𝐖𝐞𝐥𝐜𝐨𝐦𝐞 𝐭𝐨 𝐦𝐲 𝐦𝐢𝐧𝐝 | Mystery

Kapitola 22

,,Cože? Kdo?" vyvalila jsem na něho oči.

,,Bude to znít šíleně" zadýchaně promluvil, ale pak se zasekl. Poodešel do našeho obýváku a pozorně se rozhlížel kolem sebe.

,,Je tu mámin přítel?" zašeptal.

,,Není" odpověděla jsem mu šeptem.

,,Proč šeptáme?"

,,Už šeptat nemusíš" odpověděl mi Honza a úlevně si oddychl.

,,Nejspíš mě nechal sledovat"

,,Kdo?" nechápala jsem.

,,No on"

,,Hans?" moje hlava absolutně nepobírala, co se to vlastně děje.

,,Jo" řekl Honza a posadil se do křesla.

,,Šel jsem normálně po ulici, takhle za tmi, se rád procházím, když v tom jsem si všiml, že za mnou pomalu jede auto, bylo mi to divné a tak jsem se mu pokusil ztratit v uličkách, to se mi naštěstí povedlo, dokonce jsem ho dokázal nenápadně obejít a přiblížit se k němu zezadu" vysvětloval mi.

,,A dál? Co s tím má společného Hans?" vyhrkla jsem na něho celá zvědavá, když se odmlčel.

,,Ten řidič zrovna mluvil do mobilu o tom, že jsem se mu ztratil, měl ten hovor nahlas a já si uvědomil, že mu odpovídá ten tvůj Hans, byl naštvaný a mluvil o tom, že jsem byl u něho doma"

,,Cože?" nevěřila jsem vlastním uším.

,,Proč by tě nechával sledovat? To nedává smysl" přemýšlela jsem nahlas.

,,Nevím, třeba se o tebe tak moc bojí" pokrčil rameny Honza.

,,Jo, a nebo je za tím něco jiného" zamyslela jsem se.

Honza se na mě tázavě podíval.

,,Ale co?" 

,,Nevím, ale Hans se poslední dobou choval divně, pořád se na tebe vyptával, jednou mě viděl venku s Karlem a takhle se rozhodně nechoval" začalo mi to všechno docházet.

,,Divný, nevíš, jestli tu nemá někde svůj počítač nebo nějaký věci?" zajímalo Honzu.

,,Má tu kancelář" ukázala jsem na dveře, ve kterých jsem nedávno sama tajně šmejdila.

Honza rychle vyskočil z křesla a vběhl do místnosti, na kterou jsem ukazovala.

,,Kde začneme?" podíval se na mě, když jsem ho následovala, a pak se rozhlédl po místnosti.

,,Asi u stolu" odpověděla jsem mu, nechtěla jsem mu přiznat, že už jsem se v něm hrabala, ale vzpomněla jsem si na popsané papíry v jednom z šuplíků.

Přesně ten šuplík Honza celý vyndal a vysypal jeho obsah na stůl.

,,Opatrně, budeme to muset uklidit, tak jak to bylo" napomenula jsem ho a začala sbírat papíry, které spadly ze stolu na zem.

Honza ale jako kdyby mě neslyšel, prohlížel si jeden papír za druhým, a když na něm nic zajímavého nenašel, prostě ho pohodil kamsi za sebe. Takže on hledal a já uklízela.

,,Nic?" zklamaně jsem sledovala, jak pohodil poslední papír.

,,Jen běžné výpisy z banky a tak" povzdychl si.

,,A další šuplíky?" pokývala jsem na jeden z nich hlavou.

Honza je, hned po tom co jsem to řekla, postupně otevřel, bohužel ani v nich se nenacházelo nic neobvyklého pouze různé kancelářské potřeby.

,,Co vlastně hledáme?" povzdychla jsem si a zavřela všechny šuplíky tak aby nebylo poznat, že se v nich někdo hrabal.

,,Já nevím, něco" trhl rameny.

,,Možná, že má ještě jinou kancelář, dost často je někde pryč"

,,Nebo má vše někde v počítači, musí přeci nějaký mít ne?"

Zamyslela jsem se.

,,Jo nějaký má, ale asi si ho vzal sebou" vzpomněla jsem si po chvíli, že jsem ho viděla s notebookem u stolu.

,,To je znamení toho, že v něm něco skrývá" řekl na to.

V ten samý moment, když domluvil, se ozval zvuk otevírajících se dveří. Polekaně jsme sebou cukli. Je jasné, že je to Hans. Rychle jsme se oba připlížili ke dveřím kanceláře. Hanse jsem skrz pootevřenou škvírku nikde neviděla a tak jsem potichu naznačila Honzovi ať proběhne dveřmi k těm vchodovým a zmizí. Ten naštěstí mé posunky pochopil a udělal přesně to, co jsem po něm chtěla. Zrovna když za sebou zaklapl vchodové dveře, vyšel zpoza rohu Hans.

,,Děje se něco?" podezřívavě si mě změřil pohledem, když si všimnul toho, jak stojím uprostřed chodby.

,,Ne, jen jsem se přišla podívat, kdo přišel" odpověděla jsem mu s co možná nejpřesvědčivějším tónem.

Hans jenom souhlasně zakýval hlavou a pak zmizel ve své kanceláři.