Bohyně trojčata ✔

Změna času (obr. nymfa Calopsó)

Žila na ostrově Ógygii. Když na tento ostrov připlul Odeysseus, zdržovala jej Kalypsó u sebe sedm let a slibovala mu nesmrtelnost, pokud si ji vezme za ženu. Propustila jej teprve na přímý rozkaz Diův.

ARIANA

"Děkuju, sestřičko Gií," provede mě neznámým místem. Zavede mě za onou osobou. Jen Gií ví, kde ona osoba je. Slabě zakašlu na přivítanou.

"Promiň," a otočí se na mě Héra vytřeštěnými očima. Beze slov před ní kleknu.

"Nechci se už hádat, prosím, babičko," podívám se jí do očí "mrzí mě to! Vážně!" Héra mě nechá mluvit. Zřejmě netuší, co říct.

"Takový příchod jsem vážně nechtěla, nechtěla jsem ti ublížit, věř mi to!" stále před ní klečím.

"Tolik je mi to líto! Přeju si a chci, abys znovu usedla na trůn, vrať se se mnou! Budeš opět vládkyní," stále mlčí a kouká na mě.

"Prosím, řekni něco," znovu před ní se poníženě podívám na podlahu a políbím jí nárt u nohy.

"Co po mě chceš?" zeptá se mě chladně.

"Neřeš to," nemá to smysl. Neúspěšně se otočím, když v tom mě Héra chytí za ruku.

"Co se stalo?" zas řekla chladně jen tři pouhá slova.

"Kronos, chce vládnout sám, vyhrožuje," a omylem se mi ukážou slzy v očích.

"Hm," zas si mě jen změří a její rukáv ukáže pár jizev, co jí zůstali. Hrdě přede mnou stojí jako pravá vládkyně.

"Já už nemůžu," svěřím se jí.

"Zmiz," otočí se prostě, odejde a zmizí. Nechá mě tam stát. V polovině cesty se zastavím a občas brečím. S nepořízenou vím, že doma mě čeká naštvaní členové rodiny. Kronos, děda i máma.

Nepozorovatelně se přidám k snídani. Snažím se, aby se mě nikdo nevšiml.

"Ari, kde jsi byla?" osloví mě děda a všichni bohové se na mě podívají.

"Nikde," řeknu tiše s uplakanýma očima.

"Stalo se něco?" ptá se mě Athéna a Artemis "Ty jsi brečela?"

"Hm," nedokážu mluvit. Vůbec se mi nechce spát. Co když se Kronos zjeví v mé ložnici a zlostí mě znásilní? Ublíží? Zničí?

Mé představy se naplnili. Vše do jednoho se stalo. Ležím zničená ve své posteli s zalepenou pusou a spoutanýma rukama. Nemůžu nic. Kronos se mě zmocnil a nechal mě tady samotnou napospas.

V tom uslyším ohromný řev a děsivý hukot. Bourá se Olymp? Co se stalo? V tom se prudce otevřou dveře od mé komnaty a v nich stojí kyklop Brontés. Co ten tady dělá?

Pomůže mi se dostat z pout a postele. Když vylezu z pokoje uvidím jeden velký nepořádek. A mezi tím nepořádkem stojí uprostřed Héra a kolem ní pobíhají Kyklopové, obři s jedním okem uprostřed čela a Hekatoncheirové, obři storucí a padesátihlaví.

Héra se podívá mým směrem a usměje se na mě.

"Héro ty jsi to dokázala?" přiběhne k ní Zeus a nechápavě se na ní kouká.

"Bratr Gyés se tě ptá, jestli do Tartaru hodit i Rheu a její sestry?" přijde k Héře storuký obr Kottos. Manželé se na sebe podívají a zamyslí se.

"Ty ne, ty ať jdou na horu Othrys," podívá se na Dia Héra "jestli můžou?" poprosí ho a Zeus souhlasí. Pak se obejmou a políbí se.

"Nerad ruším, ale někteří titáni se vzpírají," zoufá kyklop Steropés.