My fallen angel [Larry] ✔

No. 6: Can you tell me what you're doing there!?

Celá Louisova osoba se právě nacházela v Harryho ložnici, kde se daný muž připravoval do baru s přáteli. Se slinou u koutku úst obdivoval tu nádheru, kterou měl právě před očima jako na zlatém podnose. Jeho hruď ho neustále lákala k sobě, že jen těžce odolával, aby se nepostavil na své vlastní nohy a nešel si sáhnout. Tak stejně jako minule.

Najednou se ložnicí ozvaly vibrace mobilního telefonu, což zelenooký jen protočil očima a rozešel se k němu. Podíval se na ID volajícího, načež se lehce pousmál. Louis měl touhu se zviditelnit a ukázat mu, že právě on o něj stojí.

„Ahoj, Kate," pozdravil ženu na druhém konci spojení. Modrooký měl chuť si nafackovat za to, že si něco takového myslel. Ostatně až teď mu došlo, že mladého muže, za jeho dobu hlídání, ještě s nikým neviděl.

„Počkej. Já si klidně Olega vezmu na starost. Ty běž s nimi do baru. Já to jednou oželím." Prsty, na volné paži, si vjel do svých krátkých vlasů, což Louisovi opět došel dech. Byl si jistý, že tohle už mu dělá Harry naschvál, i když ani neví, že s ním někdo v ložnici je.

„Myslím to zcela vážně," zasměje se mírně. Andílek pocítil chvění v okolí žaludku, díky čemuž se mu do tváře vehnala krev a taky ucítil, jak se mu díky tomu chvějí kolena. Až příliš dobře si uvědomoval, jak je do něj zamilovaný a jen za těch pár dní o něm ví skoro vše. A ne, vůbec se na něj neptal v Heaven Boha a následně u něj neslídil. Vůbec ne. To byl stoprocentně jiný anděl.

„A mám jet k vám nebo ho sem cestou hodíš?" zeptal se zničehonic. Menší brunetek už to nevydržel. Nedokázal srdci odepírat tu touhu ho aspoň obejmout, i když to muž nemohl cítit. Taky, že mu tohle uvědomění vehnalo slané korálky do nebes, ale nijak mu nebránily v tom, aby ho nakonec objal.

S první steklou slzou, ale i tak maličkým úsměvem, objal muže kolem pasu a hlavu si položil na jeho vypracovanější záda. Uchem byl natisknutý na straně, kde mu klidně bije srdce, načež to uklidňovalo i jeho. Pravidelné zvedání a klesání hrudníku pro něj taktéž bylo uklidňující, což se snažil toho co nejvíce nabažit. Kdo ví, kdy se mu tahle možnost opět naskytne.

„No jo, ale nebude se mě Oleg bát? Však sama víš," povzdechne si. Andílek dal do pohybu jednu dlaň, jež byla na Harryho pevnějším břiše. Pořád se mu v hlavě motalo, že to stejně necítí, ale snažil se to vytěsnit z mysli. Byl aktuálně u něj a chtěl si to užít plnými doušky, i když to pomalu ani nešlo, když ho mladý muž necítil, neviděl, neslyšel.

„Dobrá tedy. Budu tady na vás čekat. Zatím," rozloučil se a hovor položil. Harryho nohy se daly do pohybu, aby přešel k posteli. Jak se zdálo, úplně ignoroval husí kůži, která běhala po celém jeho těle, jelikož musel cítit chlad z Louise. 

Vyšší brunet odložil mobil na noční stolek, načež se s povzdechem posadil na kraj postele. Louis se bez váhání vydal za ním a posadil se vedle něj. Aniž by nějak přemýšlel, nahlédl do Harryho, aby zjistil, jak se vlastně cítí. Doufal, že neucítí nic negativního. Ovšem taky mu bylo samozřejmostí, že ty špatné pocity najde.

Celý se ošil, když se do andílkova těla vliv strach, nejistota, smutek a bolest z těla bruneta po jeho boku. Bylo mu jedno, jestli si ho po tomhle zavolá Bůh. Vydechl všechen vzduch z plic a přemístil se do Harryho klína. Okamžitě si ten pocit, takhle sedět, zamiloval. Byl mu blízko, cítil jeho omamující vůni, jemnost pokožky, ale taky pevnost svalstva.

