My fallen angel [Larry] ✔

No. 24: Hello, angel

Blonďatý anděl se celý vyčerpaný vrátil zpět do Heaven, načež netušil, jak bude vysvětlovat modrookému brunetovi svůj stav. Věděl, že kdyby mu řekl pravdu, složí se z toho. Ovšem taky věděl, že kdyby mu lhal, bude ho chtít navštívit. Byl v koncích.

„Smím ho jít navštívit?" ptal se Louis Boha. Když to Niall uslyšel, myslel si, že asi omdlí na místě, jelikož mu bylo jasné, že Bůh opět zvolí jeho, aby ho doprovodil za Harrym. Doufal, že Bůh tentokrát neustoupí. Pokud mu to dovolí, bude mít na triku jednu zlomenou duši.

„Jelikož vím, jak tvrdohlavý jsi a čeho všeho bys byl schopný udělat, tak dobře, tentokrát tě nechám jít bez jakýkoliv hádek," odsouhlasil mu to Bůh. Louis se široce usmál, načež začal děkovat. Ovšem netušil, co všechno tohle způsobí.

„Doprovoď ho, Somnium," nakázal mu. Netušil, jestli o tom Bůh ví, či nikoli. Docela se obával, že ano a chce zlomeného chlapce dostat na samotné dno. Nešlo mu do hlavy, proč by tohle dělal, když se má o své svěřence starat.

„Ahoj, Nialle," pozdravil ho Louis s úsměvem. Když se na něho ovšem otočil, nadšený pohled vystřídal vystrašený. Pokožku měl bledou, unavené oči, sotva chodil, ztrhaná tvář. Do hlavy se mu hnaly nejčernější myšlenky, které jeho hlava dokázala vymyslet.

„Prosím, řekni mi, že je v pořádku," zašeptal vyděšeně. Nebeské duhovky se začaly topit ve slaných korálcích, které po chvíli skanuly po lících, když se jako reakce dočkal sklopené hlavy. Ovšem ho taky utěšovala myšlenka, že svého milého neviděl u brány. 

„Vezmi mě za ním," vzlykl modrooký. Niall se k němu s povzdechem vydal a společně s ním se snesl k Harrymu, jenž nehybně ležel na posteli. Hrudník měl obvázaný, bok zalepený, pokožku bledou, obvazy z části prosakovaly krví.

„Harry," zavzlykal Louis. Sic ho nikdo nemohl vidět, Harry jej nemohl cítit, ale i tak k němu přešel, ruku chytl do své a bez nějakého váhání začal používat svou energii, aby se jeho tělo nevzdávalo.

Díval se na jeho bledou, zjizvenou tvář. Víčka se mu lehce chvěla, hrudník se mu mírně nadzvedával. I když se cítil zcela vyčerpán, nadále mu předával svou energii, jelikož nechtěl, ať přijde o krásu života, o kterou on přišel.

„No tak, Harry. Nesmíš zemřít. Vím, že mě neslyšíš, ale víš, že jsem tady. Přece to nemůžeš svým kamarádům udělat. Nemůžeš to udělat nám. Jestli si myslíš, že když se dostaneš za mnou do Heaven a budeme spolu šťastní, tak se očividně mýlíš. Bůh by to nedovolil," mluvil k němu, načež mu bylo zcela jedno, že ho neslyší. Avšak věděl, že ví, že je u něj. Musel cítit energii, která do něj proudí.

Hlavu si položil na jeho ruku, zavřel oči a nechával vlastní tělo, aby se vzlyky otřásalo. Tak moc se bál, co by se stalo, kdyby Harry opravdu zemřel. Ovšem si byl jist, že Harryho tělo je natolik silné, že to zvládne, že se jeho oči opět podívají na tento svět.

„Louisi, ty..." ozval se za ním Niall zmateně. Oslovený tomu nechtěl věnovat pozornost, ale silná bolest na jeho zádech ho donutila zakřičet, další slzy nechat svést. Byla to stejná bolest, jako když přicházel o křídla v Hell. Jenže teď neměl o jaká křídla přijít.

