho nebylo málo, měli jsme Den otevřených dveří. Klasicky jsem seděla na bráně a vybírala vstupné. Pak mě Bělůš zavolal na moji historicky první jízdu na BVP Sněžka.
________________________________________________
Díky za přečtení, nechte hvězdu, nechte koment. Potěšíte.
Na dotazy klidně odpovím, nejasnosti osvětlím.