Ruce si umístil za jeho krk, pevně jej objal. Roztáhl svá bělostná křídla, která mladého muže taktéž objala. Louis v sobě vytvořil pocit bezpečí, ujištění a poslal je do těla, které právě objímal. Chtěl, ať je Harrymu fajn, ať se netrápí něčím, čím nemusí.

Náhle pocítil, jak se napnuté svalstvo povoluje, jak se zelenoočkova hruď začala pravidelněji zvedat, jak se tvář uvolnila. Opětovně do něj nahlédl, aby zjistil, zda je tedy vše v pořádku. A jak zjistil, bylo. Ovšem, byly tam nějaké stopy po předchozích, ale aktuálně vypracovanější tělo oplývala jistota, bezpečí, které potřeboval cítit.

Ještě nějakou chvíli jej objímal jak křídly, tak pažemi, než se odtáhl a obě své dlaně přemístil na mužova líčka, jež palci pohladil v místě, kde by stékaly horké slzy. Díval se na to, jak spokojeně zavřené oči má, na rtech malinký úsměv, který i tak odhaloval ďolíčky, jež mu způsobily jemný úsměv a potvrzení, že je v tom až po uši.

„Bude to v pořádku," zašeptal, i když si byl jist, že by jej neslyšel, ani kdyby křičel z plných plic. Věnoval mu políbení na čelo, načež zavřel oči, aby vnímal ten nádherný pocit uvnitř sebe. Po jeho hrudi se roznášel hřejivý pocit, jenž jeho bolest a smutek tišil.

Ozval se vchodový zvonek, což urychleně vstal a pozoroval Harryho, jak vychází z ložnice. Chtěl se za ním vydat, ale vylekaně vyjekl, když se najednou celé jeho bytí nacházelo před rozzuřeným Bohem, který na něj z očí chrlil blesky. Jeho tvář byla stažena v naštvané grimase, tepna na krku mu vystupovala.

„Můžeš mi říct, co to tam vyvádíš!?" zahřměl naštvaně. Andílkovi bylo samozřejmostí, že právě tam dole, pod nimi, začíná bouřka. Modrooký se bouřek vždy bál, načež v posmrtném životě mu to zůstalo. Tak rád by se toho zbavil, ale nějak se přes tohle to nedokázal dostat.

„Jen jsem ho uklidňoval," zašeptal na svou obranu. Přikrčil se, když se k jeho uším dostalo, jak Bůh nahněvaně bouchl pěstmi do svého stolu. Taky právě proto uslyšel pod sebou silný hrom. Měl chuť si kvůli tomu zakrýt uši, ale aktuálně nemohl. 

„A to jako proč!?" zahřměl opakovaně. Louisovi se roztřásla brada, tak stejně i kolena. Měl na krajíčku, ovšem nenechal slzy projít a dát jim onu vytouženou svobodu. Chtěl se jen přitulit k zelenookému brunetovi, aby pocítil aspoň to bezpečí, které mu před chvíli předal.

„Byl roztřesený," šeptal nadále. Rukama se objal kolem pasu, načež se zabalil do sebe. Kolem jeho existence začal chodit Bůh, jakoby sup krouží nad mrtvolou. Andílek se cítil tak moc maličký, ještě menší než normálně, a šíleně moc bezmocný.

„Tak proto si mu seděl na klíně!? Proto si mu věnoval políbení na čelo, Custosi!? Chceš snad vyhoštění!?" hřměl dále. Modrooký brunet to nedokázal v sobě držet dál. První perlička se mu svezla po líčku, z hrdla se ozval tišší vzlyk. Strašně se bál, co by mu Bůh mohl za tohle udělat.

Najednou se ozvalo zaklepání, načež daný vešel. Louisovi bylo úplně jedno, co dotyčný chce a hlavně po kom. Jeho samotného zahalovala bolest a zrazení, taktéž i beznaděj s velkým smutkem. Sice to Bůh zakazoval, ale on nedokázal poručit svému srdci. Chtěl se prostě k Harrymu přitulit, aby věděl, že je vše v pořádku.

„Pokud se tohle bude opakovat, tak si rozmyslím, co se s tvou existencí stane, Custosi," zamručí na něj Bůh, načež uslyšel klapnutí dveří. Jeho nohy ho zradily. Padl koleny na zem a nechal srdceryvné vzlyky, aby dokazovaly ostatním, že ho něco příliš psychicky bolí. Ovšem, pořád si uvědomoval, že srdce ho táhne k Harrymu a on to nedokáže ovlivnit.