Znovu zakřičel, když se bolest znásobila. Podíval se za sebe, což si myslel, že z nedostatku síly začíná mít halucinace, když se mu před očima objevila nevinně bílá křídla, která byla mnohem větší než jeho minulá.

Podíval se nad hlavu, kde se vyjímala svatozář, která ho zas a opět osvětlovala, že si myslel, že za chvíli oslepne. Netušil, proč se Bůh rozhodl mu dát právoplatné místo v Heaven. Netušil, proč to udělal, ale tušil, že v tom bude nějaký háček.

Nepřestával do Harryho posílat vlastní energii, přičemž se podíval na bělostná křídla, která byla snad o polovinu větší. Obával se, že když se postaví na nohy, tíha křídel jej pošle k zemi. Tak velká křídla nikdy neměl a viděl je jen u strážců. Absolutně netušil, co to má znamenat.

„Nialle, já jsem..." zadrhl se. Srdce mu zběsile bilo, nechápavě těkal pohledem po svých křídlech, kam jen pohled dosáhl. Ústa měl překvapením pootevřená, oči doširoka otevřené. Nic nechápal. A když se podíval na svého kamaráda, ani on pořádně nechápal.

„Jsi opět andělem," vydechl fascinovaně blondýn. Opatrným krokem přešel k němu, načež se svou dlaní dotkl jeho nových křídel, která byla tak mohutná, tak nádherná. Byla bez jediné chybičky. 

„Já to nechápu," vydechl. Silněji stiskl Harryho ruku, i když to dotyčný nemohl cítit. Už se více necítil slabý. Právě naopak. Ale ať se snažil, jak se snažil, nedokázal pochopit, proč se opět stal andělem. Co Boha donutilo, aby mu dal zpět křídla. 

„Zdravím, anděli," ozvalo se kousek od nich. Oba dva se okamžitě otočili, aby se podívali do očí Boha, jenž se mírně usmíval. Aktuálně byl Louis zmaten ještě víc. Bůh za ním osobně přišel, neposlal své strážce, aby mu něco vzkázali.

Modrooký rychle pohledem zkontroloval svého přítele, zda se mu nijak nepřitížilo, načež svou pozornost stočil zpět na Boha. Díval se na něj jako malé dítě, které se snaží zjistit, co je to před ním za novou věc. Neustále se snažil přijít na důvod, proč jej znovu udělal andělem.

„Po jisté poradě s ostatními jsme došli k tomu, že tvé odhodlání chránit tohoto člověka, i přes zakázanou lásku, je hodno anděla. Možná, že miluješ někoho, kdo je stejného pohlaví, ale tvá duše a srdce je natolik čisté a nevinné, že jsi hoden býti andělem," oznámil mu Bůh. Louis několikrát za sebou zmateně zamrkal, načež se snažil zpracovat informaci, kterou mu Bůh řekl.

„Ovšem je dosti možné, že se po jisté době staneš padlým andělem. Díky lásce k muži," dodal. Modrooký anděl ztěžka polkl, opět zkontroloval zelenookého, než se znovu otočil na Boha. Netušil, co by mu na tohle měl odpovědět. Hlasivky vypověděly službu, mozek snad i vyhořel. 

Bůh se nad tímhle pousmál a s rozloučením se opět vydal do Heaven. Nechal zmateného, překvapeného anděla sedět u Harryho postele. Jistou chvíli se díval na místo, než mu došlo, co mu Bůh vlastně říkal. Ovšem pořád nevěděl, proč mu věnoval takto mohutná křídla.

„Tak vítej zpět v Heaven, Custosi," zasmál se blonďatý anděl. Louis se na něj podíval, načež se pořád cítil, jako kdyby si něco šlehl. Logické uvažování si očividně vzalo dovolenou a odletělo na Mars. Jinak si své chování nedokázal vysvětlit.