Bohyně trojčata ✔

Zabít! (obr. Menoetius = titán hněvu, lidské úmrtnosti)

Jeho jméno  znamená „odsouzená síla". Na základě popisů různých zdrojů mohl být titánem násilného hněvu, lidské úmrtnosti, a často se dopustil krutosti a měl nadbytečnou pýchu. Zeus ho zabil a vykázal do Tartaru.

"Proč vypadá jako ona? Kdo mě trestá? Ach, jak ji nenávidím," aniž tu bohyni nevidím, ale poznám podle řeči o koho jde.

"Héro, neboj, je nás víc, kdo ji nemá rád..." vedle ní sedí Hestia a potichu Deméter.

"To nejde chápat! Vždyť ona -"

"Nemůže za to, že se narodila," vstoupí ji do řeči Deméter.

"Ona si rodiče nevybrala! Tak se laskavě uklidni!"

"Ona má tři otce! Její nevlastní otec je Kronos! Ten Titán! Její matka je taková děvka! A já jí tak milovala! Jak moc mi chybí! Ari vypadá jak kdyby jí z oka vypadla! Kdyby Diana měla dítě s Diem, uškrtila bych ho,"

"Héro -" pokusí se promluvit Deméter.

"Ne, neměla jsem jí sem brát! Koukat furt na tu vnučku! Co jsem si myslela?! Že zde ona -"

"Jsi naštvaná vůbec na Ari nebo na Dianu? Co tě sžírá?" nedá se Deméter a nechápe chování své sestry Héry.

"Nevěra!" křikne do vzduchu.

"Jak mohla Diana otěhotnět s třemi bohy naráz! Takový skandál!" zaúpí.

"Tak jí neřeš! Proveď jí něco! Jsi v tom mistr," promluví Hestia "pořád má domov na Zemi, má tam dům, zázemí! Vyhoď jí! To přece můžeš, jsi vládkyně! Kdo ti v tom zabrání? Uškoď jí! Ať zde není spokojená! Přiveď jí do záhuby!"

Cože? Oni mě chtějí vyhodit? Co mi chce provést?

"To není špatný nápad," zamyslí se Héra "kam jdeš Demi?"

"Pryč, tohle nebudu poslouchat," práskne dveřmi.

"Co vymyslíme?" zlověstně se zamyslí "třeba prvně problémy, nesváry... Zničím jí! Mstím se jí všemi možnými způsoby..." tuhne mi krev v žilách. Chce se mi křičet, brečet. To vážně má v sobě tolik bolesti a škodolibosti? To mi chce tolik ublížit, jen proto že jí Diana zklamala? Děsí se mě nebo Kronose, se kterým jsem spřízněná tak i s Úranem? Co jsem jí udělala svou existencí? Vždyť nám pomohli přežít, mamce aspoň umožnili dýchat, když už ne se tak hýbat! Co zmůžu?

Nechci je už déle poslouchat. Najednou v chodbě narazím na nějakou vysokou bohyni. Nevidím přes své slzy. Omluvím se jí.

"Héra přišla o rozum, chce mě zničit," složím se na zem.

"Ona? To je možný," poznám hlas Athény a leknu se.

"Promiň, nepoznala jsem tě přes slzy, ahoj," pokusím se vstát a chci odejít.

"Počkej," zastaví mě "ona ti ještě něco jiného řekla než to na chodbě?"

"Chce mě zničit, všemi možnými způsoby," svěřím se jí.

"A ví to Zeus?" zeptá se mě, když zavrtím hlavou, vezme mě k Diovi. Za přítomnosti Athény se mu svěřím se vším, co jsem slyšela. Jen co vše dořeknu, přijde sem Demi a chce si Diovi prý postěžovat. Začne mluvit stejný příběh, co já už řekla.

"Tohle přesahuje už všechno," zastává se mě Deméter a bratr s ní souhlasí. Prý to zkusí urovnat.

"Je mi tě líto," navštíví nás i Poseidon s Hádem.

"Rozhodně ty za nic nemůžeš," postaví se na mou stranu téměř všichni.

"Ty jsi ale vyrostla, naposledy jsem tě viděl jako miminko," vydechne překvapením Hádes a začne mi vypravovat, jak slavné jsme už byli jako trojčata, a že nám občas pomáhali jako příbuzné z matčiny rodiny. Teprve teď si začnu vzpomínat, že občas k nám pár lidí chodilo, když jsme byli malé. Od 6 let však nás mamka zvládala.