𝐖𝐞𝐥𝐜𝐨𝐦𝐞 𝐭𝐨 𝐦𝐲 𝐦𝐢𝐧𝐝 | Mystery

Kapitola 20

,,Nic jsem nenašel" oznámil Martin zklamaně, když k nám došel.

Karel se na něho ihned zamračil.

,,Jako vůbec nic?"

,,Ne, ve složce bylo jen napsáno, že je ta holčička nezvěstná a že je případ uzavřen pro nedostatek důkazů" pokrčil Martin rameny. A pak se soucitně podíval na mě.

,,Promiň Deb"

,,Musím jít" oznámila jsem pak rozhodně a vydala se pryč. S Karlem jsem tam nechtěla být déle než bylo nutné.

,,Počkej Deb!" volali za mými zády, já ale potřebovala domů, potřebovala jsem být doma. Zklamalo mě, že se opět nenašlo nic, co by mi pomohlo rozřešit celou tu situaci s holčičkou.

Po příchodu domů na mě přímo v mé posteli čekalo překvapení.

,,Co tu děláš?" trhla jsem sebou překvapením a upřela svůj zrak na sedícího Honzu.

,,Už jsme se dlouho neviděli" trhl rameny.

,,Takže se ti stýskalo?" vyzvídala jsem.

,,Jo..ale hlavně jsem tě viděl, jak někam jdeš s Karlem a s Martinem, takže to znamená, že náš plán jde dobře?"

,,A no jo, ten náš plán na skamarádění se s Karlem" zhluboka jsem si povzdychla a posadila se na postel vedle něho.

,,Prosím řekni, že máš dobré zprávy" vrhl na mě svůj prosebný pohled.

,,Ani ne" přiznala jsem zklamaně.

,,Byli jsme na policejní stanici, Martin se mohl kouknout do jejich záznamů, ale bohužel nic nenašel"

,,Škoda" odpověděl na to.

,,A proč s vámi byl Karel?" zeptal se po chvíli ticha.

,,Z ničeho nic se k nám přidal, prý ho ten případ také zajímá"

Honza se zatvářil zamyšleně.

,,Není to divný?"

,,Trochu"

Když mezi námi zavládla další tichá odmlka. Nejistě jsem se na něho podívala. V mé hlavě pořád běhaly myšlenky na náš polibek. V tom ve mně vyděšeně hrklo. Něco na Honzovi bylo jinak. Byl bledý. Ale ne bledý, jako když je někdo nemocný, ale až tak, že to vypadalo jako by byl průhledný. Zmateně jsem si prsty promnula oči, doufala jsem, že jsem třeba jenom unavená. Bohužel to tak nebylo. Když jsem se na mého kamaráda podívala znova, vypadal jako by se měl každou chvíli rozplynout.